Na površích fasád domů se často vyskytují barevné útvary nepěkného vzezření. Tyto viditelné barevné povlaky způsobují mikroorganismy svou aktivní činností. Nejčastěji jsou takto poškozené fasády nových nebo i starších zateplených domů.
Okolím jsou vnímány negativně i z toho důvodu, že nové fasády jsou jemně barevné a na světlých površích jsou tmavé útvary velmi dobře patrné. Na světlém povrchu fasády je možné výjimečně pozorovat nárůst mikroorganismů i u nezateplených objektů.
Na rozdíl od interiérů se na venkovních fasádách vyskytují plísně rostoucí ve společenství dalších organismů, a to nejčastěji řas a bakterií.
Řasy a plísně na venkovní fasádě kostela.
Společenství plísní, řas, bakterií a mnohdy i kvasinek se označuje výrazem biofilm. Jeho složení závisí na klimatických podmínkách a řadě dalších faktorů. Na daném povrchu se vždy nejvíce rozmnožuje ten organismus, kterému dané podmínky nejlépe vyhovují. Jako živiny slouží mikročástečky organické hmoty přinášené s prachem ovzduším. Vytváření biofilmů na venkovních površích je celosvětový problém, který se doposud nepodařilo uspokojivě vyřešit.
Základní podmínkou pro rozmnožování mikroorganismů na venkovních površích je, obdobně jako v interiérech, vlhkost. Ta se na venkovní povrchy dostává ze srážek, a to zejména na severozápadních a severních stranách objektů. Slunce v těchto místech povrchy nevysušuje a nemohou se projevit ani dezinfekční účinky UV záření. Nejdůležitějším zdrojem vlhkosti je u zateplených domů kondenzovaná voda z venkovního vzduchu. Vlhkost ze vzduchu kondenzuje na chladném povrchu fasády, protože ten není (oproti stavbám nezatepleným) zahříván v podzimních až jarních měsících teplem unikajícím z objektu. Riziko nerovnoměrné kondenzace vlhkosti na fasádách zateplených domů nelze vyloučit. Příčinou jsou fyzikální procesy způsobené teplotními změnami.
Plísně a další mikroorganismy se na povrch fasád dostávají ze vzduchu. Na vlhkých místech rostou a rozmnožují se. Mikroorganismy vytvářejí spolu s prachovými částicemi na površích fasád krustu, která zadržuje vodu. Tento útvar je odolný i k působení negativních vlivů prostředí, např. vysoušení prouděním vzduchu. Při mrazu v zimních měsících a přeměně vody v led dochází k uvolňování částic omítky, a tím ke znehodnocování povrchu fasády. V konečném důsledku může dojít i ke zhoršení tepelných vlastností pláště budovy.
Ke zhoršení tepelných vlastností pláště budovy dochází i organickými kyselinami, které vytvářejí rostoucí plísně, řasy i bakterie. Druhy plísní rostoucí na fasádách jsou často stejné jako druhy plísní ve vnitřním prostředí na zdech. Nejlépe ve venkovním prostředí rostou plísně rodů Alternaria a Cladosporium, které jsou schopné růst i při nízkých teplotách. Z povrchů fasád, na nichž se plísně rozmnožují, se uvolňuje do ovzduší velké množství spor, které se při větrání mohou dostat i do vnitřního prostředí bytů.
Výskyt vlhkosti na povrchu budov ve venkovním prostředí nelze předpovídat a ani mu nelze zabránit. Z tohoto důvodu se pro prodloužení životnosti povrchových vrstev fasády a k zachování estetického vzhledu stavby přidávají do omítkovin biocidní látky. Vzhledem k tomu, že biocidní přípravky časem ztrácejí účinnost (povětrnostními vlivy a slunečním zářením) či jsou vymývány, doporučuje se jejich opakovaná aplikace.
Základním preventivním opatřením u nových objektů je výběr celého systému zateplení včetně zvolených materiálů a stavební firmy. Zkušenosti z dosud provedených staveb ukazují, že nejvíce jsou napadány akrylátové omítky bez biocidní přísady. Odolnější bývají hladké silikonové omítky, které mají hydrofobní vlastnosti nejlepší (oproti ostatním typům omítek) a vodu na svém povrchu nezadržují.
