Originální koncept, který spojuje historické parkety, příběh, design a kvalitní řemeslo nám představil Jaroslav Krucký, zakladatel značky Duradero. Společně s kolegou truhlářem Janem Stárou vyrábějí designové stoly, lavice a hodiny ze starých parket, k nimž se pojí také zajímavá minulost.
Kdy váš koncept vznikl, jaký byl impulz?
Značku jsme uvedli koncem minulého roku – web jsme spustili 17. listopadu 2020. Cílem je vyrábět z recyklovaných materiálů produkty nejvyšší kvality ruční práce. Myšlenka vyrábět nábytek ze starých parket ve mně zrála velmi dlouho, ani po dvou letech jsem nenašel, že by někdo něco podobného ve větším zkoušel, a vrtalo mi hlavou proč. Pandemie koronaviru pak přinesla dostatek času na to, začít problematiku blíže zkoumat.
Co se skrývá pod názvem značky – DURADERO?
Duradero znamená ve španělštině „dlouhotrvající“ nebo „odolný v čase“. Ač španělsky téměř neumím, hrozně se mi ten jazyk líbí. Hlavně díky tomu, že jsem deset let každý rok jezdil s kamarády sportovat do Barcelony. Vrchol mých španělských výletů byl minulý rok, kdy jsem jel sám na týden na Mallorcu na trek GR221. Samota byla úžasná zkušenost, kterou jsem byl v době zakládání Duradera hodně ovlivněný. Když už jsem zakládal značku, chtěl jsem do ní vepsat kus sebe. Líbilo se mi, jak název zní, co znamená, a zároveň byla volná doména – takže bylo rozhodnuto. Naše historické parkety jsou třeba 150 let staré a budou další desítky let
sloužit svým majitelům, krásně tedy reflektují význam Duradera.
Našel jste „díru na trhu“?
Vždy mě bavila práce se dřevem, ale chyběl mi tam přesah do ekologie a udržitelnosti. Navíc jsem si domů dříve vyrobil stůl ze starého patra na spaní, ze žebříku jsem si udělal knihovnu. Bavil jsem tím návštěvy a líbilo se mi, že jsem ty kusy dřeva dál smysluplně využil. Jednou přišla myšlenka na využití parket a držela se mě dost dlouho na to, abych jí dal šanci. Nevím, zda se dá mluvit o díře na trhu. Možná skulinka. Pořád jsou to stoly a lavice, prostě věci, které lidé používají odnepaměti. Až čas ukáže, jak velkou příležitost tento koncept nabízí.
Dokážete tedy stůl i sám vyrobit?
Nutno podotknout, že nejsem truhlář. Sám bych tak krásné stoly rozhodně nevyrobil. Navíc jsem po oťukání zjistil, že truhlařina vlastně není pro mě. Jednou za čas je to super relax, ale obecně potřebuji větší akci. Přes práci v eventové agentuře MKMA s.r.o. jsem se seznámil s truhlářem Janem Stárou. Vyráběl pro nás nábytek do Galerie Mánes, který jsem navrhl. Skvěle to fungovalo, a tak bylo jasné, koho se svým nápadem oslovím.
Které byly ty první parkety, které jste našel? A co jste vyrobili jako první?
Musím přiznat, že to bylo obrovské štěstí. Moje původní představa byla, že budu nejprve jezdit k Honzovi do truhlárny na „stáž“ a učit se řemeslo. On je ale muž činu a přesvědčil mě, ať přijedu rovnou s parketami. Tudíž jsem se jal na poslední chvíli shánět materiál na vyzkoušení, ideálně poblíž mého bydliště, abych nejezdil daleko. A v Praze 6 na Hanspaulce někdo prodával staré parkety, tak jsem zavolal, na místě se pídil po příběhu a ten byl opravdu bohatý a majitelé byli sdílní a hrozně milí. Vstup do tohoto světa byl tedy velké štěstí.
Jako první jsme vyrobili celodřevěný stůl CAMPO z bukových parket Hanspaulka1924. Po nich chodil Vilém Laufberger, akademik, který stál u zrodu české endokrinologie, objevitel feritinu – bílkoviny, která v těle funguje jako zásobárna na železo. Podle majitelů se přátelil s filosofem Janem Patočkou, tudíž je možné, že některé šrámy na nich zanechal také on.
