Pořád se kolem toho debatuje, prakticky snad není školení, kde by nepadla věta o vlhkosti v podkladu. A proč se v tom vlastně stále hledá složitost, když je to tak snadné…
Vezmu měřák, přiložím ho na podklad a na displeji vidím, kolik tam toho je. A opravdu to vidíte? A co vlastněvidíte? Myslíte si, že vidíte, kolik tam je vlhkosti? A je tento údaj dostačující? Nebo potřebujete znát ještě další informaci? Co třeba tloušťka potěru? Jste si jistí, že měřák, který máte, je ten správný? Já vím, zatím se nikdy nic nestalo a děláte to takhle pořád. Ale co když se stane? Víte, jaké jsou potom následky? Není to jen o tom, že se to opraví. Někdy se musí demontovat nábytek, uskladnit, lidi někam vystěhovat a vše znova a lépe. Někdy je z podlahy za 150 tisíc průšvih za 450 tisíc Kč. A přitom se všemu dá předejít.
Jeden by řekl, že je to banální a jednoduchá věc. Dokonce jsem se už setkal s několika názory od „techniků“ i „podlahářů“, jak měření provádět. Takže by se dalo říci, že dvacet lidí, dvacet chutí neboli dvacet způsobů měření? To, jak měření provádět, je přitom popsané v normě ČSN 74 4505 a také v návodu měřicího přístroje. Předpokládám, že opravdový podlahář má orientační měřák (o tom, že by ho neměl, nebudeme ani debatovat), a navíc má nejlépe svůj CM měřicí kufr, protože ví, že na 100 m² má udělat tři měřicí body.
Laik si jde koupit podlahu do marketu a položí ji, aniž by cokoliv měřil, cokoli věděl, měl informace… To je jeho věc a jeho riziko, nikomu za to neplatí, dělá si vše sám a pak si to zaplatí znova. Ne vždy to totiž vyjde. Někteří také potom volají a píší, co s tím, že se jim dělají boule na podlaze, mají tam spáry, podlaha vykazuje fleky, které nejdou vyčistit, podlaha začala černat, smrdět a podobně.
Fajn, nemám s tím žádný problém, ať si každý dělá věci po svém. Problém nastane až v případě, kdy voláte, že ho máte, a teď, co bude dál. Kde jsou ti, co vám říkají, že to stačí změřit jenom tak, anebo takhle, a že s tím nikdy neměli problém? Ale jeden, co neměl svůj CM přístroj a uvěřil „technikovi“, tam teď má položenou dřevěnou podlahu, která se v důsledku zbytkového vlhka pokroutila a vznikl problém za 550 tisíc Kč. Otázka je, kde je ten „technik“, co měřil a radil, že to stačí takhle… Že není potřeba kopat CM až k podkladu? Kde je ten „technik“, který kroutil očima, když jsem mu řekl: „Ale musíte to vzít, pane, až k podkladu, protože jinak nemáte šanci se dozvědět, kolik tam toho opravdu je.“ A měl jsem na mysli tloušťku potěru. Odhaduji, že maximálně teď dostane podlahář od „technika“ za lepší cenu nebo „zdarma“ penetraci, lepidlo a nivelaci, anebo taky nic. Jedno je jisté, jde to celé za ním, za podlahářem. Protože soudní znalec na to má jiný pohled, došlo k nedodržení technologické kázně a byla špatně změřena zbytková vlhkost v podkladu. Pod fakturou je podepsaný podlahář, nikoliv „technik“, který měření prováděl ve stylu: „To je dobrý, takhle to dělám pořád.“
CM měřicí přístroj Janser.
Chlapi, prostě, když měříte, je potřeba se přesvědčit, že víte, co měříte. Nestačí vám indicie od zákazníka, že tady je maximálně 5 cm betonu. Nestačí vám rada k nezaplacení – to znamená zdarma od „technika“: „Takhle je to dobré, nic se nestane.“ Nechte ho to vykopat a změřit, zaplaťte mu to, ať vám napíše papír, že to je suché a ponese záruky za to, že je vše v pořádku. Jsem přesvědčen, že začne zpívat jinou písničku a bude se kroutit jako had, aby se z té zodpovědnosti vykroutil, nepodepíše nic. Jinak to všechno jde za vámi.
