Markéta zhasla světla svého auta a vše se ponořilo do tmy. Tmy, kterou nejde prosvítit mobilem, mokré lesklé tmy, kterou poznáte jen na samotě v horách. Markéta již dlouho na své chalupě na horách nebyla a dnešní odjezd z Prahy se nevydařil, prostě den blbec. A tak teď, krátce před půlnocí, stojí v dešti před chalupou, jednou rukou svítí mobilem, druhou rukou hledá v kabelce klíče a má velice nepříjemný pocit. Připadá si jako v hororu vteřinu předtím, než se zaleskne nůž…
Pomalu otevírá dveře, cvakne vypínačem… a nic. Vždyť vlastně při odjezdu vypnula hlavní jistič. Podlaha pod jejími kroky slabě zavrže. Slabě zaskřípou i otevírané dveře do pokoje. Potichu cinknou klíče položené na stůl. A pak sklouzne mdlé světlo mobilu do kouta. „Proboha!“ nahlas vykřikne Markéta a její představa víkendu na chalupě se s pomyslným tříštěním rozpadá na tisíc úlomků.
V rohu místnosti u dveří do ložnice něco je. Na podlaze i na zdech. Je to hrozný pohled. V mihotavém světle to vypadá, jako kdyby někdo vychrstl kbelík guláše, a ještě to polil smetanou…, ale není to guláš. Je to… dřevomorka.
Opravdu jako v hororu si můžeme připadat, když nás svou návštěvou, tedy spíše svým přistěhováním natrvalo, poctí dřevokazná houba. Houby rozkládají dřevěné části staveb, produkují přitom nepříjemný zápach, poprašek spor, které mohou způsobovat i choroby. Ještě nedávno by výskyt houby v domě znamenal jeho konec nebo aspoň části. Naštěstí, dnes už tomu tak být nemusí, napadený dům se zpravidla dá léčit a zachránit. Jen to vyžaduje znalosti a pomoc odborníků.
Není houba jako houba. Je velice důležité vědět, kdo se to k vám nastěhoval, a podle toho s ním jednat. Je to trochu silná nadsázka, ale výskyt houby nebo plísně nám může i pomoci. Tyto návštěvy se totiž ubytují zpočátku výhradně tam, kde má váš dům nebo chata stavební problém.
Znalost toho, kdo se k vám takto nechtěně přistěhoval, zase pomůže určit míru rizika. Často jsou s dřevokaznými houbami zaměňovány rozsáhlé povlaky plísní. Přestože žít s plísní je problém, vlastně si můžete gratulovat. Plíseň žije na povrchu a je poměrně snadno odstranitelná za pomoci běžných přípravků proti plísním.
Co vám říká plíseň svou přítomností? Že povrch, na kterém se vyskytuje, má dostatek (tedy nadbytek) vlhkosti a obsahuje organické látky. Jinými slovy, ukazuje, kde nám na povrchu kondenzuje voda, kde se občas výrazně zvýší vlhkost (plíseň nepotřebuje stálou dodávku vody, ale pokud ji má, roste doslova jako z vody).
Nejčastěji se k vám domů podívají plísně z rodů Penicillium a Aspergillus. Penicillium neboli krásně česky štětičkovec není jen naším nepřítelem. Jak z jeho názvu vyplývá, z jednoho z jeho 250 druhů byl izolován lék penicilin, jiné druhy milujeme na sýrech, jako jsou Camembert, Roquefort nebo Hermelín. Pravda, ze stěny si ji do salátu seškrabovat nebudeme, život s plísní má i svá rizika – od astmatu až po fakt, že některé druhy plísní a hub dokáží žít a následně škodit i na nebo v lidském těle.
K těm, jejichž některé druhy nám mohou škodit, patří zmiňovaná plíseň z rodu Aspergillus – česky nazývaná kropidlák. Pro své přežití totiž používá toxiny, které jsou pro člověka i zvířata nebezpečné. Samozřejmě jako vždy – záleží na působící dávce, době působení i druhu toxinu. Některé toxiny po úpravě využíváme například jako antibiotika.
Můžete samozřejmě doma najít spoustu jiných druhů, ale další podrobné rozlišování není nutné. Plíseň prostě do domu nepatří. Ale až ji odstraníte, zkuste přijít na to, proč se k vám nastěhovala, čím jsou pro ni místa ve vašem domě neodolatelná.