Odkud pocházejí ty další?
Dále máme na skladě parkety z činžáku z Vyšehradu z roku 1905. Jedná se o dubové parkety, na kterých je stáří opravdu znát. Proto je používáme jen v případě zaklopení sklem nebo pro výrobu hodin. Pak tu je materiál z Loun, z bývalého hotelu Praha, který byl postaven v roce 1907. Ten zažil kompletní průlet českými dějinami. Po dubových parketách si to kromě hotelových hostů štrádovali také členové gestapa, kteří tu měli za války důstojnický klub, následně tam měli sídlo komunisté, pak pionýři a naposled rockový klub. Třešničkou na dortu jsou kazetové parkety z Roudnice nad Labem, ze staré židovské koželužny. Uvádíme zde přibližně rok 1850, zmínky o koželužně jsou dohledatelné až do roku 1827. Parkety byly přibité ručně kovanými hřebíky. Vyrůstal zde Kurt Epstein, který dvakrát reprezentoval Československo na OH ve vodním pólu a následně jako jediný ze své rodiny přežil hrůzy holokaustu. V roce 1948 emigroval do USA s dcerou Helen, která je nyní slavnou americkou spisovatelkou a píše knihy mj. na téma holokaustu a jeho vlivu na další generace. S Helen jsme nyní ve spojení a máme pro každého zákazníka, který si objedná stůl z těchto parket, připravenou podepsanou její knihu.
Ke každému typu parket znáte historii domu a lidí – má pak i zákazník k tomu konkrétnímu stolu osobnější vztah?
Hrozně mě bavila ta pointa – máte téma k zajímavému hovoru. Ať už doma nebo v kavárně. Recyklovat je jedna věc a předávat odkaz daného místa nebo lidí, kteří tam žili, věc druhá. Sám nevím, jestli není tento koncept pro zákazníka hůře stravitelný, zda by nebylo rozumnější pouze „recyklovat“. Pointa příběhů se mi ale hrozně líbí, a i když je za tím hodně mravenčí práce, myslím, že za to stojí. Tím se odlišujeme.
Je to jistě jiný vztah než k běžnému produktu. Navíc nabízíme také výrobu z vlastních parket, které si zákazník sám přinese. Zákazníci chtějí uchovat odkaz starého domu, který koupili, anebo mají parkety z vlastní nemovitosti. To je další úroveň osobního vztahu k výrobku, když víte, že po těch parketách chodila třeba už vaše prababička.
Po parketách se chodí, ze stolu se jí – jak je nutné parkety zpracovat a jak upravit a ošetřit jejich povrch, aby mohly sloužit novému účelu?
Parkety samozřejmě v první fázi vyčistíme od všech nečistot. Děláme to sérií kartáčování ze všech stran a hran tak, abychom se všude dostali na čisté dřevo a zároveň nepřišli o šrámy, které parkety za svůj staletý život nabraly. V konečné fázi parkety olejujeme a lakujeme přírodními oleji a vosky, které jsou certifikované pro styk s potravinami.
Máte dostatek materiálu, nebo byste uvítal případné tipy od podlahářů na objekty, kde se likvidují staré dřevěné podlahy?
Díky tomu, že jsme v úplných začátcích, máme na skladě materiálu nyní dost. Navíc teď zpracováváme nově naskladněný materiál – bývalé gymnázium v Ječné ulici nebo třeba parkety z úplného centra Prahy – z ulice V Kolkovně. Každopádně ale budeme moc rádi za tip, pokud by někdo narazil na zajímavý materiál. Ať už bude zajímavý lokací nebo příběhem obyvatel.
Kromě stolů děláte i hodiny, máte ještě další nápady, jak staré parkety využívat, nebo na upcyklaci jiných materiálů?
Nápadů máme víc, ale bohužel teď nemáme čas a finance je realizovat. Věřím ale, že na ně dojde. Jako další se nabízejí například staré trámy z krovů, Honza už takto vyrobil pár nádherných postelí. Z mohutných trámů chceme vyrábět také lavice.
Co vás na tom nejvíc baví?
Určitě ty první fáze – přechod od návrhů k reálnému produktu, kdy jsme schopni trávit v dílně klidně 14 hodin denně natěšení na výsledek.
Děkuji za rozhovor.
Jana Komárková
Foto: DURADERO