To, že se tyto průšvihy dějí, si nemusíme vykládat. Z 5 cm potěru bylo najednou 11 cm, ano, je to extrém, ale zcela běžné je, že dostanete informaci, že cementového potěru tam je 5 cm, a ono tam je 7 cm, z 4 cm anhydritu je najednou 7 cm apod. Jediný, kdo je pod fakturou podepsaný, je podlahář, ne „technik“ firmy dodávající chemii. Když zákazník řekl, že tady je maximálně 5 cm, tak to „technik“ kopl na 4 cm, aby náhodou nepoškodil spodní igelit. „Hlouběji to nemá smysl, dělám to takhle pořád“ byla v tomto případě zásadní a fatální chyba. Ty uvozovky u slova technik berte vážně, protože takových „techniků“, co neumějí pořádně změřit vlhkost v podkladu, těch na stavbách vídám poměrně dost. A že si stále pletou hodnoty karbidové vlhkosti a hmotnosti ani nemluvím. Takže ve skutečnosti ani nevědí, co měří. Chlapi podlaháři, není nad to se to prostě naučit a spoléhat sám na sebe.
Orientační měření v podkladu, přístroj GANN Hydromette Compact.
Souhlasím, jsou případy, kdy to projde a nic se nestane. A může těch případů být podle „technika“ mnoho, otázkou je, kolik takových měření pan „technik“ za svou kariéru prováděl. To, že mu to prošlo na pár desítkách měření, neznamená, že měřil dobře. Jednou to nevyjde, a to za pořádný balík peněz, jako v našem případě za 550 tisíc Kč. Proto moje rada zní: měřit zbytkovou vlhkost v podkladu by měl ten, kdo za to pak následně nese zodpovědnost, záruky na celé dílo, a je pouze na něm, jaký způsob si vybere. A věřte tomu, že když za to zodpovědnost nesete, tak budete sakra kopat třeba i pod základy a ten CM měřák si prostě koupíte, protože jste profík a měření vlhkosti je základem pro položení kterékoliv krytiny. Na to nepotřebujete „technika“, který je vlastně spíše obchoďák, jenž má s měřením daleko méně zkušeností než podlahář, který by to měl ovládat a takových měření by měl mít za sebou nepočítaně. Že nemáte CM měřák a nikdy jste ho za 20 let nepotřebovali? To také slyším dost často, ono to je pořád sranda a v pohodě do té doby, než to nevyjde. Tak dlouho se chodí bez měřáku na podlahy, až se vlhkost ukáže.
Vaše zakázka, vaše zodpovědnost, investor vám řekne, že tady je maximálně 40 mm anhydritu – co uděláte? Rozhodnutí a zodpovědnost je na každém z vás. Klidné spaní vám určitě zajistí CM měřicí přístroj za cca 14 tisíc Kč, a to se vyplatí. Náš podlahář z tohoto příběhu by si jich mohl koupit 48 a přitom by mu stačil jeden jediný. A jak jste na tom vy? Koupíte si svůj CM měřicí přístroj, abyste ho měli kdykoliv k ruce, anebo vsadíte na štěstí?
CM měřicí přístroj.
Na závěr otázka do pléna. Posledních pár let tu máme ještě další problém, a to jsou cementové potěry, které jsou napumpované různými koktejly a mixy směsi nám neznámého původu. Umí totiž zadržovat vodu. Takzvaná voda volná se odpaří, ale co taková voda vázaná, která v potěru zůstane? Jsme schopni na stavbě změřit zbytkovou vlhkost přístrojem CM? Nebo jedině v laboratoři v peci v procentech hmotnostních? Toť otevřená otázka pro nás podlaháře. Její rozlousknutí bych nechal na větší kapacity v oboru kované, na pana doc. Ing. Jiřího Dohnálka, CSc., a Ing. Petra Tůmu, Ph. D, což jsou chlapi v tomto oboru nejvíce znalí.