Hlavní chybou, kterou nyní děláme, je, že plýtváme, abychom mohli šetřit. Zateplíme a co nejlépe utěsníme domy, na fólie a polystyreny plýtváme bez rozmyslu vlastními penězi i penězi, které státní byrokratický aparát sebral vám a vašim sousedům (tomu se říká dotace). No, a pak šetříme, nebudeme přece topit pánubohu do oken, když to tolik stálo…, takže nevětráme. Lepší pozvánku pro naše nové nájemníky nemůžeme mít.
Houby, plísně, hmyz, dokonce nejrůznější bakterie a jiné mrňavoučké i větší potvůrky milují vlhké zatuchlé bezvětří. Nesnáší průvan, nesnáší občas ani světlo, pohyb, proudění… Protože příroda recykluje tak, že nechá odumřelé dřevo a vlastně vše, co má být znovu použito, zapadat listím, jehličím, trávou a ve vlhkém, tmavém a často anaerobním prostředí (bez přístupu vzduchu) nechá vše na povel armádě organismů. Ty rozeberou materiál na základní stavební kameny, které pomocí svého metabolismu ještě upraví pro další organismy, dopraví je na potřebná místa. A my můžeme obdivovat květiny, stromy, zvířata, šťabajznu od vedle…
Naše zateplené, izolované a vzduchotěsné domy mají pak podobné klima, jako je pár centimetrů pod zemí. A pokud ještě někudy zatéká nebo naše vynikající, ovšem nesprávně osazená okna způsobují kondenzaci v ostění, máme pozvánku rozeslánu. Pozvali jsme domů přírodu, ale bohužel tu její část, která není našimi umělci dostatečně opěvována.
Markéta se moc nevyspala. Byla tak unavená a z toho hrozného nálezu tak vyděšená. Nevěděla, co teď. Měla v plánu být v sobotu sama, trochu na chalupě uklidit, nachystat synovi Tomáškovi oslavu narozenin a v neděli dopoledne přivítat zbytek rodiny, včetně svého táty a manželových rodičů. Teď je bezradná. Jestli tohle táta uvidí, tak zase bude celou neděli poslouchat, jak se neumí o nic postarat, její muž že je stejný, jak táta tu chalupu celou opravil, udělal sám koupelnu, natáhl trubky s vodou… A tak mobilem to strašidlo v rohu vyfotila a poslala se smutným smajlíkem kámošce a manželovi. Měla to poslat jenom kámošce, nějak si pořád nezvykla, že její manžel je bytostný pesimista a že vlastně touto jedinou fotkou je pro něj chalupa odsouzena k smrti v plamenech.
Houby, které rozkládají dřevo, si získaly věhlas tím, že dokážou odolat zdánlivě všem pokusům o odstranění. Jestli existuje mezi našimi houbami Terminátor, je to dřevomorka domácí (Serpula lacrymans). O její ničivé síle kolují legendy i vědecké zprávy. Je vlastně dokladem tvrzení „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Naši předkové ji nechtíc přivezli z vyšších poloh Himálají, takže houba zvyklá přežít tam, kde skoro nic není (málo živin, vody, vzduchu), zvyklá vytvořit si vlastní potrubí pro dálkové zásobování vodou, se ve vašem domě ocitá v ráji. Tam, kde naše domácí houby, jako trámovka (Gloephyllum), outkovka pestrá (Trametes versicolor) nebo
pornatka Vaillantova (Poria vaillantii) už jen tak nějak živoří, dokáže si dřevomorka poradit.
Dříve se tvrdilo, že dřevo napadené houbou (a zejména dřevomorkou) se musí odstranit, spálit a musí se odstranit i přilehlé zdivo do vzdálenosti až jeden metr. Dnes máme ještě jednu alternativu, použít některý z účinných sanačních zásahů a odstranit opravdu jen napadené a poškozené dřevo. Ovšem v takovém případě nesmíme použít tento postup polovičatě. Musí se nejen důkladně provést zásah, ale hlavně odstranit příčina zlepšených podmínek pro růst hub a následně po několik let (vlastně napořád) prostor kontrolovat a v případě opakovaného výskytu včas zasáhnout.
Pokud jde o dřevěné podlahy, jejich napadení houbou nejčastěji způsobí zvýšení vlhkosti v podkladních vrstvách. Zejména nevětrané a uzavřené objekty staršího data jsou k tomuto problému náchylnější. Jejich podsypy na základech bez hydroizolace mají s naší dobou problém. Přestože se může jednat o dům i dvě staletí starý, po naší rekonstrukci a modernizaci se začne hromadit voda nebo vlhkost, která dříve netěsnostmi odcházela samovolně pryč. Jenže my nechceme netěsnosti. Tak máme houby a plísně.
