Telčský zámek patří mezi klenoty renesanční architektury. Jeho přitažlivost je tím větší, že se zde díky citlivému přístupu majitelů k dědictví minulosti zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. Mnoho z nich je reprezentativním příkladem vlivu italského umění na našem území, případně jeho proměn v prostředí severně od Alp.
V letech 2019 až 2023 probíhala na zámku rozsáhlá revitalizace v rámci projektu IROP – Růže Vysočiny. Pro veřejnost byl opět kompletně otevřen 28. července 2023. Nově nabízí k prohlídkám místa, kam zatím nebylo možné vstoupit. Vznikla zde nová expozice Zámeckého muzea a nová prohlídková trasa Pivovar. Úpravou prošla také zámecká zahrada.
Rekonstrukce se dotkly reprezentačních interiérů, budovy bývalého pivovaru, Zámeckého muzea i prostor nynějšího nového návštěvnického centra s pokladnou, občerstvením a toaletami. Prokoukla také zámecká zahrada, kde se natáčela například pohádka Pyšná princezna, a kaple Všech svatých, kde spí svůj věčný sen „otec Telče“ Zachariáš z Hradce po boku své první ženy Kateřiny z Valdštejna.
Rytířský sál má kamennou podlahu s geometrickým vzorem.
Nově zpřístupněným prostorem kromě Zámeckého muzea je depozitář v bývalém zámeckém pivovaru. Po stavebních úpravách zde vzniklo otevřené pracoviště historiků a restaurátorů. Instalovaný depozitář s názvem Poklady za oponou umožní návštěvníkům sledovat restaurátory přímo při práci.
Prohlídkové okruhy na zámku Telč
- Nová expozice Zámeckého muzea v jižním křídle
Muzeum v jižním křídle renesanční části zámku, kde dříve sídlily expozice Muzea Vysočiny a zámecký archiv, nabídne expozici o historii města i zámku, které jsou od roku 1992 zapsány na seznamu UNESCO. Návštěvníkům se naskytne i pohled do zámecké kaple s náhrobky Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna. - Prohlídkový okruh
Renesanční sály Původně gotický hrad přestavěn v polovině 16. století na renesanční zámek. Zasloužil se o to tehdejší majitel panství Zachariáš z Hradce, který byl ovlivněný italskou renesancí. Kromě zachovaného exteriéru zde jsou dochovány i původní interiéry v neporušené podobě. Nejhonosnější místností je Zlatý sál s kazetovým vyřezávaným stropem. - Zámecké podzemí
Zámecké podzemí nabízí část starého gotického hradu, která sloužila jako provozní a bezpečnostní prostory pro zajišťování vlastního provozu zámku. Prostory jsou napojeny podzemní chodbou na síť podzemních chodeb vybudovaných pod náměstím města Telče. Podzemí je vyhledávané českými i zahraničními produkcemi a byla zde natočena celá řada celovečerních jak historických, tak i pohádkových filmů, které návštěvníci mohou zhlédnout na doprovodných panelech. - Instalovaný depozitář
Nová expozice v bývalém zámeckém pivovaru. Otevřené pracoviště historiků a restaurátorů. Instalovaný depozitář s názvem Poklady za oponou umožní návštěvníkům sledovat restaurátory přímo při práci. - Zámecké nádvoří a zahradu je možné navštívit bez průvodce, zámek bude otevřen celoročně.
Sérii prací v areálu zámku Telč spravovaného Národním památkovým ústavem završila výměna dřevěných podlah v budově bývalého pivovaru. Na realizaci podlah se v roli poddodavatele v rámci rekonstrukce celé budovy dodané stavební firmou Geosan Group, a.s., podílela společnost Dřevovýroba Podzimek s.r.o. se sídlem v nedaleké Třešti.
V Modrém sále byla podlaha repasována a povrchově ošetřena tónovaným tvrdým voskovým olejem.
V budově zámeckého pivovaru, který je součástí areálu zámku zapsaného již od roku 1992 na seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO coby součást historického centra Telče, bylo instalováno ve druhém nadzemním podlaží 140 m2 celomasivních podlah ze smrkových fošen. Fošny o šířce od 250 do 300 mm byly instalovány na ztenčený rastr smrkových KVH hranolů výšky pouhých 40 mm kotvených do podkladního betonu. Fošny v pivovaru byly šroubovány – na rozdíl od budovy historické zbrojnice, kde byla během dřívější části rekonstrukce zámku fošnová podlaha přibíjena speciálně upravenými hřeby se zploštělou hlavičkou. Realizace ve zbrojnici zaujme také poměrně náročným požadavkem na bezprašnost prací z důvodu ochrany historických zdobených stropů.
