Znalectví jako forma lidské činnosti nebo stupeň poznání je možné chápat jednak filozoficky, ale zejména pro naše účely jako schopnost poznané popsat, realizovat a klasifikovat jako věc, technologii, činnost nebo vztah. Tato činnost je v našem právním systému definována pravidly obsaženými v zákoně 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
Pojem soudní znalec lze definovat také jako osoba znalá problematiky a technologií spojených s vytvářením díla, zakázky, hodnoty.
K předcházení problémům v podlahářské praxi bych chtěl přispět sérií článků, které by mohly mít společné motto: chybami se člověk učí a opakování je matkou moudrosti.
Jednotlivé příspěvky jsem rozvrhl do několika dílů, kde v každém z nich budu popisovat chybné postupy, a tím vytvořím jakousi malou encyklopedii podlahářských omylů a chyb, které mohou být poté varovným příkladem toho, co se pravděpodobně odehraje, když se spojí všechny špatné faktory. Nebudu zde chrlit odborné poučky a normativy, ale budu se snažit daný problém podat tak, jak ho vidí většina z nás, a především řemeslník. Podlahářství je odborná činnost a zasluhuje větší pozornost.
V současné době se prodávají výrobky, k nimž dostáváme podrobný návod k pokládce. To ale neznamená, že když položíme podlahovou krytinu dle návodu, stane se z nás odborník. Podlahář musí být natolik erudován, aby si poradil ve všech případech a věděl si rady, jak, kde a co použít. Toto se nenaučí systémem pokus–omyl, ale dlouhodobou praxí a studiem. Dnešní boom v podlahářské technice, ať se to týká výrobků nebo stavební chemie, lepidel, doprovodných prvků (lišt atd.), vyžaduje skutečně studium. Požadavky investora lze realizovat jedině prostřednictvím člověka, který o tom něco ví nebo to již dělal. Pak se málokdy stane, že dojde k chybám.
Chybami jsem se učil i já a pomohly mi získat a nabýt ten správný fortel podlaháře.
Dnes se již setkávám spíše s řešením chyb, které vznikly při práci nebo při realizaci projektů.
Ze své praxe soudního znalce mohu potvrdit, že v drtivé většině vznikají problémy kvůli špatnému technologickému postupu, v druhé řadě pak kvůli malé erudici – profesionalitě podlaháře a třetím důvodem, ale procentuálně zcela mizivým, je vada materiálu.
Problematika podlahových systémů, jakož i finální úpravy plochy jak v interiérech, tak v rámci průmyslového užití, je velmi náročná práce, kterou by měli vykonávat pracovníci s odbornými znalostmi. Pořekadlo, že vše začíná od podlahy, zde platí v plné míře.
Problémy primárního ošetření podkladu a následné pokládky povlakové krytiny nebo podlahoviny jako finální vrstvy se někdy dostávají do stavu až totálního zhroucení celého systému. Opravy zpravidla převyšují náklady pořizovací.
Technologická nekázeň během primárního ošetření podkladu má za následek destrukci celého systému.
Pojďme si tedy říci něco málo o podkladové vrstvě pro další postupy a povlaky.
Obecně:
- Podklad musí být nosný, pevný v tahu a tlaku a zbavený látek (špíny, oleje, mastnoty), které omezují přilnavost.
- Nesmí obsahovat nesoudržné částice, slinuté vrstvy atd.
- Přilnavost omezující vrstvy (zbytky lepidla, mastnota, barvy, laky, ošetřovací prostředky) je třeba odstranit kartáčováním, broušením, frézováním nebo otryskáním.
- Přípravou podkladového materiálu se musí zabezpečit, že základ bude připravený na pokládku, jeho povrch tedy bude především pevný, drsný, případně nasákavý, rovný, trvale suchý a bez trhlin. Předcházející mechanické opracování podkladu (zametení, odsání, strojní čištění kartáčem, obroušení nebo zbroušení, frézování, brokování) je potřebné vykonat na základě typu a stavu podkladu.
- Trhliny a mezery, kromě dilatačních spár nebo jiných konstrukčně podmíněných prvků, se uzavřou pomocí zalévací pryskyřice a spojovacích prvků. Otvory a prohlubeniny je možné vyplnit opravnou tmelicí hmotou.
- Nepropustné, hladké a kovové podklady je nutné odmastit a obrousit. Na kovech napřed vyzkoušet přilnavost. Volné částice a prach důkladně vysát.