Stejně tak nové domy v nízkoenergetickém a pasivním standardu mohou onemocnět houbovým onemocněním. Opět je to nedostatečným větráním, rekuperací a hromaděním vlhkosti. A ruku na srdce, dnes čtyřčlenná rodina v domě spotřebuje více než 100 m3 vody za rok. Umíte si představit nanosit tolik vody od studny ve džberu? Proto také množství vodních par, které potřebujeme vyvětrat, je mnohem větší než dříve, ne naopak!
Houby jsou jedním z nejdůležitějších organismů v přírodě, bez nich bychom na této planetě nemohli žít. Pokud je najdete ve své blízkosti, ve svém obydlí, nepropadejte panice. To vám jen příroda přišla říci, že žijete v prostředí, které je dobré pro to, co přichází po konci života, pro recyklaci, ale rozhodně ne pro zdravý život.
A ještě jednoho brouka vám dnes nasadíme do hlavy. Dřevokazného brouka. Je to opravdu takový postrach, jak se obecně usuzuje? Osobně se domnívám, že ne. Hrůza z hmyzu přišla s prvními prostředky na jejich hubení, brouk skutečně v celkovém objemu vyrobených podlah ze dřeva představuje spíše nahodilé zpestření než trvalou hrozbu.
Doma najdeme při troše smůly tak tři, čtyři druhy. Pokud by u nás žili termiti, bylo by to daleko divočejší, to bychom k dřevokaznému hmyzu tak shovívaví nebyli. Třeba jako v Hamburku, tam si africké termity přivezli jako černé pasažéry na lodích, díky dřevěnému vodovodnímu potrubí se tito bílí mrňaví tvorečkové rozšířili a dnes z toho mají u Labe těžkou hlavu.
U nás potkáte nejčastěji tesaříka smrkového. Je to brouk šprýmař, vylétá ve velkém počtu z novostaveb v květnu a červnu, prochází se po nových kuchyňských linkách a po obrovských televizích, aby byl dobře vidět. Tím nové majitele domu a plátce takřka nesplatitelné hypotéky vyděsí k smrti… a odlétá do lesa. Další generace do stejného domu neklade, nemá rád suché dřevo a bydlet s vámi nechce. Jen vám říká, že pokácet, pořezat a zabudovat dřevo v jedné sezoně je hloupost.
Na krovech můžete potkat tesaříka krovového, který zase ukazuje, kudy vám do střechy zatéká a kde je bělové dřevo, které tesaři neodstranili. I když si dělá velké chodby i výletové otvory, stejně jako ostatní hmyz se drží pod povrchem (není přece hloupý, aby se jako larva zakuklil hluboko ve dřevě, a pak, když má pár dní života na sex – tedy nalezení partnera či partnerky, strávil tyto dny prokusováním se ven). Takže pokud váš statik nechal v projektu pár centimetrů dřeva navíc, máte dostatek času najít odborníka a s ním tesaříka přemluvit k odstěhování.
Horší domluva je s červotočem, ať už pronikavým (Anobium punctatum) nebo umrlčím (Anobium pertinax). Tito maličcí broučci se rádi drží na jednom místě, usilovně pracují a prozradit je může vlastně jen drť. Když dojde k odloupnutí povrchové vrstvy dřeva, bývá už docela pozdě, je to znamení rozvinuté kolonie brouků. Na druhé straně, v případě podlah jde zpravidla o opravitelné poškození. Opět je nejdůležitější zjistit, kde se vzala vlhkost, která červotočům umožnila se k vám nastěhovat.
Posledním nájemníkem, o kterém si dnes něco povíme, je hrbohlav parketový (Lyctus linearis). Jak už název napovídá, najdeme ho v parketách, nejčastěji dubových nebo akátových. Vyskytuje se i v naší přírodě, ale je poměrně vzácný. Stačí mu poměrně málo vlhkosti (11–13 %), ale má rád teplo. Proto se k nám nejčastěji dostane ve dřevě dováženém z Francie a jiných teplých oblastí. Pokud ho u nás najdeme, často nás překvapí, že se jeho otvory objeví až několik let po instalaci podlahy. Je to proto, že byť v napadeném dřevě byla nakladena spousta vajíček, jen několik larev dokázalo přežít sušení, a dokonce se zakuklit a přeměnit v brouka. Proto se s ním nepotkáme ani tak u vás doma jako spíše ve skladech výrobců dubových přířezů a parket. A i hrbohlav si dá říci a ukončí pobyt u vás, když mu jeho obydlené parkety vyměníte, zbavíte podlahu zvýšené vlhkosti (i občasné) a v součinnosti s odborníkem mu případně pobyt „otrávíte“ teplem nebo chemií.
