Další část ukázek historických technik podle knihy Josefa Čermáka z roku 1946 je věnována škrobovým modelacím.
Škrobové modelace nejsou nátěry modelované v pravém slova smyslu, jsou naopak úplně hladké a jen zpracování škrobových lazur je podobné jako zpracování masy modelací plastických. Nanesené se štětkou nebo tupovacím kartáčem tupují, vymačkávají tampony, pročesávají nejrůznějšími hřebeny, ocelovými a gumovými válečky apod., při čemž se netvoří vzor plastický, nýbrž jen barevný.
Vzor záleží na barvě vytřeného podkladu a různě silném nánosu lazury, zpracované některou pomůckou. Efekt je různý a záleží jak v různosti použité pomůcky na zpracování lazury, tak i v barevné harmonii. Vzor v těchto lazurách tvoří se jak všemi technikami vytíracími, tak i všemi malířskými technikami nanášecími. Vytíracími technikami tvoří se vzor v mokrém nánosu lazury, nanášecí techniky se provádí normálním způsobem na suchém nátěru. Na jednom vzoru může se použíti kombinace obou skupin, ale velmi uváženě. Zde platí v plné míře to, co již bylo napsáno při tvoření vzorů modelací plastických, že se má hledět zachovati původnost a docíliti výtvarné hodnoty co možno jednoduchými způsoby, ne násilným, nic neříkajícím překombinováním.
Nejlepších výsledků se docílí vhodným využitím lazurovací schopnosti barev, zvláště při řešení vícebarevném. Je-li při tom též vhodně volená technika na zpracování lazur, je nejlepší efekt zaručen. Provedené zdobení ve škrobových barvách mohlo by se snadno poškoditi a vodou by se smylo, musí se proto upevniti, a to se provádí lakováním. Lak musí býti co nejjasnější, zvláště na nátěry světlé, tmavým lakem by se tony zakalily a vzhled nátěru by se pokazil. Ideálním lakem je nitrolak, je čistý, obyčejně vodojasný, někdy jen nepatrně zažloutlý. Nitrolak se nanáší stříkáním, jest však nutno postupovati opatrně a stříkati jen v tenčích vrstvách, aby se rozpustidly z nitrolaku nerozrušil podkladový nátěr.
V případech, že bude nutno zvláště čisté provedení, například u drobnějších dekorativních předmětů, může se laková vrstva po uschnutí ve vodě vybrousiti a pak vyleštiti.
U takových nátěrů, kde by vysoký lesk byl efektu na újmu, může se provést lakování matové, a to voskovým lakem, který má lesk jemný matový.
Modelace škrobová
TECHNIKA TAMPONOVÁ
VZOREK
Na světlém podkladě jsou tamponem zpracovány dvě barvy. Po olakování jsou zpracovány druhé dvě lazury. Olakováno nitrolakem.
MATERIÁL
Suchý. Plavená křída, běloba zinková, suché barvy. Pojidla: fermež, škrobový maz, nitrolak. Lakový nebo klihový tmel.
POMŮCKY
Gumový tampon kulatý.
PODKLAD
Protože škrobové modulace jsou nátěry hladké, musí býti podklad vypracován tmelením a natíráním s patřičným broušením, úplně do hladka, a to v materiálu fermežovém, lakovém, případně bezolejném. Omítka se obrousí, případná stará malba se namočí a oškrábe a po uschnutí se napustí fermeží. Pak se řádně vytmelí potažením dobrým klihovým tmelem. Tento tmel z horní křídy se upraví podle receptu na namíchání základní masy na suché modelace. Rychle a čistě se potahuje dřevěnou stěračkou, opatřenou na spodní části pruhem tuhé gumy.
Po uschnutí tmele se povrch obrousí skelným papírem a napustí se některým vodovým pojidlem pro částečné utvrzení. Je-li to nutné, potahuje se pak ještě jednou tmelem klihovým, nebo se po druhé potahuje tmelem lakovým. Tmelením a broušením dosáhne se úplně hladké plochy i na nejhrubší omítce. Povrch se pak dvakrát natře fermežovou barvou zvoleného tonu. Plocha může se případně osmaltovat, docílí se tím hladšího a lesklejšího povrchu, na němž se lazury lépe vytírají, zvláště gumovými hřebeny a tampony. Natírání podkladu provádí se normálním lakýrnickým způsobem a musí se hlavně dbáti na čisté zahlazování. Jestliže má podklad zůstati barvou fermežovou, nesmaltovaný, musí se barva zvláště dobře utříti a nátěr čistě zahlazovati.
Na dřevě a každém jiném materiále je rovněž nutno provésti fermežový nebo lakový, případně bezolejný nátěr s patřičným tmelením.
MÍCHÁNÍ
Barvy na podklad míchají se ve fermeži známým způsobem, nebo jsou již namíchány a přiředěním se jen upravují. Smalty se rovněž upraví, příp. přiředěním nebo zatonováním.
