Intarzie, inkrustace a marketerie jsou techniky vykládání dřeva jinými dřevinami, případně dalšími materiály.
Inkrustace
Inkrustace je nejstarší technika vkládání dřevěných nebo jiných dekorativních materiálů do povrchu podkladní desky. Kromě barevných dřevin se do ní vkládaly například kovy, alabastr, slonovina, kosti, drahé kameny, porcelán nebo se do podkladu zatloukaly hřebíky či dráty nebo se vysekané nebo vydlabané otvory vylévaly olovem či cínem. Vkládané části mohly mít různé tloušťky.
S inkrustací se setkáváme již v Mezopotámii, starověkém Egyptě, Řecku a Římě nebo v Pompejích. Z techniky inkrustace vychází intarzie a marketerie.
Intarzie
Pojmenování pochází z latinského interserere, což znamená vkládat, a z italského tarsia, kdy název vychází z klasické italské techniky, tzv. tarsia a secco, používané v renesanci. S ní se setkáváme již od 13. století v Sieně, Miláně a Cremoně.
Intarzování znamená skládání neboli vykládání různých obrazců a vzorů z dýh nebo švarten různobarevných ušlechtilých dřev, která se klíží na podložku z méně ušlechtilého dřeva.
K velkému rozvoji přispěl vynález stroje na řezání tenké dýhy. Ten vynalezl v 16. století německý bednář Jiří Renner z Řezna. Italové ale tvrdí, že to byl Pompejo Salvo z Boloně. Rozvoji intarzií také pomohly během 16. a 17. století zámořské cesty a s tím spojený dovoz exotického dřeva a dalších materiálů, jako je slonovina, perleť apod.
Marketerie
Název vychází z francouzského marqueté, což znamená vykládaný, skvrnitý. Marketerie je velmi jemná intarzie kombinovaná z více materiálů a později byla doplňována například gravírováním. Vkládaný a podkladní materiál jsou stejně silné plátky (dýhy) materiálu. Autorem je Antonio di Neri Barili (1453–1517), sochař, architekt a řezbář z italské Sieny.
Domenico Cucci (1635–1704), italský ebenista, je považován za otce moderní marketerie. Kolem roku 1660 se přestěhoval do Francie a pracoval v Manufacture royale des meubles des Gobelins, královské manufaktuře nábytku a gobelínů, a podílel se na výzdobě Malé galerie na zámku Versailles.
André Charles Boulle (1642–1732), francouzský ebenista, sochař, kovorytec, pozlacovač a malíř, techniku marketerie zdokonalil například jemným gravírováním, stínováním nebo připalováním. Vyučil se v otcově dílně a pracoval jako královský ebenista v královské manufaktuře (jako Cucci) za vlády Ludvíka XIV. a podílel se významně na výzdobě nejen zámku Versailles. Používal dřevěné dýhy různých dřevin, perleť, slonovinu, rohovinu, ale také cín, mosaz apod. A tato technika byla po něm i pojmenována. Nejčastějšími vzory jsou květiny, listy a další přírodní motivy.
Jedna z technik výroby marketerie je slepení několika vrstev stejně slabých, ale barevně odlišných dýh a současné vyřezání požadovaného vzoru. Ze dvou (nebo více) vrstev barevně odlišných materiálů vznikly dvě varianty vzoru – pozitiv a negativ.
Je speciální druh intarzie používaný v letech 1660–1740 a vychází z anglického parquetry a francouzského parquetage. Používalo se jen dřevo. Řezané dýhy přesných rozměrů se skládaly do geometrických parketových vzorů a dýhy různých barev a kresby často vytvářely 3D efekt.
Mezi další druhy intarzií, které se ale ne všechny používaly k výrobě parket, patří například oystering (ústřicový vzor – tenké plátky příčně řezaného dřeva z kořenů nebo kmenů mladých, jádrových stromů), prospetto (intarzie perspektivních pohledů na architekturu), chebská reliéfní intarzie, chinoiserie (intarzie s motivy čínskými a japonskými, např. draci, lotosové květy) a další.
Techniky ebenistů v parketářství
Techniky inkrustace, intarzie a marketerie se používaly i pro výrobu parket. Na tvorbě zámeckých parket se podíleli ebenisté a umělečtí truhláři, a tak logicky používali techniky známé z výroby a zejména zdobení nábytku. Od vkládaných inkrustací přes geometrické vzory vytvářející trojrozměrné efekty až k jemné marketerii.
Michaela Reichlová
www.parquet-renspol.cz