Vliv plísní na lidský organismus. Příčiny růstu plísní v interiérech.

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Plísně jsou mikroskopické vláknité houby, které vytvářejí na površích bílé nebo barevné povlaky. V životním prostředí žijí v půdě a na odumřelých rostlinných zbytcích (obr. 1).

Nezbytnou podmínkou pro růst a rozmnožování plísní je vlhkost. Jako živiny mohou plísním sloužit mikročástečky organické hmoty z ovzduší. Mohou růst v širokém rozmezí teplot, nejčastěji 18–28 °C. Pro růst a rozmnožování plísní je důležité i pH materiálů. Nepříznivé je pro ně zásadité prostředí. Této skutečnosti se využívá ve stavebnictví. Nové zdivo, nátěrové hmoty, fasádní barvy a další výrobky mají zásadité pH.

Obr. 2: Mikroskopické pozorování plísní rodu Aspergillus a jejich spory.

Plísně se rozmnožují úlomky mycelia nebo sporami (obr. 2). Z klíčících spor (rozmnožovacích
částic) vyrostou vlákna, která se větví a splétají do mycelia. Jeho část zůstává na povrchu materiálu (povrchové mycelium) a část do materiálů vrůstá (podhoubí). Na určitých vláknech povrchového mycelia se vytvářejí spory, které se uvolňují do ovzduší. Podhoubí získává z materiálů živiny.

Spory jsou velmi malé (tisíciny milimetru) a nejsou člověkem vnímány čichem ani zrakem. +Vzduchem jsou přenášeny na velké vzdálenosti.

Vliv plísní na lidský organismus je prakticky stálý. Na inhalaci spor plísní je člověk dlouhodobě adaptován a většinou reaguje bez zdravotních následků. Jsou však případy, kdy plísně mají na zdraví člověka negativní vliv.

V místnostech s rostoucími plísněmi na zdech je koncentrace spor plísní ve vzduchu vyšší než v místech bez této závady. Reakcí na dlouhodobou inhalaci spor plísní jsou respirační alergie. Jsou to reakce imunitního systému na alergeny plísní, které jsou obsaženy ve sporách. Alergická onemocnění vyvolaná plísněmi jsou nejčastěji alergická rýma, průduškové astma, zánětlivé postižení plicních sklípků a chronický zánět průdušek. Kromě alergií mohou plísně vyvolat i jiná poškození lidského organismu. K poškození zdraví člověka přispívají i těkavé organické látky, které plísně vytvářejí při rozmnožování (vnímáme je jako plísňový pach). Na organismus působí dráždivě a většinou způsobují nespecifické obtíže, jako je škrabání v krku, bolení hlavy apod.

Přečtěte si:  UPGRADE podlaháře pořádal Cech podlahářů ČR na zámku Valeč u Hrotovic

Mezi závažná onemocnění, která mohou plísně vyvolat, patří orgánové mykózy. V těchto případech dochází po vdechnutí spor k jejich vyklíčení a rozmnožování v tělních orgánech. Rozvoj těchto patogenních druhů plísní může vyvolávat i na povrchu těla různé formy onemocnění kůže, nehtů nebo záněty oční rohovky. Tato onemocnění mohou vyvolat jen některé druhy plísní, nejčastěji plísně rodu Aspergillus.

Z mnoha skutečných případů i odborných studií vyplývá jednoznačný vztah mezi přítomností plísní v interiérech a zdravotními potížemi. Výskyt zdravotních obtíží vždy závisí na imunologickém stavu (obranyschopnosti) lidského organismu, dávce (množství spor v prostředí) a druhu mikroskopických vláknitých hub. Více citlivé k plísním jsou děti, staří lidé a lidé, jejichž organismus je oslaben jiným onemocněním.

Příčinou růstu plísní v bytech je zvýšená vlhkost povrchů. Ta se vyskytuje jako následek havárie, stavební závady nebo nevhodného užívání obytného prostředí. Po haváriích je obsah vody v materiálech nejvyšší, většinou však lze předpokládat, že se povrch brzy vysuší. U stavebních závad (nefunkční hydroizolace, zatékání střechou, balkonem či terasou, zanesenými okapy) nelze očekávat zlepšení situace bez provedení nápravného opatření (obr. 3, 4). Při nevhodném užívání interiéru dochází k vytváření vzdušné vlhkosti, která není dostatečně odvětrána. Neodvětraná vlhkost ze vzduchu kondenzuje a vsakuje se do nasákavých materiálů (zdivo, dřevo, textil) a je příčinou růstu plísní. Tuto vodu nevidíme. Zkondenzovanou vodu můžeme pozorovat na zrcadlech a okenních tabulkách. Tato viditelná voda je důrazným varováním před rizikem růstu plísní.