Zbrojnice má zcela novou podlahu ze smrkových fošen
a povrchovou úpravou tvrdým voskovým olejem.
Povrch fošnové podlahy byl upraven drásáním a jako finální povrchová úprava byl použit tónovaný tvrdý voskový olej Bona. Specialitou je sladění odstínu podlahy včetně obvodových lišt s původními dochovanými dřevěnými sloupy zakomponovanými do interiéru pivovaru.
Vedle zmíněné zbrojnice a pivovaru byly již dříve dokončeny podlahy také v severním a jižním paláci zámku. V tomto případě se ale jednalo o netmelené celomasivní dubové parketové čtverce ve vzoru „vídeňský kříž“. Další plochy podlah včetně původních renesančních ze 17. století byly v zámeckém areálu obnoveny vymytím a voskováním nebo klasickou repasí.
aké ve Zlatém sále zůstala zachovaná původní dřevěná podlaha, ww.zamek-telc.cz
která se vymývala a opatřovala voskem.
Historie zámku Telč
Proměna gotického hradu v renesanční sídlo se udála především za vlády Zachariáše z Hradce v polovině 16. století. Ten jako člen hradecké větve rodu Vítkovců získal moravská panství z dědictví po otci Adamovi I. z Hradce. V roce 1551 se nový telčský pán zúčastnil proslulé výpravy českých velmožů do italského Janova. Nazpět se Zachariáš vrátil již ovlivněn italskou renesancí a brzy po návratu začal podobně jako ostatní účastníci výpravy přebudovávat své sídlo.
Přestavba telčského hradu probíhala ve dvou etapách pod vedením italských mistrů. V některých zámeckých interiérech se zachovaly starší tzv. sklípkové klenby s původní dekorativní výzdobou. Ty pocházejí od kameníka a stavitele Leopolda Esterreichera z nedalekých Slavonic. Zatímco Zachariáš získal moravská panství, jeho bratr Jáchym zdědil panství jihočeská s rodovým sídlem Jindřichovým Hradcem. Na obou zámcích – telčském a jindřichohradeckém – působili pak během doby stejní architekti a umělci. Obě stavby jsou si tedy blízké jak architekturou, tak i výzdobou skvostných interiérů.
Přestavba zámku a další stavební podnikání byly bezesporu finančně nesmírně náročné. Umožňovaly je tehdy dobré hospodářské poměry telčského panství, a zvláště pak bohaté výtěžky z dolů na stříbro, z nichž většinu přinesla Zachariášovi věnem jeho první manželka Kateřina z Valdštejna. Náročná renesanční úprava nejstarší části telčského zámku byla podniknuta roku 1553, kdy se Zachariáš z Hradce s Kateřinou z Valdštejna oženil. Na portálech, fasádách i v interiérech zámku nacházíme v hojné míře erbovní znaky novomanželů.
Nejmajestátnějším interiérem telčského zámku je Zlatý sál, prostupující našíř celý trakt nověji vystavěného renesančního severního paláce. Nízké arkádové ochozy rámují renesanční zahradu. Architektem, který celému areálu vtiskl konečnou podobu, byl pravděpodobně Baldassare Maggi z Arogni. Poslední stavební aktivitou bylo vybudování pohřební kaple Všech svatých v roce 1580.
Původní stav většiny prostor nenarušili ani pozdější majitelé zámku, a tak se dnes Telč řadí k několika málo intaktně zachovaným českým a moravským renesančním zámkům. Zámek se nikdy neprodával, nýbrž se dědil z rodu na rod. Počátkem 17. století se Telč dostala do rukou členů rodu Slavatů. Příslušnice rodu pánů z Hradce – Lucie Otýlie – se provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Slavatovské období připomínají na zámku některá obrazová díla – především portréty.
Nejvýznamnější památkou tu zůstává rozměrná olejomalba zachycující ve svérázném podání pražskou defenestraci roku 1618. Snahu Slavatů přivést obyvatele Telče ke katolickému vyznání dokládá ve městě barokní stavba jezuitského kostela Jména Ježíš v samé blízkosti zámku. Další majitelé panství – Lichtensteini z Kastelkornu a Podstatští z Lichtensteina prováděli na zámku jen drobnější úpravy. Věnovali pozornost spíše zámeckému parku, kde později vybudovali vznosný empírový skleník.
www.drevovyroba-podzimek.cz
Foto: NPÚ a Dřevovýroba Podzimek
