Předpolí Krkonoš i oblasti dále do hor jsou krajem roubenek. Pavel Novák z Nové Paky má tento kraj na dosah, a tak se postupem času právě opravy a obnova roubených staveb staly jeho prací. Cesta k nim nebyla přímá, ale šla postupnými kroky až k řadě opravených krásných stavení, typických pro tuto oblast.
Jak jste se k opravám roubenek dostal?
Pracoval jsem léta v Praze v distribuci tisku, pak na dráze. Byl jsem tam spokojen, ale chyběla mi manuální práce. Začal jsem s drobnými údržbovými pracemi, získával zkušenosti a postupně přibyla i renovace chalup a s tím i další zkušenosti. Bavilo mě, že je to práce, která je vidět, jsem u ní svobodný, řídím si čas podle sebe. Navíc tím, že dělám různé práce, včetně třeba údržby pozemků či stavby plotů, není to stereotyp.
Jak při opravě roubenek postupujete?
Začíná se tou nejšpinavější prací, a to je broušením horních partií. Dále se pokračuje renovací spár a pak broušením dolní části domu. Někdo používá brusku, ale my preferujeme nejosvědčenější technologii, a tou je ruční práce s ocelovým kartáčem. Výsledkem této metody je, že barva, která na dřevě nedrží, odpadne, a barva, která se jeví jako funkční, zůstává. Přestože disponujeme i lešením, výškové práce provádíme ze žebříku.
Dalším krokem je nátěr…
V dobách dávno minulých se dřevo potíralo volskou krví. Ptám se vždy zákazníků na druh a konkrétní odstín barvy, která bude použita. Dávám jim v nabídce dvě varianty.
Tou levnější je tixotropní syntetická silnovrstvá lazura značky XYLADECOR OVERSOL nizozemské firmy AKZO NOBEL. Její výhodou je, že moc nestéká, je to takový gel, který nenakape na dlažbu či podobný povrch. Výrobce udává šest let ochrany dřeva. O něco dražší možností je použití barev dalších nizozemských značek, jako je například SIKKENS, HERBOL, RAMBO a jistě spousta jiných. Životnost těchto nátěrů máme vyzkoušenou i sedm let. V obou případech je možné vybírat z nepřeberného množství odstínů. Nutné je také zvolit druh lazury. Tenkovrstvá se z větší části vsákne do dřeva, ale je řídká, a tudíž je potřeba dlažbu zakrýt fólií. Silnovrstvá se z části vsakuje do dřeva a část zůstává na povrchu.
Pracujeme nejraději se silnovrstvými lazurami, neboť práce s nimi je efektivnější a snazší.
Dále je dobré zvolit počet nátěrů. Nejčastějším přáním zákazníků je natřít vše dvakrát. Někteří si nechají poradit a souhlasí se třemi nátěry, alespoň oken nebo dalších částí, které více trpí, jako jsou například podlahová prkna na balkoně, vrchní část zábradlí a podobně.
Jak se opravují spáry?
Naši předkové k těmto účelům používali hlínu smíchanou se slámou. Dnes se setkáváme s nejrůznějšími výplněmi, počínaje štukem až po dřevěné laťky. Druhá zmiňovaná možnost je asi nejpraktičtější. Při stavbě roubenky se do protilehlých trámů vyfrézují drážky a do nich se vertikálně usadí latička. Ta se udržuje podobně jako zbytek chalupy. Obrousí se a natírá. Liší se pouze v odstínu, protože spáry jsou většinou bílé, aby vyniklo okolní dřevo, a došlo tak k největšímu kontrastu.
Při opravách se nejčastěji setkáváme s materiálem v podobě různých maltových směsí. Tím, jak dřevo neustálým vysycháním a nabíráním vlhkosti ze vzduchu či srážek pracuje, působí na spáry různými tlaky, ty pak po čase praskají, materiál vypadává, ztrácí funkci a působí nevzhledně. Takové nefunkční spáry se musí mechanicky vyčistit tak, aby nedošlo k poškození trámů. Při renovaci venkovní strany je nutné zachovat ostrý úhel pohybu nástrojů a dbát na správnou hloubku. Nesmíme totiž zapomínat na to, že spára pokračuje i ve vnitřních prostorách domu a při neopatrném zacházení by mohlo dojít k nechtěnému poškození vnitřní části. Po odstranění starých výplní spár je potřeba prostor mezi trámy vyčistit od prachu a zbytků malty nejlépe vzduchem (zahradní fukar či kompresor). Před aplikací nového materiálu je dobré styčné plochy dostatečně navlhčit. Maltu lze do spár umístit klasickým nahazováním nebo zasouváním z tenkého hladítka spárovací pomůckou, též spárovačkou (miniaturní zednickou lžící). Těmito nástroji se pak také modeluje a upravuje vzhled. Po vytvrdnutí nanesené směsi se spára natírá bílou barvou. Jde o venkovní fasádní nátěr, který se nanáší ve dvou až třech vrstvách podle toho, jak barva kryje, jak je hustá a jak tmavý je natíraný podklad.
Tato část technologického postupu je při opravě asi nejobtížnější. Člověk se musí obrnit trpělivostí. Ale čas věnovaný poctivé práci se vždy vrátí v podobě spokojeného zákazníka i zhotovitele a pozná se i podle toho, že z velké vzdálenosti jsou všechny roubenky krásné, ale ty s láskou opravené jsou krásné i z blízka.
Děkuji za rozhovor.
Jana Komárková
Foto: archiv Pavla Nováka – Gartena
www.gartena.cz
