Seriál, v němž postupně představíme několik historických interiérových dekorativních malířských technik, připravuje Bc. Josef Čermák, mistr odborného výcviku Střední odborné školy Jarov v Praze a člen CMLT ČR, podle knihy Techniky modelovaných maleb a nátěrů, která vyšla v roce 1946.
Knihu Techniky modelovaných maleb a nátěrů vydal J. Čermák v roce 1946.
Vážení kolegové, když se rozhlédnu po naší škole tady na Jarově, tak vidím, jak se postupně vytrácí dílo našich šikovných a zručných předků. Většinou je to z důvodů rekonstrukcí, kdy například naše ředitelna přišla o krásnou šablonami a linkami vyzdobenou stěnu. Ta je teď opatřena bílým nátěrem. Některá stará díla jsou ještě zachována v prvorepublikových domech a vilách a také v našich památkových objektech.
Pro ty z vás, co mají rádi historii, jsem vybral výňatek z knihy mého jmenovce a strýce Josefa Čermáka Techniky modelovaných maleb a nátěrů z roku 1946. Kniha je unikátní tím, že vzorečky technik jsou do ní ručně vlepené a další povětšinou barevně malované.
Autora cituji doslovně podle originálu.
Struktura škrobová
Technika válečková
Jako pojidlo barev a hlavně jako materiál pro úpravu podkladu je škrob znám již dávno. Pro pojení barev a struktury je vhodný škrobový syrob, dávaný na trh chemickým průmyslem, pod názvem malířské lepidlo. Dají se v něm prováděti jak jemné struktury, tak i vysoce plastické modelace, protože dodává hmotě žádoucí plasticitu. Nátěry tyto zachovávají si charakter obyčejných nátěrů klihových, jsou matové, porésní a vodou rozmočitelné. V případě potřeby se tedy dají namočením vodou a jednoduchým oškrábáním, bez zvláštních obtíží odstraniti. Jsou proto určeny hlavně tam, kde není kladen velký požadavek na trvanlivost, kde není nátěr vystaven přímému působení povětrnostních vlivů a kde půjde o častější změnu z důvodů hygienických.
Fotografie ukázek škrobové techniky, pořízené na Střední odborné škole Jarov v Praze.
Pomůcky
Štětky, vzorkový váleček s vodorovnými čárkami.
Podklad
Úprava podkladu na omítce je jako pod obyčejnou malbu. Případnou starou malbu je nutno oškrábati a omítku upraviti. Je-li povrch omítky příliš hrubý, nebo nestejnorodý, případně křivý, musí se kletovati. Kletování provede se buď sádrou nebo tmelem, upraveným podle receptu na suchou modelovací masu. Čistě vyrovnaná obroušená stěna podbarví se světlým tónem, ve shodné barvě příštího nátěru. Po uschnutí se silně namydlí nebo jakýmkoliv dobrým pojivem podklíží. Úprava podkladu na dřevě, plátně i papíře je podobná.
Míchání
Barva namíchá se obvyklým způsobem, hlinka a křída namočí se do vody, po namočení promíchá a do žádoucího tónu obarví. Škrobovým syrobem se pak silně oklíží, musí se použíti škrobu hustého, slabým roztokem škrobu by barva zřídla a ztratila by žádoucí plasticitu. V případě, že barva přesto překlížením zřídne, zahustí se troškem sádry, těživce, nebo práškové pemzy. Barvy k nakropení kapek namíchají se tímtéž způsobem, ale o něco řidší.
Provádění
Po řádném vyschnutí podklíženého podkladu nanáší se barva štětkou, a aby se dosáhlo silnějšího a stejnoměrnějšího nánosu, tupuje se ihned delší štětkou. Do takto upraveného silnějšího a stejnoměrně roztupovaného nátěru se ihned kropí cizí barvy, nejlépe málo opotřebovanými štětkami, aby se tvořily větší kapky. Rychle, než nátěr do podkladu zatáhne, přejede se gumovým válečkem s vodorovnými čárkami. Váleček se nasadí do vidlic samotný, bez válce nasávacího.
Projetí válečkem, při čemž se částečně rozmáznou nakropené barvy a v barevném nánosu se tvoří plastický vzor, může se provésti jednou, nebo i vícekráte na jednom a témž místě. Záleží na tom, jak husté jsou čárky na válečku, jak hustě jsou nastříkané kapky a jakého efektu se má docíliti.
Po uschnutí se vše jemně přestříkne bronzem se stříkacím štětcem. Všechna popsaná práce musí se provésti velmi rychle, než se barva na stěně vsákne, jinak by se nedocílilo stejnoměrného zpracování plochy. Je tedy zřejmé, že podklad musí býti připraven co nejpečlivěji a musí býti pracováno ve dvou nebo i třech lidech. Postupuje se tím způsobem, že jeden barvu nanáší a tupuje, druhý stříká barvy a třetí plochu zpracovává válečkem. Postupuje se ve svislých pásech od stropu k podlaze, a to v takové šíři, jakou za daných podmínek je možno bezpečně zpracovat. Menší plochy je nejlepší dělat najednou.
Podobným způsobem mohou se provádět struktury v různých obměnách barevných i technických. Neliší se mnoho od obyčejných nátěrů maleb klihových, zůstávají porésní a hodí se nejlépe tam, kde z důvodů hygienických a estetických bude žádoucí častá změna malby, nebo kde z jiných důvodů nebude se moci provést struktura materiálem hodnotnějším.
Bc. Josef Čermák za použití knihy
Techniky modelovaných maleb a nátěrů
(Josef Čermák, 1946)
Foto: repro z knihy a Bc. Josef Čermák
