Tradiční techniky zdobení dřevěných předmětů 4. díl – zdobení profilací základního tvaru předmětu

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Různé předměty v lidovém prostředí se často přizdobovaly profilováním základního tvaru. Praktická stránka předmětu při jeho funkčním využívání vyžadovala alespoň jednoduché vytvarování úchytky, držadla či závěsné části. Od těchto základních tvarů nebylo daleko k výzdobě, k estetickému dotvoření výrobku, jak to přikazovaly místní zvyklosti. Nejbohatěji byly profilací zdobeny některé kusy nábytku (opěradla židlí a lavic, nohy stolů, police), z pracovních nástrojů pak přeslice, kolovraty, motovidla, loučníky, roubíky.

Práce na soustruhu. Soustružník vytváří zdobné profilování drážkami hned při opracovávání výrobku.

Technika zhotovení profilované výzdoby vycházela z techniky, jakou byl vyroben zdobený předmět. Pokud byl plochý, tvaroval se řezáním a prořezáváním, oblé předměty, které se zhotovovaly na soustruhu, se zdobily přímo při výrobě – mechanicky, s použitím různých dlát.

Profilace řezáním a prořezáváním

Detail přeslice zdobené řezanou profilací

Z drobnějších výrobků poskytovaly možnost profilované výzdoby zejména slánky, lžičníky, některé přeslice, roubíky, úchytky dřevěných mís. U lžičníků a slánek, které se obvykle věšely na stěnu, se zdobily hlavně jejich závěsné části – prkénka nebo lišty přiléhající ke stěně. Prkénka mohla být samozřejmě jednoduchá a na prostých výrobcích stačila. Ale cit pro dokonalejší vytvarování vedl k tomu, že se prkénko navíc ještě složitěji vytvarovalo. Byl zde nutný otvor na zavěšení, kolem kterého se rozvinula výzdoba. Prkénko se mohlo různě tvarovat, například se nad otvorem vyřezala silueta štítku, věžičky, kolem otvoru zůstalo v původní šíři, ale pod ním se obloukovitě probral jakýsi krček. Na jednom exempláři tvořilo závěsné prkénko siluetu ženské postavy. V jižních Čechách se používaly přeslice zdobené řezanou profilací. Dlouhá tyč přeslic měla čtyřhranný průměr. Nezůstávala hladká, dotvořovala se zdobným příčným i šikmým drážkováním a řezbou. Některé přeslice měly dlouhé úseky ponechány v původním čtyřhranu a jen v pravidelných intervalech je členilo drážkování, na jiných naopak nezůstávala klidná plocha, protože byly seřezány do různě směrovaných plošek po celé délce. K profilaci se používaly obdobné nástroje jako u řezby a rytí, navíc přistoupila pilka a poříz.

Přečtěte si:  Kapitoly z historie: vznik cechu malířského

Profilace mechanická – soustruhováním

Mnohé předměty kulatého průřezu se v základním tvaru mohly zhotovovat na soustruhu. Patřily k nim zejména přeslice, vřetena, části kolovratů, roubíky, násady k pastýřským bičům, válečky, součástky dýmek atd. Mohly se samozřejmě vysoustruhovat do základního hladkého tvaru, a tak také dobře sloužit. K pocitové dokonalosti předmětu však patřila i další úprava tvaru. Například bylo vhodné zdůraznit jeho ukončení, přerušit jednotvárný tyčovitý vzhled dlouhé přeslice, odlišit pracovní konec nástroje od části úchopové. Technika soustruhování nabízela k tomuto dotváření ideální možnosti. Užívala se k tomu soustružnická dláta různých tvarů – rovná, žlábková, úzká i široká, háčky na vybírání do hloubky.

Ihned při zhotovování základního tvaru mohl soustružník použitím různých dlát vytvářet i zdobné profily. Nejjednodušším zdobným prvkem vzniklým při soustruhování byla ryska zhotovená hrotem dláta.

Ta zdobila, ale nezměnila podstatně profil předmětu. Profilačními prvky byly oblouček, žlábek a vrub. Oblouček oble vystupoval nad povrch, žlábek šel oble do hloubky, vroubek buď stříškovitě směřoval vzhůru ukončen uprostřed hranou, nebo šel dovnitř dvěma šikmými zářezy, které se opět uvnitř stýkaly jednou hranou.

Vzájemnými kombinacemi těchto základních profilačních prvků, jejich propojováním, rozdílnou hloubkou a šířkou a vůbec celkovým rytmickým řazením vzniklo nepřeberné množství variant různých profilů. Samozřejmě že toto bohaté tvarování povrchu se dělalo jen na těch místech předmětu, kde to nepřekáželo jeho funkci.

Přečtěte si:  Expona Clic 19 dB – ideální pro renovaci, tichá, vodělodolná

Soustružnickou exhibicí bylo zdobení tyčových předmětů podsoustruženými kroužky. Na přeslicích, vřetenech a součástkách kolovratů zhotovovali někdy soustružníci volné prstencovité kroužky, které jako by někdo na tyčku navlékl, ale z ostatního tvaru bylo jasné, že navléknout nešly. Dělaly se tak, že se dva žlábky proti sobě prohlubovaly tak dlouho, až se uvnitř dřeva setkaly, a přitom se oddělil prstencovitý kroužek dřeva. Žlábek se ještě více prohloubil a v závěru se dřevěný prstýnek ve žlábku volně pohyboval. Často se tyto kroužky soustružily na příčkách kola kolovratu. Když se kolo při práci otáčelo, kroužky do rytmu jemně klapaly.

Závěr

Využití popsaných zdobných technik na současných výrobcích je dosti obtížné a vyžaduje zkušenost a cit pro souznění tvaru, účelu výrobku a výzdoby.

Ač si to většinou zcela neuvědomujeme, tradiční výrobky se nám líbí hlavně proto, že je vidíme jako dokonale ztvárněný celek, u něhož byla dobře vyvážena užitnost s tvarem a výzdobou. Jakmile vytrhneme jen jeden prvek – a výzdoba v tomto případě jedním z prvků je – ztrácí se ona vyrovnanost, která je právě příčinou našich příznivých estetických pocitů. Současná hromadná industriální výroba užitných předmětů není zdobnosti nakloněna, má svou estetiku tvarů a použitých materiálů. Na druhé straně je potřebná i skupina doplňkových výrobků, které jsou schopné ozvláštnit prostředí a které unesou určitou míru ornamentiky právě proto, aby se od hromadně vyráběných předmětů odlišily a vnesly do prostředí určitou atmosféru.

Dřevěná ferule – odznak mládeneckého práva z Bojkovic. Na ploše reliéfní lísteček.

Je těžké vytvořit dokonalé předměty, které jsou zvláštní vzhledem k použití tradičních výzdobných prvků a technik, a přitom novodobé ve svém celkovém výrazu. Milovníci tradic se o to pokoušejí již více než jedno století. Mnohé se podařilo, ale bylo také mnoho omylů. Nelze vzít nějaký tradiční dekor a umístit ho na jakékoliv místo na výrobku. Výzdoba musí souznít s tvarem a dalšími ohledy, musí se do tvaru předmětu zakomponovat, aby s ním tvořila jeden celek. Tak, jak to dovedli naši předci.

Přečtěte si:  Podlahy na našich zámcích: Hluboká nad Vltavou

Helena Šenfeldová
Foto: archiv autorky


Přečtěte si předchozí díly našeho seriálu o zdobení dřevěných předmětů:


 

Share.

About Author

Comments are closed.