U již napadených objektů jsou vhodné opravy nátěry, které mají schopnost překrýt vlasové trhliny, anebo mají výztužná mikrovlákna, kterými lze trhliny vyplnit.
Mytí a čištění fasád, tj. odstranění povrchových nečistot tlakovou vodou, je velmi vhodné preventivní opatření. Jen na čistém povrchu fasády může dojít k těsnému kontaktu mikroorganismů (jejichž zdrojem je vzduch) a biocidního přípravku. To se běžně nedělá, i když by se náklady na toto opatření vrátily. Rekonstrukce fasád jsou mnohem dražší.
Testování protiplísňových účinků nátěrových hmot a fasádních barev se provádí shodně jako u nátěrů ve vnitřním prostředí podle ČSN EN 15457 – Nátěrové hmoty – Laboratorní metoda zkoušení účinnosti konzervačních prostředků v nátěru proti působení hub a plísní. Modifikací této metody lze testovat i antibakteriální účinky nátěrových hmot a fasádních barev. Pro testy se nejčastěji používají bakterie izolované přímo z napadené fasády, například Arthrobacter agilis.
Bakterie rostoucí na zkušebním tělese – nátěr nemá antibakteriální aktivitu.
Bakterie nerostou na zkušebním tělese ani v jeho okolí – nátěr má antibakteriální aktivitu.
Touto metodou je možné testovat současně antifungální i antibakteriální aktivitu přípravků.
Bakterie a plísně rostoucí na zkušebním tělese – nátěr nemá antibakteriální a antifungální aktivitu.
Bakterie a plísně nerostou na zkušebním tělese ani v jeho okolí – nátěr má antibakteriální a antifungální aktivitu.
Zkoušení algicidních účinků nátěrových hmot se provádí podle ČSN EN 15458 – Nátěrové hmoty – Laboratorní metoda zkoušení účinnosti konzervačních prostředků v nátěru proti působení vodních řas. Stejně jako u testování plísní se nátěrové hmoty nanesou na zkušební těleso, které se položí na povrch agarových půd v Petriho misce. Celý povrch misky se následně zaočkuje směsí řas. Po inkubaci se odečítají výsledky. V případě kontroly (zkušebního tělesa bez nátěru s biocidní složkou) a nebo přípravku bez biocidních účinků vyrostou řasy na celém zaočkovaném povrchu tělesa. Pokud je v nátěrové hmotě účinný biocid, tak řasy nevyrostou na natřeném tělese.
Řasy rostoucí na zkušebním tělese – nátěr nemá algicidní aktivitu.
Řasy nerostou na zkušebním tělese – nátěr má algicidní aktivitu.
RNDr. Kateřina Klánová, CSc.
Znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví hygiena,
specializace: Měření a hodnocení výskytu bakterií
a plísní v životním prostředí člověka
Foto: archiv autorky
Literatura
- BUCHLI, R., RASCHLE, P. Řasy a houby na fasádách. 2004, Nakladatelství MISE, 106 s.
- GAYLARDE, C.C., GAYLARDE, P.M. A comparative study of the major microbial biomass of biofilms on exteriors of buildings in Europe and Latin America. International Biodeterioration & Biodegradation, 2005, č. 55, 131–139.
- KLÁNOVÁ, K., VESELÁ, I. Zkušenosti z mikrobiologické praxe – výskyt plísní a řas na fasádě zatepleného domu po sanaci. Tepelná ochrana budov, 2016, roč. 19, č. 4, s. 3–5.
- SAARELA, M. et al. Heterotrophic microorganisms in air and biofilm samples from Roman catacombs, with special emphasis on actinobacteria and fungi. International Biodeterioration & Biodegradation, 2004, č. 54, 27–37.
- WASSERBAUER, R. Biologické napadení stavebních materiálů. Tepelná ochrana budov, 2006, roč. 9, č. 2, s. 42–45.