„Tak vy si necháte naši chalupu sežrat houbou, no to jste hospodáři!“ kritizuje nad svíčkovou tatík dceru a zetě. „Když jsem to tady zdědil po strýci, nedalo se tady být. Střecha děravá, komín prasklý, podlahy shnilé.“ A rozmáchl se rukou, až kapka omáčky z vidličky pleskla oslavenci Tomáškovi na čelo. „Natahal jsem trubky, staré dřevo zahrabal dospod, na to navezl suť, dřevotřísky a linoleum.“ Markéta si mimoděk vzpomněla na pach, kterým se chalupa vyznačovala. Proto také stržení lina a přibití prken na podlahu bylo to první, co s manželem udělali, když chalupu dostali (na starost, tatík ji na ně dosud nepřepsal).
Jejich známý stavbyvedoucí z Prahy jim povyprávěl o tom, jak se takové domy musí celé zbourat a spálit. Ve skutečnosti ale stačilo páčidlo a lopata k tomu, aby se zjistilo, že ty trubky, které tatík slavně sám natahal, v rohu povolily. To staré dřevo vespod, už předtím napadené houbou, začalo intenzivně hnít. A hniloba se pak pochopitelně v nevětraném prostoru rozšířila.
O pár dní Markétin manžel škrtnul sirkou a zapálil připravenou hromádku, nechal oheň postupně rozhořet…, a pak na gril naskládal plátky krkovičky. Kamarádi, kteří jim přijeli pomoci s opravou, si piva z basy už otevřeli a teď navečer mají pořádný hlad.
„Tak, Tomášku, všechno nejlepší!“ Na dortu je o svíčku víc než o pár řádků výš, tatík už nic neříká a cpe se knedlíkem, Markéta mu dolévá pivo. Dřevomorka už s nimi na chalupě nebydlí, stačilo vše vyčistit, opravit rozvody v podlaze, nechat vše vyschnout, ošetřit a udělat nové podlahy. A nezapomínat větrat…
Ing. Marek Polášek, Ph.D.
Ilustrace: IK
www.woodexpert.cz
9 doteků otazníků (+10 % zdarma)
Dřevo a podlahy z devíti úhlů pohledu (a jednoho navíc)
Seriál o vlastnostech dřeva a jejich využití v podlahářství
TÉMATA DÍLŮ
- Vůně dřeva. Proč parkety nevoní lesem, proč některé vinyly páchnou a proč nepouštět úředníky do lesa.
- Tvrdý oříšek. Proč traktor důlek do parkety neudělá a tchyně ano, pes v zatáčce ve smyku; proč musel Faust do pekla stropem, když je přeci peklo dole.
- SPOLUBYDLÍCÍ. BROUK, KTERÝ MILUJE PARKETY VÍC NEŽ MY ŘÍZEK; HOUBA, KTEROU DO KOŠÍKU NEDÁTE, A PENICILIN BEZ PŘEDPISU.
- Pracant bez důchodového pojištění. Proč dřevo pracuje silou posunovací lokomotivy, i když jsou všichni ostatní na dovolené; jak souvisí roztržené trenýrky a roztržená podlaha; jak je možné, že dřevo pije jako duha, ale vždycky s mírou.
- Dutohlavec. Proč nepřilepená místa podlahy najdeme poklepem a proč je přestat hledat, proč helvétská víra už není to, co bývala, a proč svazek na věčné časy nevydrží někdy ani pár měsíců.
- Fraktura se zárukou. Kurz chůze po mokrém dřevě, proč se (ne)dá bruslit na terase a proč se Němec cítí nejistý, když Čech táhne a Brit sleduje kyvadlo.
- Plápoláku, táborej. Proč se bojí projektant dřeva, a ne naopak, Vrchní, prchni aneb Únikové cesty z restaurace.
- Salon krásy. Proč vlastně potřebuje krásné dřevo make-up, proč chce vypadat starší a proč olej vrásky nezakryje tak dobře jako lak.
- Jak přišel krtek o kalhoty. Pohled na podlahu zespod, proč nový podsyp starý nepřekoná, proč je o patro níž všechno slyšet a jak umí podlaha plavat i na suchém betonu.
- Dubová palice. Proč paní móda už sto let podlahám nevládne, i když se snaží; proč zrcadlo neví, kdo je na světě nejkrásnější, a proč to má vliv na několik miliard lidí.
