Barvy jsou součástí našeho života a neodmyslitelně patří do soukromé, komerční a profesní sféry. Ovlivňují naši náladu, emoce a rozhodnutí. Pro ty, kteří „s barvou pracují“, a to jak virtuálně – vytvářejí a navrhují grafickou podobu předmětů –, tak fyzicky – vyrábějí tyto předměty, je pochopení zákonitostí, které provázejí komunikaci o barvě a její přesnou specifikaci, každodenní výzvou.
V soukromém životě je verbální způsob popisování barev pro mnohé situace dostačující. Věty typu „zelená jako trávník před deštěm“, „červená jako telefonní budka v Londýně“, „modrá jako tvoje oči“ jsou pro určitou skupinu osob pochopitelné a stejná skupina osob si barvy skryté v těchto přirovnáních dokáže představit.
Takový popis neboli specifikaci barvy ale nelze použít v komerční nebo výrobní sféře, pro komunikaci mezi dodavateli a odběrateli nebo mezi výrobci a distributory.
V těchto případech lze pro specifikaci barevné reference použít, v omezené míře, vzorníky barev typu PANTONE, HKS, RAL a podobné. Tyto vzorníky existují jak ve fyzické podobě, tak i v digitálním provedení, jako soubor metadat, která lze zobrazit v mnoha softwarových aplikacích spojených s barvou. Programy pro přípravu tisku, pro design, e-commerce, míchání barev (recepturování) nebo kontrolu kvality barvy ve výrobě a podobně si s nimi hravě poradí. Zde vás však možná napadne otázka, zda jsme schopní pomocí takovýchto vzorníků specifikovat „všechny“ barvy a jak přesně lze posoudit barevnou odchylku vzorku barvy ve srovnání s její referencí, zvolenou v již zmíněném vzorníku. Ve většině případů je lidské oko tím správným nástrojem, který rozdíl v barvě reference a barvě vzorku rozezná. Bohužel lidské oko nedokáže tento rozdíl kvantifikovat. Nedokáže ho totiž jednoznačně popsat pomocí čísel.
Otázku „kolik je barev kolem nás“ nikdo nedokáže zodpovědět. Víme ale, kolik barev je obsaženo ve vzorníku. Není to určitě nekonečné množství, ale třeba v případě vzorníků PANTONE kolem dvou tisíc. Tudíž vzorníky neobsahují všechny barvy, které dokáže rozeznat a rozlišit lidské oko. Vzorníky barev jsou výhradně pomůckou pro komunikaci o vybraném množství barevných odstínů.
Vizuální přejímka a schvalování barevnosti průmyslových zakázek neumožňuje přesnou a efektivní komunikaci o barvě a vede ke konfliktům mezi účastníky výrobních procesů, znemožňuje stanovení jednoznačných tolerancí, vede k soustavnému „posouvání“ standardů neznámým směrem v takzvaném barevném prostoru.
Používáme zde totiž subjektivní „vnímání“ barvy, a ne její přesný digitální popis nutný pro moderní, přesné a opakovatelné stanovení standardu ve výrobě, pro kontrolu barvy výrobku a pro sdílení výsledků s ostatními.
Odkud lze získat digitální popis barvy? Kde a jak jej lze využít?
Jedinou možností digitalizace barevné informace je měření barvy pomocí zařízení zvaného spektrofotometr. Ten barvu „vidí“, dokáže ji kvantifikovat, digitalizovat, porovnávat. Dodává veškeré informace potřebné pro její přesnou a jednoznačnou kontrolu, specifikaci a komunikaci o ní. A co je podstatné, není omezen množstvím barev, pro které tyto informace zpracovává.
Spektrofotometr má vlastní nezávislý světelný zdroj a dokáže simulovat působení různých standardních světelných zdrojů, takových, jako je např. žárovka, denní světlo D50, D65 a jiných, na vyhodnocované vzorky.
Spektrofotometr vyhodnocuje množství a charakteristiku světla odraženého od měřeného vzorku.
Základním výstupem měření barvy je takzvaná spektrální (remisní) křivka. Odtud pochází název přístroje spektrofotometr.
Spektrální křivka je jako „otisk prstu barvy“. Každá barva má svoji vlastní nezaměnitelnou spektrální charakteristiku. Ostatní parametry popisující barvu (CIE Lab, Delta E apod.) nebo rozdíly barev jsou odvozovány pravě ze spektrálních hodnot.
Existují různé druhy spektrofotometrů. Lze je rozdělit podle:
- způsobu jejich použití, a to na ruční/přenosné, stolní (angl. Benchtop) a vestavěné do linky nebo do stroje (in-line);
- způsobu měření vzorku: na bezkontaktní a kontaktní;
- způsobu/úhlu osvětlení vzorku a druhu měrné geometrie: na přístroje s mířenou, difuzní nebo multiúhlovou geometrií;
- druhu vzorku: transparentní, opakní, semitransparentní.
Správná volba přístroje a k němu zvoleného softwaru zaručuje přesnost, efektivitu, rychlost a jednoduchost měření a kontrolu barvy. Protože barva není fyzikální hodnota, podmínky, ve kterých její měření provádíme, je nutné předem specifikovat, nastavit v zařízení a dodržovat po celou dobu procesu její kontroly. To vše ve velmi jednoduché formě umožňuje právě přístroj pro měření a vyhodnocování barev – spektrofotometr.
Ing. Malgorzata Lososová Ungrádová
Channel Partner Development Manager EMEA
X-Rite Europe GmbH
