Co a kam s ním? Když najdete keramický poklad…

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Navštívila jsem celou řadu prvorepublikových vil, mezi nimi i ty nejslavnější: Tugendhat, Müllerovu, Bauerovu či Volmanovu vilu, které prošly v nedávné době kompletními rekonstrukcemi. K tomu nejnáročnějšímu vždy patřilo restaurování nebo vytváření replik keramického vybavení koupelen – mýdlovek, poliček, věšáčků, které bývaly dříve přímo součástí keramických obkladů.

Na původní dobovou koupelnu ve vile ze 30. let natrefil v Teplicích nad Bečvou obkladač Jiří Rýpar. Ač je vila značně zdevastovaná, protože už řadu let slouží jako ubytovna zahraničních dělníků, zůstala zde v koupelně celá řada keramických prvků, poškozených, ale i zachovalých. A naskýtá se otázka – co dělat v případě, že se s podobným nálezem setkáte a požadavkem investora je rekonstrukce koupelny, ovšem s tím, že vše původní bude odstraněno a nenávratně zničeno? A pokud vám to nedá a zkusíte tyto prvky sejmout – co vlastně pak s nimi? Zeptali jsme se restaurátora keramiky Petra Miklíčka, který se podílel například na rekonstrukci koupelen vily Tugendhat, a oslovili jsme také Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea v Plasích, které památky tohoto typu schraňuje.

Jak tyto prvky správně sejmout?

Obklady tohoto typu včetně zařizovacích předmětů jsou vyrobeny technikou prvního přežahu póroviny s následným výpalem čirou olovnatou glazurou. Pokládaly se na cihlovou stěnu bez předchozího vyrovnání podkladu, na vápenocementovou směs – buchty. Při sejmutí původních obkladů je nutné respektovat křehkost dnes již částečně stráveného střepu, která se projevuje i častým výskytem krakeláže v glazuře. Právě krakeláž činí z různých šarží, odebraných z jiných objektů, vzhledově neslučitelné prvky.

Vzhledem ke křehkosti střepu doporučuji sejmout všechny prvky tak, že ostrým sekáčem – dlátem či špachtlí odloupneme kachloví včetně podkladové masy od cihloví. Poté se můžeme pokusit (neodpadne- -li kachle sama od sebe) vložit ostrou špachtli mezi lepicí hmotu a střep a lehkým poklepem je oddělit. Vyžaduje to určitou zručnost, zkušenost a také trpělivost. Uvolněné kachloví lze poté bez problémů omýt v saponátu s oplachem vodou, případné zákaly pod glazurou v prasklinách většinou po jednom dni vyschnou. Zpětné použití pro pokládku je prakticky neproveditelné, jedná-li se o obklady z různých objektů. Šarže se liší totiž často jak v síle střepu, tak svými rozměry, které jsou dány rozdílným smrštěním při prvotní kalibraci tvaru.

Záchrana keramiky může mít svůj význam při výrobě replik, které se dnes již dělají na jiném principu, ale důležité je mít možnost kontroly odstínu polevy, případně glazury. Zkušený keramik je schopen za určitých podmínek vyrobit novou formu s předpokládaným smrštěním nebo lze vyrobit kopii ze stavební chemie, za studena. Kachloví by se mělo při přepravě dávat glazurou k sobě a prokládat papírem, aby nedošlo k poškrábání povrchu.

Petr Miklíček,
restaurátor keramiky

Než se pustíte do práce…

Podaří-li se vám keramické prvky, ale třeba i další zajímavé historické vybavení koupelny úspěšně sejmout – co pak ale s ním? Odpověděl Ing. Lukáš Tulach Hejný, kurátor sbírky architektury a stavitelství Národního technického muzea: „Dříve než se pustíte do rekonstrukce koupelny a vezmete do ruky sbíjecí kladivo, porozhlédněte se ještě kolem sebe, zda se v ní nenachází stavitelský prvek zasluhující další zachování v muzejní sbírce. A rozhlížejte se tím lépe, čím je koupelna starší. Prvky sanitární keramiky – umyvadla, bidety a záchodové mísy, splachovací nádržky, vany, vodovodní armatury, ale i obklady nebo dlažba pak nemusí nutně skončit na skládce nebo ve sběrném dvoře. Mohou se stát novým přírůstkem do sbírky stavitelství Národního technického muzea, které v Centru stavitelského dědictví Plasy má svoji expozici historického stavitelství, vedle níž buduje i depozitář historických stavitelských prvků. Čas neúprosně běží dopředu, a tak se vedle historicky cenných a dnes již unikátních kousků postupně do sbírky dostávají i prvky, které jsme ještě nedávno běžně vídali v našich koupelnách. Vedle sebe tak v této sbírce můžeme najít lázeňská kamna z počátku 20. století, prvorepublikové tlustostěnné ostrohranné obkládačky určené pro kladení beze spár, dřevěnou splachovací nádržku s plechovou vložkou nebo vodovodní armatury a zařízení typické panelákové koupelny z období normalizace. Novým přírůstkem můžete do sbírky přispět i vy. Stačí, když stavitelský prvek, o kterém se domníváte, že by mohl sbírku obohatit, vyfotíte a zašlete e-mailem do Centra stavitelského dědictví Plasy k posouzení (csd@ntm.cz). A třeba se s ním po čase při prohlídce tamní expozice opět setkáte.“

Připravila Jana Komárková
Foto: J. Rýpar, P. Miklíček, NTM

 

Share.

About Author

Comments are closed.