Tvrdý oříšek. Proč traktor důlek do parkety neudělá a tchyně ano

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

„Proč máš tak dubovou palici?“ Na tuto otázku Marta ani odpověď nečekala, bylo jí jasné, že když Roman nasadí tento výraz v obličeji, může dělat cokoli, a stejně s ním nepohne.

Prostě když jí řekl, že dnes s ní nikam nepůjde, opravdu to znamená, že on si bude v tom zatraceném křesle sedět celý večer a je mu úplně jedno, že ona půjde do divadla sama. A jako naschvál, kámoška Irena, která by s ní šla ráda, má angínu. A tak jen uraženě dupla, otočila se na patě a odešla. Po jejích lodičkách na jehlovém podpatku zůstaly v parketách dva důlky.

Abychom Romanovi ale nekřivdili, ono na „experimentální avantgardní zpracování klasické hry“, jak uváděl program divadla, se opravdu vydají jen ti nejodvážnější. A jen ti nejstatečnější vydrží až do konce, a tak byla Marta doma dřív, než skončil hokej v televizi. Ještě mohla vyslechnout mimořádně duchaplný rozbor komentátorů, že vyhrál ten lepší, a to jenom proto, že měl víc toho hokejového štěstíčka a k tomu, kupodivu, dal o gól víc. Ale místo toho si Marta vyslechla jízlivou poznámku, že by měla asi jíst víc červené řepy, když už se vlastní vahou boří do dubových parket.

Opusťme rychle obývací pokoj, protože takovou hádku, jaká logicky musela nastat, nechceme slyšet. A to ani tu část, která obsahovala chronologický a úplný výčet všech Romanových chyb, omylů a prohřešků od stvoření světa do současnosti. Natož příběh o tom, jak Martina máma úplně zlikvidovala dřevěné schody, podlahy, tchána a rodinný rozpočet, přičemž pouze tchánovo zničení nesouviselo přímo s botami na podpatku. I když, kdo ví…

Čím tvrdší dřevo, tím méně je náchylné k poškrábání a poškození. Prodejci nejrůznějších dřevěných výrobků tento fakt hojně přiživují, takové dubové dřevo je vlastně nezničitelné a chyběl mu právě jen kousek toho hokejového štěstíčka, aby bylo tvrdé jako titan. Naopak smrkové dřevo (a mnohé jiné) se hodí tak akorát do krbu, i když ani tam nebude mít tu výhřevnost jako tvrdá dřeva.

Jenže co to ta tvrdost ve skutečnosti je? Podle zkušebních postupů je to odolnost dřeva proti vtlačení předmětu. Při obou nejčastěji používaných metodách měření se do povrchu dřeva silou vtlačuje kovová koule. Stejně jako se Marta svým podpatkem zabořila do dřeva parkety. A i když bychom mohli tuto metodu podle Marty pojmenovat, udělali to za nás už jiní a dříve. Pro stanovení tvrdosti dřeva se používají metody dle Janky a dle Brinella.

Když dva dělají totéž, není to totéž.

Oba pánové, Janka i Brinell, byli takřka vrstevníci, narodili se ve druhé polovině 19. století. Johann August Brinell byl o patnáct let starší než Gabriel Janka. Brinell byl Švéd, který se věnoval metalurgii a podobným oborům, Gabriel Janka byl Rakušan působící ve Spojených státech, kde se věnoval výzkumu dřeva. A jak už z působišť obou pánů vyplývá, nemohli se shodnout na jedné metodě. A tak pan Janka použil pro vtlačování kuličku o průměru 0,444 palce, tedy 11,28 mm, zatímco pan Brinell se přidržel nám bližších jednotek a použil kuličku o průměru 10 mm. To je zásadní rozdíl, že? Pan Janka, lesní inženýr, měřil sílu, kterou zatlačil kuličku do hloubky poloviny jejího průměru, pan Brinell, ač ne lesák, šel na to od lesa a měřil průměr otisku kuličky. A tak zatímco nám pan Janka sdělí sílu v librách síly (lbf), což odpovídá 4,448 newtonů, pan Brinell má pro nás sice nám známé megapascaly (MPa) nebo kg/cm2, je to ale vykoupeno přepočtem podle vzorce s odmocninou a třemi typy zátěže (100, 500 a 1000 N) podle druhu dřeva.

