Ač výrobci stavební chemie vynakládají nemalé úsilí a tvrdě pracují na přípravě a výrobě nových typů lepidel, praxe přináší další a další důkazy, že metoda bodového lepení „na buchty“ stále nevymizela.
Použití správné technologie lepení vyžaduje dodržení norem, pokynů, osvědčených postupů a též řemeslné zručnosti, aby bylo možné předávat klientům obklady, které dlouho vydrží.
Lepidla na bázi cementu jsou navržena pro celoplošný kontakt (celoplošné podlepení) a
Obr. 1b – Zářezy zubové stěrky 10 x 10 mm a bodově nanesené lepidlo nezaručí ani v suchém prostoru
požadavek 80% podlepení, jak požaduje výrobce. Povšimněte si také, že došlo pouze
k otisku vzoru rubové strany obkladového prvku.
k zajištění přilnavosti k podkladu za vlhka již během montáže. Tedy přilnavost a mechanické vazby musí v lepidle mezi obkladovým prvkem a podkladem probíhat současně. To vysvětluje, proč jsou požadavky na podlepení keramických obkladových prvků minimálně 80 % v suchých prostorách, tj. v interiérech, a minimálně 95 % ve vlhkých prostorách; ve všech prostorách se vyžaduje celoplošné natažení lepidla na obě plochy (lepení metodou floating-buttering). To neznamená, že na obkladový prvek se nanese lepidlo jen na 80 %, lepidlo se nanese na celou plochu obkladového prvku, tedy ze 100 %. Vždy je tento požadavek provázen námitkou, že lepidlo bude vytlačeno ven. Takovou námitku je třeba zamítnout, protože přebytečné lepidlo lze z plochy snadno odstranit. Musí se počítat i s tím, že velké obkladové prvky v zájmu zajištění požadované adheze bude nutné zavibrovat. Ruční „zatlačování“ je fyzicky namáhavé a nemusí přinést náležitý efekt. Požadované procento podlepení znamená minimální plochu po vytvrzení lepidla, protože se mnohdy neubráníme vzduchovým bublinám v lepidle.
Současná lepidla nejsou na bodové lepení konstruována
„Bodové lepení“ je nevhodné u lepidel pro tenkovrstvé lepení, kdy je naneseno na každém rohu a ve středu obkladu; o něm se někteří lidé domnívají, že jde o efektivní montáž – pokládku, kdy se zároveň odstraní problémy s křivostí obkladového prvku. To se ale mýlí.
Problematické téma „bodového lepení“ je rozsáhlé a v praxi často dochází k selhání přídržnosti a odpadávání obkladu. U velkých formátů to pak může být i značně rizikové – padající obklad může zranit uživatele.
Obr. 2 – „Bodové lepení“ ve skutečnosti vytváří sloupy malty, kdy dlaždice
nebo sprchová vanička jsou pak ve vzduchu.
Nejsme v tom ale sami. Bojují s tím v řadě států. Příkladem může být šestiminutové informativní video s názvem Trowel and Error. Najdete jej na YouTube ve třech jazycích a má téměř 12 milionů zhlédnutí (https://bit.ly/3qcynGJ).
„Bodové lepení“ je ve skutečnosti hazard, protože selhání není otázkou zda, ale kdy montáž selže.
Dokonce ani při montáži typu „bonus“ se šesti nebo více body se to nerovná plnému podlepení, tj. podpoře tělesa dlaždice. Okraje a středy dlaždic bez řádného celoplošného podlepení, tvořícího požadovanou podporu, se běžným provozem pěších snadno zlomí. Bez dnešních vyšších požadavků na pevnost v lomu podlahových dlaždic – jednotlivě minimálně síla 32 N/mm2, průměr min. 35 N/mm2 (podle ČSN EN 14411) – bychom viděli ještě více vad způsobených bodovým lepením.
Obr. 3 – Na stěnách v exteriéru bylo použito „bodové lepení“. V tomto
případě venkovní aplikace v prostředí mrazu/tání vykazuje stejné atributy:
dutiny a nedostatek vazby. Všimněte si také vlhkosti vycházející ze spáry, což
způsobuje skvrnu na líci dlaždice a postupně výkvěty.