Lazury na provedení vlastní modelovací techniky míchají se přímo do slabšího roztoku škrobového lepidla, továrně vyrobeného, nebo do roztoku uvařeného z práškového škrobu bramborového, pšeničného nebo rýžového, případně do škrobu uvařeného z pšeničné mouky. Barev používá se co nejméně krycích, tedy lazur. K měkčení některých tonů může se místo běloby použíti plavené křídy, ta právě činí po olakování barvu lazurní, má však tu nevýhodu, že pod lakem značně žloutne. Lazury míchají se přímo ve škrobovém roztoku, mohou-li se na strojku utříti. Jinak je lepší, namočiti suché barvy do vody, nechat je dobře rozmočiti a pak teprve je smíchati se škrobovým roztokem, který v tomto případě musí býti hustější.
Lazury nemají býti příliš řídké, vždy raději o něco hustější (nikoliv však pastosní), aby na nátěru nestékaly. Musí býti vždy značně překlíženy, aby se při lakování neroztíraly a hlavně, aby se lak do nich mnoho nevpíjel, čímž by zvláště některé barvy velice ztmavěly. S částečným ztmavěním všech barev a částečným zežloutnutím po olakování lakem kopálovým je nutno vždy předem počítat.
Lazury mohou se namísto ve škrobu míchati v glutolinu, a to nejlépe přímo v roztoku 1 : 25. Pracuje se tak dobře jako ve škrobu, a protože barvy v glutolinu mnohem pomaleji schnou, jsou zvláště výhodné tehdy, když jde o velké plochy, nebo o vzor vyžadující ke zpracování více času, takže by lazury ve škrobu již zasýchaly, čímž by bylo další zpracování znemožněno.
PROVÁDĚNÍ
Na očištěný podklad nanesou se lazury štětkou nebo štětcem. Nanáší se dvě barvy najednou tím způsobem, že se při nanášení první barvy vynechají prázdná místa, hustější nebo řidší, větší nebo menší podle potřeby a ta se pak natřou barvou druhou. Celá plocha se pak ihned za mokra zpracuje gumovým kulatým tamponem.
Tampon vmáčkne se kolmo do lazury, při čemž se jím v ruce pootočí, čímž se lazura shrne do určité růžice, kde se na vytřených místech jeví barva podkladu a na ostatních je nahromaděná tenčí nebo silnější vrstva lazury. Tak se zpracuje celá plocha, při čemž se současně upraví přechod jedné barvy do druhé.
Po uschnutí se nátěr slabě olakuje řídkým nitrolakem, aby se pod příštím nánosem lazury nerozmáčely. Pak se provede popsaným již způsobem nátěr a zpracování druhými barvami, při čemž se musí hledět, aby se barvy přes sebe jdoucí vzájemně střídaly.
Konečné olakování nitrolakem provede se stříkací pistolí. Olakování může se ovšem provést každým světlým lakem, štětcem.
Modelace škrobová
TECHNIKA HŘEBENOVÁ A TAMPONOVÁ
VZOREK
Na světlém smaltovaném podkladě nanesená lazura je vytažena gumovým hřebenem, slabě olakováno a nanesena nová lazura, která je zpracována tamponem. Pak lakováno kopálovým lakem.
MATERIÁL
Suchý: plavená křída, litopon a suché barvy. Pojidla: fermež, škrob, kopálový lak, terpentýn. Podle potřeby tmel.
POMŮCKY
Gumový hřeben, gumový kulatý tampon. Podklad a míchání je stejné jako u tamponové techniky.
PROVÁDĚNÍ
Na čistě připravený světlý podklad nanese se hustější lazura, dobře se rozetře, zahladí, a svisle se podle pravítka vytáhne širokým gumovým hřebenem. Tím se utvoří šráfkovaný vzor na způsob fládrování. Po uschnutí se olakuje řídkým lakem. Pak se nanese na celou plochu druhá lazura a ta se zpracuje gumovým tamponem. Naposled se nátěr jasným kopálem čistě olakuje.
Hřebenování dá se prováděti v nejrůznějších obměnách. Hřebeny úzkozubými nebo širokozubými, o úzkých nebo širších, stejných nebo nestejně širokých mezerách, gumovými nebo ocelovými, tvoří se různé vzory. Vytahují se svisle nebo vodorovně přímky či vlnovky, plně po celé ploše nebo jen v některých částech či určitých mezerách. Pročesává se trhaně, delšími nebo kratšími čarami, různě přes sebe pokládanými. Případně se celá plocha vyplňuje nejrůznějšími křivkami. Každá disciplína musí míti určitý rytmus a musí se technicky dobře zvládnout, má-li se docíliti dobrého výsledku.
Bc. Josef Čermák za použití knihy
Techniky modelovaných maleb a nátěrů
(Josef Čermák, 1946)
Foto: repro z knihy