- Penetraci nechat vždy dobře zatvrdnout. Dbát na informace v technických listech použitých výrobků.
Nejčastější chybou hned na začátku realizace je podcenění přípravy podkladu. U novostaveb a samozřejmě u všech „rychlostaveb“, kde nemůže být ani řeč o vyzrálém betonu, je největším rizikem vlhkost podkladních betonů. Tady je nutná obzvláštní obezřetnost a před aplikací vyrovnávacích stěrek vždy měřit zbytkovou vlhkost podkladu.
Obr. 1: Neočištěný podklad.
Obr. 2: Nesešitý beton, který roztrhl nalepenou krytinu.
Obr. 3: Měkký písčitý beton.
ROZDĚLENÍ PRIMÁRNÍCH PODLAHOVÝCH PODKLADŮ:
- Beton
- Anhydrit
- Cetris desky
- Dřevotříska
Beton
Nechci zde stavět na odborných postupech, ČSN atd., ale co nejvíce se přiblížit postupům, které jsou výsledky dlouhodobé praxe kladečů podlahových krytin, a také malou měrou nastínit problémy, které mohou vzniknout. Co je to beton? Obecně jde o směs cementu, štěrku (určené frakce), plnidla atd.
Tento podklad je zásadní pro další postupy aplikace stěrek, dále pro kladení povlakových krytin nebo parket.
Zde se mnoho pracovníků dopouští chyb, a to v posouzení. Mnoho kladečů mávne nad betonem rukou s poznámkou: Já beton nedělal ani nedělám. Což je vážným pochybením kladeče, které se může vymstít v sekundárních postupech úpravy povrchu pro kladení povlaků. Základní úkony, které kladeč musí provést, jsou: vyhodnocení tvrdosti betonu, jeho rovinnosti, vlhkosti. Měl by se také umět orientovat v plánech a stavebním deníku díla, kde se může dozvědět o podkladu více.
- Vlhkost
- Vyzrálost (tvrdost),
- Celková povrchová úprava
Vlhkost
Pro jednotlivé finální povlaky je stanovena míra vlhkosti podkladu, to platí i pro úpravu betonu ve smyslu přípravy pro pokládku stěrky. Ve své praxi se setkávám právě s častými destrukcemi stěrky, a to především vlivem vlhkosti betonu.
Většina kladečů se spoléhá na měření různými elektronickými vlhkoměry a tady se dostáváme k jádru problému.
Typizace elektronických vlhkoměrů je určena především k orientačnímu záznamu nějaké vlhkosti, na jehož základě by si ji měl kladeč ověřit přesnějším přístrojem, např. CM, a při pochybách nechat provést laboratoří váhovou metodu, která je nejpřesnější. Jsem si vědom toho, že jsou to úkony, které zdržují. Ale za dobu své praxe soudního znalce jsem řešil mnoho problémů z titulu podcenění nebo zanedbání základních úkonů podlaháře v rámci jak zhodnocení, tak ošetření betonového podkladu.
Zásadní je pro podlaháře přejímací a posléze předávací protokol stavby (díla). Věřte, že tyto základní dokumenty jsou velmi, velmi důležité v případě problémů a následných sporů!
Pro kladeče důležité je také ve stavebním deníku nebo zkráceném záznamu uvádět veškeré poznatky nebo problémy související s prováděním díla!
Vlhkosti by měl kladeč věnovat maximální pozornost, a to nejen jejím změřením, ale měl by se také seznámit se stavbou samotnou, s plány konstrukce podkladu atd.
Příklad 1
Rodinný dům byl postaven v mírném svahu, v jeho interiéru byla na betonový podklad aplikována stěrka, před jejíž aplikací byla měřena vlhkost, a to přístrojem CM (% vlhkosti v ČSN). Vše bylo v mezích normy.
Po cca dvou měsících od montáže dřevěné podlahy došlo k její destrukci (vyboulením). Po opravě se událost opakovala. Dlouho se hledala příčina, až bylo při prohlídce exteriéru, a to izolace okolo domu, zjištěno její porušení na svahové části.
Při dešti vlhkost vnikala do podkladu a dále do betonu a stěrky. Ano, můžeme říci, že to nebyl problém kladeče, ale již při prvním objevení se poruchy měl kladeč hledat příčinu vlhkosti.