Josef Voborník
www.videopodlahy.cz
Oslovili jsme doc. Ing. Jiřího Dohnálka, CSc., který na příspěvek Josefa Voborníka, zaměřený na měření vlhkosti v podlahových konstrukcích, reagoval:
S velkým zájmem jsem si přečetl realistický popis stávající situace týkající se měření vlhkosti. Toto měření je všeobecně spíše podceňováno a zejména se nebere vůbec v úvahu přesnost, s jakou vlhkost jednotlivými metodami stanovujeme. Přitom je nezbytné měřit vlhkost v celém objemu podkladní mazaniny, nikoliv jenom v povrchové oblasti.
Souhlasím, že tzv. karbidová metoda je významně přesnější než většina metod „elektrických“. Ale i ta karbidová má svoje limity a je také zatížena „nejistotou“ měření. Nejspolehlivější, i když z hlediska realizace nejkomplikovanější, je gravimetrické stanovení vlhkosti prostým vysušením získaných vzorků. Tyto vzorky by však měly postihovat jak povrchovou oblast, tak celý objem podkladní vrstvy, tedy i oblasti rubové.
V tomto ohledu je tedy nejspolehlivější metoda podle americké normy ASTM F1869-11, která zjišťuje difuzní tok vlhkosti v průběhu tří dnů. Touto metodou můžeme zjistit skutečný transport vlhkosti celou konstrukcí podlahy, a to včetně případné vlhkosti vzlínající ze zeminového podloží nebo z prostor situovaných pod stropní konstrukcí.
Přiložené fotografie ilustrují provádění této metody, která je v USA dlouhodobým standardem.
Druhou otázkou zmíněnou v příspěvku Josefa Voborníka je pak rychlost „vysychání“ jednotlivých potěrů, zvláště těch novodobějších samonivelačních typu „Cemflow“. Přitom je třeba vzít v úvahu, že bychom neměli hovořit o vysušování, ale o nastavování rovnovážné vlhkosti. Tento proces je závislý jak na typu potěru, resp. jeho hutnosti, tak na jeho tloušťce, ale zejména na relativní vlhkosti vzduchu okolního prostředí. Pokud bude relativní vlhkost vzduchu v okolí vysoká, mohou pomalu vysychat i zcela tradiční materiály. Naopak není neobvyklá situace, že opakovaným měřením se zjistí nárůst vlhkosti.
U zmíněných samonivelačních potěrů je hlavní příčinou pomalejšího nastavování rovnovážné vlhkosti nejen použití přísad zadržujících vlhkost ve struktuře betonu, které napomáhá tzv. samoošetřování, ale především jeho vysoká hutnost, tedy výrazně menší pórový systém oproti tradičním cementovým mazaninám.
V důsledku této zvýšené vlhkosti je tedy transport vody k povrchu výrazně omezen, a v běžných podmínkách je tak nezbytné zejména při použití podlahového topení, aby doba mezi realizací potěru a nášlapných vrstev byla několik měsíců.
U běžných cementových mazanin osobně doporučuji počítat s následujícími časovými intervaly, a to:
- při tloušťce podlahového potěru do 4 cm – 1 týden/1 cm;
- v intervalu tlouštěk 5 až 6 cm – 2 týdny/1 cm;
- při tloušťkách nad 6 cm – 4 týdny/1 cm.
V případě 8 cm tlustého potěru se tedy jedná o následující orientační odhad:
- 4 cm – 4 týdny;
- 5 až 6 cm – 2 x 2 týdny = 4 týdny;
- 7 až 8 cm – 2 x 4 týdny = 8 týdnů;
celkem 16 týdnů.
Tím také potvrzuji naléhavost ověření skutečné tloušťky potěrové vrstvy, tak jak ji ve svém příspěvku Josef Voborník opakovaně zdůrazňuje.
Osobně doporučuji věnovat maximální pozornost důslednému zjišťování vlhkosti zejména při realizaci nášlapných vrstev z PVC, které tvoří dokonalou difuzní zábranu, a to zejména ve větších administrativních či jiných veřejných objektech. Pokud takováto podlaha začne následně vykazovat vady, jsou její opravy při plném provozu (např. nemocnice) mimořádně komplikované, a tím pádem i nákladné.
doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc.