Přečtěte si:  BARVY Profi 2022/03

Obě metody jsou v principu prosté, ale že by nám to aspoň jeden z pánů chtěl usnadnit, to rozhodně ne. Ještě štěstí, že můžeme u dřeva bez pocitu studu a viny zapomenout na pány Alberta Ferdinanda Shorea (jehož metoda se používá pro pružné materiály, jako jsou pryže) a Hugha M. Rockwella, který zase vymyslel, jak
měřit tvrdosti ocelí.

Tedy máme vlastně jen dvě metody, ovšem žádná nám nedává jasnou představu o tvrdosti dřeva. To maminka naší paní Marty, pokud by vážila rovných 101,97 kg (tedy asi 1000 N), by se na podpatku s hrotem o průměru 1 cm zabořila několik milimetrů do dřeva. Tak by nám mohla testovat podlahy doslova na každém kroku. Bohužel metoda měření Rt (Romanatchyně) se neujme a my musíme hledat pravdu dál.

Najdeme ji v propagačních materiálech výrobců podlah? Občas ano, ale vzhledem ke zmíněným zmatkům v jednotkách a metodách není snadné skutečnou tvrdost vyčíst.

Nejtvrdší dřeva mají tvrdost více než 80 MPa, nejměkčí pod 40 MPa, pokud byla vlastnost stanovena rovnoběžně s vlákny metodou podle Brinella. Ovšem je důležité pídit se po správné hodnotě. Z neznámých důvodů je internet plný různých tabulek, srovnávacích grafů, žebříčků tvrdosti, ale hodnoty jsou až absurdně různé – jen pro dub po krátkém hledání najdete hodnoty od 1,6 až po 73 MPa, nebo třeba 1120 lbf či 5000 N, račte si vybrat. A správně bychom měli najít u každé dřeviny hodnoty dvě, vzájemně poměrně odlišné. Tvrdost se totiž zjišťuje ve dvou anatomických směrech dřeva – rovnoběžně a kolmo na vlákna. A pro podlahy platí ta nižší, zpravidla poloviční, ve směru kolmo na plochu. Podélný směr rovnoběžný s vlákny využijete jen u špalíkové dlažby.

Z našich běžně zpracovávaných dřev je nejtvrdší habr, nejměkčí některé topoly. Navíc, čím je dřevo vlhčí, tím menší je jeho tvrdost, a to až o polovinu. A právě zde je podstata problému. Tvrdost je vlastně neuchopitelný problém. Vědecké práce a učebnice ji odbývají jako technický pojem, normativní postup. Nic, čím by se měla hlava vědcova zabývat. A snad mají i pravdu. Tvrdost je jenom upravený, aplikovaný postup měření pevnosti v tlaku; ta už je dávno, pečlivě a snad i dokonale probádána, naplnila tisíce stran odborného textu, stojí na ní doslova celé stavby. Tak co s tvrdostí, hračkou několika techniků z předminulého století, kteří se rozhodli místo působení rovné plochy vtlačovat do dřeva centimetrovou kuličku? Komu tím prospějeme?

Nikomu, zdá se. Celá tato oblast je zatížena desítkami omylů, nejednotností jednotek, ztracených desetinných čárek, maglajzem hodnot od jednotek po desetitisíce, prostě… tvrdý oříšek. Tvrdé dřevo, měkké dřevo…, měkká borovice je dost tvrdá na podmínky v oknech, kde i tvrdý buk selhává. Měkká olše snese na podlaze divadla víc hřebíků než dub. Měkká vrba se v sauně v páře saunuje raději než tvrdý jilm. A když chceme na podlaze to nejtvrdší, proč tam dáváme dub místo vzhledově velmi podobného akátu? Ač z dnešního pohledu přistěhovalec, v disciplín tvrdost vítězí na celé čáře.