Rozsah podlepení – stálé spory
Obr. 4 – Pro správné lepení je nezbytné dosáhnout úplného pokrytí rubové strany obkladového prvku.
Plísně a řasy
Dalším rizikem „bodového lepení“ je tvorba plísní a řas ve vlhkém a teplém prostředí. Takový dárek od obkladače si opravdu nezasloužíme.
Oprava takového obkladu není možná, jediná cesta je demontáž. To stojí značné finanční prostředky a velký stres při prokazování vady.
Proč tady podlaha/stěna zní dutě?
Zkouška poklepem zpravidla odhalí nepodlepená místa. Někdy dutě zní podlaha při chůzi. Velké plochy lze testovat tažením řetězu nebo pomocí trasovacího kladívka, kdy testujeme každý prvek zvlášť. Dutý zvuk je varovným signálem bodově lepené montáže.
Řešení sporů
Nejhorší výmluvou zhotovitele je, že prohlásí: „Já to tak dělám již 25 let a nic se nestalo.“ Mnoho klientů to pak přijme za skutečnost, že se to jinak ani neprovádí.
Až pojišťovny procitnou a budou požadovat náhrady za nekvalitní práci, nastane jiná situace. Dnes se pojišťovny takového problému zpravidla zhostí tím, že žádost o náhradu neuznají.
Příkladem může být případ, kdy byly velkoformátové obkladové prvky v rozporu s pokynem výrobce nalepeny „na buchtu“.
Obr. 5 – Příklad nesprávného lepení v předmětné kauze.
V koupelně nebylo provedeno celoplošné podlepení, jak požaduje výrobce obkladových prvků. Přizvaný znalec objednaný developerem konstatoval, že je vše v pořádku. Znalecký protiposudek konstatoval zásadní vady v lepení. Postižený klient se tedy obrátil na Policii ČR s tím, že znalec vydal vadný a tendenční znalecký posudek ve prospěch developera. Výsledek byl takový, že Policie ČR sdělila, že znalec posudek provedl v dobré víře. A tedy nic. Jak se zachová soud? Je to velká otázka. Naše justice nemá na rozhodování takových sporů specialisty. Proto se každý soudce pracně seznamuje s problematikou obkládání a mnohdy ji nepochopí ani při dlouhém vysvětlování a nezávisle rozhoduje.
Venkovní obklad = vyšší riziko
Použití bodového lepení v exteriéru je největší hazard ze všech. Pojďme se podívat, proč tomu tak je.
Obr. 6 – Klasika, kterou můžeme vidět často.
Klimatické podmínky jsou zákeřné
PODMÍNKY JARO/LÉTO
Příklad: Máme krásné letní slunce, jde se do práce brzy ráno, když je příjemný chládek a teploty jsou kolem 15 °C, ale v poledne může teplota obkladu na fasádě dosáhnout přes 65 °C. Rozdíl teplot bude „pouhých“ 50 °C. Co to znamená?
Cementové výrobky potřebují vodu, aby správně chemicky reagovaly (obsažené cementy hydratovaly) a získaly pevnost, aby vytvořily silnou přilnavost k obkladům z keramiky nebo přírodního kamene. Dosažená teplota a relativní vlhkost ovlivní, jak dlouho může být voda zadržena v čemkoli, natož v cementovém produktu, který bude například nanesen na teplý až horký suchý savý podklad. Po nanesení bodů (buchet) lepidla teplota večer klesne a další den se znovu zvýší. Bez úplného kontaktu s lepidlem je obkladový prvek oslaben ve své schopnosti mít odpovídající přídržnost, zatímco současně je vystaven ještě rychlejším tepelným cyklům vlivem teplotní délkové roztažnosti.
Při bodovém lepení, bez úplného (celoplošného) podlepení lepidlem, zvýšené body také umožní vodě volně proudit do podkladu za obkladem. Gravitace vodu vede, a jak nasycuje bodové spoje lepidla, mohou erodovat minerální materiály a snášejí sedimenty dolů po vertikálních instalacích a zanechávají usazeniny všude tam, kam vlhkost dojde a odpaří se. Vznikají tak výkvěty na povrchu.