Obr. 3: Růst plísní na zdi v důsledku havárie – prasklé potrubí rozvodu vody pod bytem.

Obr. 4: Růst plísní na zdi v důsledku havárie – zatečení balkonem.

Jako prevence je tedy důležité dostatečné větrání. Větráním se z bytů odstraňuje nejen vlhký vzduch, ale i oxid uhličitý. Větráním se do bytů přivádí kyslík. Větrání okny lze doplnit v kuchyních komínovou digestoří a v koupelnách ventilátorem odvádějícím vodní páru mimo objekt. Relativní vlhkost vzduchu lze snížit vytápěním. Kritickými místy, na nichž dochází ke kondenzaci vodních par nejčastěji, jsou místa kolem oken a dveří a svislé a vodorovné kouty. V těchto místech je povrchová teplota nejnižší. Dochází zde i k menšímu proudění vzduchu, které by povrchy mohlo vysušovat (obr. 5, 6).

Obr. 5: Růst plísní v nedostatečně vytápěném a větraném bytě (v místech za skříní).

Obr. 6: Růst plísní nad oknem v nedostatečně větrané kuchyni.

Základním hygienickým doporučením je, aby se ve vnitřním prostředí člověka nevyskytovaly nárůsty plísní na površích. Rostoucí plísně se likvidují ve dvou krocích: dezinfekce a prevence. Dezinfekce je usmrcení plísní, jejich mycelia a spor, zatímco prevence má za úkol zabránit růstu plísní v budoucím období. Přípravků na likvidaci plísní je v současné době na trhu dostatek. Je vhodné používat přípravky s prokázanou fungicidní aktivitou.

Přečtěte si:  Toalety, nočníky a jiné souvislosti

Testování protiplísňových účinků nátěrových hmot se provádí podle ČSN EN 15457 – Nátěrové hmoty – Laboratorní metoda zkoušení účinnosti konzervačních prostředků v nátěru proti působení hub a plísní. Nátěrové hmoty se nanesou na zkušební těleso, které se položí na povrch agarových půd v Petriho misce. Celý povrch misky se následně zaočkuje vybranými druhy plísní. Po čtyřtýdenní inkubaci se odečítají výsledky. V případě kontroly a nebo přípravku bez biocidních účinků vyrostou plísně na celém povrchu agarové půdy (obr. 7). Pokud je v nátěrové hmotě biocid nerozpustný ve vodě, tak plísně nerostou na natřeném tělese, ale rostou v jeho okolí. V případě biocidu rozpustného ve vodě nevyrostou plísně na
natřeném povrchu a ani v těsném okolí nátěru (obr. 8). Modifikací této metody lze ověřit i baktericidní účinky nejen nátěrových hmot, ale i barev a jiných materiálů.

Obr. 7: Plísně rostoucí na zkušebním tělese – nátěr nemá fungicidní aktivitu.

Obr. 8: Plísně nerostou na zkušebním tělese ani v jeho okolí – nátěr má fungicidní aktivitu.

RNDr. Kateřina Klánová, CSc.,
znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví hygiena,
se specializací měření a hodnocení výskytu bakterií
a plísní v životním prostředí člověka

Foto: archiv autorky

LITERATURA:
GRAVESEN, S., FRISVALD, J. C., SAMSON, R. A. Microfungi. Copenhagen: HighTech Pre-Press, 1994, p. 167, ISBN 87-16-11436-1.
HOOG, G. S., de HOOG, J., GUARRO, GENÉ, J., FIGUERAS, M. J. Atlas of clinical fungi. [CD-ROM] 2011.
KLÁNOVÁ, K. Plísně v domě a bytě. Praha: Grada Publishing, 2013, 104 s., ISBN 978-80-247-4790-3.
MACHÁČEK, P. Vliv plísní na organismus a alergická onemocnění způsobená houbami. Alergie, 2004, roč. 6, č. 1, s. 30–42.
WASSERBAUER, R. Mikrobi a okolní prostředí – požadavky na vlhkost. In: Biologické znehodnocení staveb. Praha: ABF, a. s., 2000, s. 22–23, ISBN 80-86165-30-2.

Přečtěte si:  Miena – nová umyvadla pro Kaldewei navrhla designérka Anke Salomon
Share.

About Author

Comments are closed.