Přečtěte si:  Rooms – nová kolekce laminátových podlahovin

Milí pánové Brinell a Janka se snažili přiblížit problém tvrdosti běžným inženýrům své doby. Vynalezli metody i přípravky pro rychlé měření. Ale za dnešní nejednotnost a chaos opravdu nemohou. Za ten si můžeme sami, vy, já, Google, Wikipedie a všechny ty rychlé a zjednodušené výklady, webové stránky a laciné poučky na sociálních sítích.

Podívejme se ale na celou věc ještě jednou, v menším měřítku.

Co když zmenšíme plochu, na kterou naše váha působí, ať už je z pohledu dietologického jakákoli? Výrazně se zvýší tlak, který vyvodíme, a tím se také dostáváme mimo hřiště, kterým jsou mechanické vlastnosti dřeva.

Představme si maličké zrnko křemičitého písku. Dostane-li se pod botu a my jej při zatížení naší vahou posuneme, vytvoříme rýhu, škrábanec i do toho nejtvrdšího dřeva.

Podobně se například může podlaha poškrábat třeba psími drápky. Zaznamenali jsme případ, kdy jeden nevelký pes (velikosti asi jednadvaceti párků v rohlíku = hot dogů) měl ve zvyku běhat po bytě a v místě rohu kuchyňské linky byly desítky malých škrábanců. Běžící pes totiž v těchto místech pravidelně při běhu dostával smyk, který vyrovnával intenzivním zrychlením pohybu nohou souběžně s kormidlováním ocasem a vyplazením jazyka. Rýhy byly na světě.

Odolnost proti poškrábání totiž není tvrdost. Pro podlahy sice existují postupy, jak ji stanovit, ale všechny jsou jaksi odvozené, a tedy ovlivnitelné. Nejlépe se odolnost proti oděru (maličko jiná vlastnost, ale velmi podobná) hodnotila u laminátových podlah. Stala se hlavním marketingovým argumentem (kdysi dávno, po roce 2000) a výrobci si ji vzali pod mikroskop. A přišlo to, co přijít muselo – vývoj. Do sušeného laku (overlay), který se roztavený teplem nanášel na povrch laminátových podlah, se začal přidávat tentýž materiál, který tvoří brusivo zkušebních brusných pásků – oxid hlinitý neboli korund. A už to bylo jedna : jedna. A pak začaly lamináty vítězit, hodnoty dosahovaly tak závratných výšek, že i samotné testování se protahovalo a prodražovalo.

Vraťme se ale nyní do již dlouho tiché domácnosti Marty a Romana. Co by se stalo, kdyby jim do obývacího pokoje (čistě pro názornost, pochopitelně) přijel tchán na traktoru? Plocha pneumatik, která je v kontaktu s podlahou, je výrazně větší, tlak vyvíjený na podlahu je tudíž řádově nižší. A tak i přes vysokou hmotnost traktoru by k otlačení dřevěných parket nemělo docházet. A co teprve pásový transportér nebo tank?

Jen pro zajímavost, pokud by oním traktorem k Romanovi přijel onen jmenovaný tchán z Moravy s pulčákem slivovice na usmířenou, po vystoupení ze Zetoru by na podlahu vyvíjel přibližně stejný tlak jako jeho traktor. Pokud by s sebou přivezl i klobásy, uzené a králíka, i tak by to bylo jen o pár pascalů více. Ale pořád asi stokrát méně než nazlobená Marta v lodičkách před odchodem do divadla. Z toho vyplývá vědecký závěr, že Moravák v obýváku se slivovicí, uzeným, klobásami a králíkem nikdy nezvýší tlak a napětí, ať toho má v tašce sebevíc. Naopak nazlobená žena…, ovšem to je úplně jiný vědní obor.

Doktor Faust pečlivě pročítal slovo od slova smlouvu, pod kterou se černal podpis jeho dnes už zaschlou krví. Hledal kličku, hledal slůvko, postupoval jako právník developerské společnosti, snažil se najít skulinu…, marně. Dnes byl ten den, dnes mu to tady končí, dnes je den zúčtování, den platby DPH.