Při vysokých teplotách dochází k rychlému odpařování nebo vsakování vody do podkladu, a tím snižování potřebného objemu záměsové vody v lepidle. V praxi se to projeví nepřídržností.
Podmínky podzim/zima
Chladné počasí také zpomaluje hydrataci malty během instalace. Pokud voda v lepidle zamrzne, dojde k destruktivní změně objemu, což způsobí rozpínání lepidla. Pokud lepidlo obsahuje více než 6 % vody, bude roztažnost v důsledku zmrznutí dostatečně velká na to, aby lepidlo prasklo.
Tepelné cykly mohou oslabit spoje lepidla nesprávně naneseného bodovým lepením.
Proč tomu tak je
Lepidla na bázi cementu jsou primárně navržena tak, aby zajišťovala přilnavost a podporu díky obsahu polymerních přísad; takto modifikovaná lepidla a malty mají např. sníženou absorpci vody jako další výkonnostní atribut. To je značná výhoda pro venkovní aplikace během vlhkých a chladnějších měsíců, stejně jako pro vnitřní mokré aplikace. Bodově lepené materiály však umožní pohyb vlhkosti za dlaždicemi. Jak teploty klesají a voda mrzne, voda se bude rozpínat, protože její hustota klesá; objem hmoty se zvětší přibližně o 9 %. V závislosti na svém stavu může mrznoucí voda vyvinout sílu mezi asi 172 369 až 786 003 kPa.
Obr. 7 – Nemusí to být jen vysoce rizikové bodové lepení. Postačuje nehoda, která odhalila
nedostatečně podlepené obklady s nízkou přídržností. I zde fungují stejné principy působení
vlhkosti – jsou podobné jako u bodového lepení.
Vraťme se k tématu dutého zvuku
Nemálo pokládek dlažeb, které se vizuálně zdají být přijatelné, je odmítnuto kvůli dutému zvuku, který vzniká při chůzi v botě s tvrdým podpatkem. Některé oblasti (ty s odpovídajícím pokrytím lepidla) znějí solidně a uspokojivě, ale o krok nebo dva dál podlaha vytváří nepřijatelný dutý zvuk. Ten je bohužel jen částí problému. Nepodlepená dlaždice (dutiny mezi lepenými body) praskne v důsledku bodového zatížení, např. chladničkou, klavírem, paletovým vozíkem nebo botami na vysokém podpatku. Například průměrně vysoká žena na 10cm jehlovém podpatku s plochou kovového patníku boty 0,4 cm2 vyvine tlak více než 140 kg/cm2, tj. 362 kg na 0,4 cm2, a to je přibližně hodnota 35 N/mm2, která je podle normy minimální pevností v ohybu dlaždice s nasákavostí do 0,5 %. Neuvažujeme zde vliv chůze jako dynamického zatížení apod. Pohybujeme se na hranici bezpečnosti celistvosti dlaždic. Pokud to porovnáme s pevností v tlaku, kde normová hodnota činí 1300 N, pak zatížení v tlaku je více než čtyřnásobné. Kromě dutých míst jsou rizikové i hrany a instalační šachty v podlaze.
Závěr
Hypoteticky uvažujme o tom, proč používat metodu, jejíž vysoká poruchovost je známa, včetně toho, že někdy jde o montáž na nesprávně připravené podklady. Musíme si položit otázku: Jak se obkladač vypořádává s vědomím, že obklady bude nutné jednou vyměnit? Nebo počítá s tím, že to bude až po záruce?
Doporučení: Metodu „bodového lepení“ používejte pouze v případě, že si můžete dovolit udělat práci dvakrát, přičemž druhá montáž půjde pouze z vaší kapsy. Přemýšlejte o tom, než se to stane problémem. Takové konání stojí peníze, čas a ztrátu důvěry.
dr. Eduard Justa
Foto: autor, obr. 3 a 6 převzaty z Tileletter