Příklad 2
Při rekonstrukci budovy, kde byly předtím sprchové kouty (koupelny), měla firma poškozené odtokové kanály od sprch v podlaze odstranit a položit nové. To se však nestalo a odpady byly povrchově zality betonem. Na něj byla aplikována stěrka a jako finální vrstva PVC. Po krátkém čase se na PVC začaly tvořit bubliny.
PVC bylo nesčetněkrát opravováno lokálně, až do doby, kdy muselo být strženo. Měřením vlhkosti se zjistilo, že v určitých místech je zaznamenána vlhkost. Při prvotním měření a dle stavebního deníku byla vlhkost v normě.
Šetřením se zjistilo, že staré potrubí, které firma pouze zalila, difuzně nasávalo vlhkost z venkovního ovzduší, a tu poté propouštělo do podkladní vrstvy.
Zase by kladeč mohl říci: „Já jsem měl vše v pořádku“, ale již při prvotních opravách, které se prováděly před úplným stržením PVC, měl kladeč již reagovat na mnohačetné vzdouvání krytiny, které je známkou vlhkosti.
V každém případě je kladeč povinen se prohlídkou díla seznámit s podkladem a tady apeluji na erudici kladeče, který má zhodnotit např. i plány nebo si po rekonstrukci přečíst stavební deník.
Obr. 4: Vlhkost z ponechaného starého potrubí.
Vyzrálost (tvrdost) betonu
Věřím, že zkouška tvrdosti laboratorní metodou je nejen problematická co do objednání, ale i časově náročná.
Mám ale dobrou radu: jsou metody orientační, např. rastrační mřížka, nebo jen vryp ocelovým hřebem.
Pevnost povrchu potěru se zkouší vrypovou metodou „příčného řezu“. Ke stanovení se používá ocelový hrot s tlačnou pružinou. Vrypování nesmí zanechávat hluboké vrypy ani rozsáhlá odprýsknutí, a to ani v místech protínání vrypových čar.
Pozn.: Pevnost betonu závisí především na vlastnostech cementu, dalšími ovlivňujícími faktory jsou vlastnosti vody a kameniva. Beton s větším obsahem cementu (1 : 2) má za teplého počasí už druhý den téměř poloviční tvrdost. V praxi se beton považuje za hotový (vyzrálý) po 28 dnech.
Obr. 5: Nesešitý beton.
Nepevný povrch
Pokud nemáme ocelový hrot, mohl by alespoň k základní orientaci posloužit obyčejný hřebík, kterým si mřížku uděláme (orientačně). Pokud ale nemáme jistotu, je lépe si vyžádat odborné posouzení akreditovaným subjektem. Tvrdost betonu by se měla pohybovat optimálně kolem cca 30 MPa. Měkký drolivý beton (žargonem slepičí) může znepříjemnit následné technologické kroky, jako je stěrka a poté nášlapná vrstva.
Příklad 3
Po pokládce vinylu na vylitou stěrku cca 2 cm tlustou došlo při provozu k popraskání stěrky vlivem bodového zatížení od židlí. Problém byl v nepevném betonovém podkladu, který se po zatížení židlemi prohnul, stěrka nemohla vydržet pnutí a popraskala. Jako byste si stoupli na skleněnou desku, která je položena na písku – samozřejmě praskne; zkuste ji však položit na pevný rovný podklad – vydrží a nepraskne.
Špatný podklad (měkký beton)
Dalším nešvarem jsou praskliny v betonu, které podlaháři podceňují, a nerespektují profesní zásady ošetření betonu tzv. sešitím. Tím je vyčištění spáry, vysponkování ocelovými sponami a vylití epoxidem. Takto ošetřený beton neroztrhá stěrku, která by se v případě aplikace povlakových materiálů deformovala.
V takovém případě řeším mnoho reklamací v podobě neestetického protlaku na povrchu krytiny.
Obr. 6: Špatně ošetřený popraskaný beton.
Věřím, že pokud si řemeslník pohlídá veškeré výše uvedené záležitosti, bude moci bez obav přistoupit k sekundárním technologiím úprav podkladu, ať vylitím stěrky, anhydritu nebo suchou cestou, např. cetris deskami, dřevotřískou atd.
Právě stěrkám, které podlaháři aplikují prakticky nejvíce, se budeme věnovat v dalším vydání.
Bohumil Kratochvíla, znalec v oboru podlahovin
bob.kratochvila@seznam.cz
Foto: archiv autora