Přečtěte si:  Designérka Charlotte Lancelotová propojuje v kolekce CANEVAS GEO tradiční techniku a materiál

„Tak jsem tady,“ ozval se z prázdného rohu hlas, který byl laděn pekelně nízko. „Asi nebudeme moc diskutovat, že, pane Faust, už na vás tam dole čekáme. Nebo snad jsou nějaké nové okolnosti?“ zeptal se onen host z nejhlubšího suterénu se smíchem, při kterém by se jahody změnily na mraženého Mrože.

„No, víte, právě jsem našel způsob, jak zajistit, aby za nějakým člověkem šla nejméně třetina národa, i kdyby to byl třeba i lupič a udavač. Tak bych to ještě chtěl vyzkoušet, to by netrvalo déle než rok.“

„No, to je mi pěkné, ale s tímto vynálezem budete, pane Faust, muset zhruba dvě století počkat. Teď jdete se mnou.“

A protože tvrdost podlahy z dubu byla čtyřikrát větší než tvrdost stropu ze smrkových desek, a navíc byly mezi trámy mezery, vzal čert Fausta stropem. I v pekle totiž platí fyzikální zákony a zákon cesty nejmenšího odporu je obzvlášť oblíben. Tak se tehdy potvrdilo, že Brinellova tvrdost byla již dávno obecně známa a vůbec by se po Johanu Augustovi Brinellovi neměla jmenovat. Ovšem Faustova tvrdost dřeva taky nezní nejlépe. Tak to nechme tak, jak to je. A berme tvrdost podlahových dřev s rozumem.

…„A co že je ten váš vynález, pane Faust?“ zeptal se rohatý během průletu lehkou, tedy modřínovou šindelovou střešní krytinou?

„Kobliha – s marmeládou.“

Ing. Marek Polášek, Ph.D.
www.woodexpert.cz


TÉMATA DÍLŮ

  1. Vůně dřeva. Proč parkety nevoní lesem, proč některé vinyly páchnou a proč nepouštět úředníky do lesa.
  2. TVRDÝ OŘÍŠEK. PROČ TRAKTOR DŮLEK DO PARKETY NEUDĚLÁ A TCHYNĚ ANO, PES V ZATÁČCE VE SMYKU; PROČ MUSEL FAUST DO PEKLA STROPEM, KDYŽ JE PŘECI PEKLO DOLE.
  3. Spolubydlící. Brouk, který miluje parkety víc než my řízek; houba, kterou do košíku nedáte a penicilin bez předpisu.
  4. Pracant bez důchodového pojištění. Proč dřevo pracuje silou posunovací lokomotivy, i když jsou všichni ostatní na dovolené; jak souvisí roztržené trenýrky a roztržená podlaha; jak je možné, že dřevo pije jako duha, ale vždycky s mírou.
  5. Dutohlavec. Proč nepřilepená místa podlahy najdeme poklepem a proč je přestat hledat, proč helvétská víra už není to, co bývala, a proč svazek na věčné časy nevydrží někdy ani pár měsíců.
  6. Fraktura se zárukou. Kurz chůze po mokrém dřevě, proč se (ne)dá bruslit na terase a proč se Němec cítí nejistý, když Čech táhne a Brit sleduje kyvadlo.
  7. Plápoláku, táborej. Proč se bojí projektant dřeva, a ne naopak, Vrchní, prchni aneb Únikové cesty z restaurace.
  8. Salon krásy. Proč vlastně potřebuje krásné dřevo make-up, proč chce vypadat starší a proč olej vrásky nezakryje tak dobře jako lak.
  9. Jak přišel krtek o kalhoty. Pohled na podlahu zespod, proč nový podsyp starý nepřekoná, proč je o patro níž všechno slyšet a jak umí podlaha plavat i na suchém betonu.
  10. Dubová palice. Proč paní móda už sto let podlahám nevládne, i když se snaží; proč zrcadlo neví, kdo je na světě nejkrásnější, a proč to má vliv na několik miliard lidí.
Share.

About Author

Comments are closed.