Jsou otázky, které dostávám častěji. Někdy přicházejí i od investorů, kteří se cítí být podvedeni, když si objednají podlaháře, a on přijde někdo, kdo má na papíře, že toto řemeslo může vykonávat, ale vlastně ho vůbec neumí. Ptají se: Jak je to možné? Kdo to dovolil?
Jak to vlastně bylo? Ke sloučení (resp. podřazení) řemesel podlahářství a truhlářství v rámci živnostenského zákona došlo při velké novele v roce 2008.
Stručně a přehledně
- Do roku 2008
- Podlahářství bylo vnímáno jako samostatné svébytné řemeslo (často historicky navázané na parketáře).
- Od 1. 7. 2008
- Novelou živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., byly některé řemeslné živnosti sloučeny.
- Podlahářství bylo zahrnuto pod řemeslnou živnost Truhlářství, podlahářství, za mě jaksi z nepochopitelného důvodu a vycházím i z řešení reklamací, kterých přibývá a při kterých se zjistí, kdo realizaci prováděl. Aby to nespadlo vše na truhláře, „úspěšně“ jim sekundují někteří zedníci, kteří zkoušejí vyrovnávat podklad pod měkčené krytiny. Což je většinou problém, neboť co je pod dlažby dobré, je pod měkčené podlahoviny velký problém.
Aktuální stav (dodnes):
- Oficiální název řemeslné živnosti zní: Truhlářství, podlahářství.
- Snaha zjednodušit živnostenský zákon, administrativní sjednocení příbuzných řemesel (práce se dřevem). Ale jak už víme, podlahařina není pouze o dřevě, ale také o dřevě, a to je jaksi velký rozdíl.
Truhlářství je zaměřeno zejména na:
- práci s masivním dřevem, laminem, kompozitem;
- výrobu nábytku, dveří, oken, schodů;
- konstrukční a dílenské postupy.
Podlahářství dnes zahrnuje zejména:
- pokládku PVC, vinylových (LVT/SPC), korkových, dřevěných a dalších elastických podlah, koberců, hybridních a kompozitních krytin;
- práci s chemickými stavebními hmotami (lepidly, penetracemi, stěrkami, tmely, laky, čisticí chemií);
- nivelaci a přípravu podkladů, měření vlhkosti a znalost problematiky staveb;
- realizaci antistatických (ESD) a průmyslových podlah;
- znalost norem, měření vlhkosti a znalost stavební fyziky;
- renovace všech výše zmíněných podlahovin.
Tyto činnosti vyžadují zcela odlišné vzdělání, praxi i odpovědnost, než jaké poskytuje kvalifikace a znalosti v oboru truhlářství.
Chybná diagnostika dřevěné podlahy, na kterou
byl natažen igelit, mirelon a laminátová plovoucí
podlaha. Plísně, hniloba, zdravotní rizika.
Hned mě napadají dvě otázky na Ministerstvo obchodu a průmyslu (MPO).
Proč MPO trvá na spojení podlaháře, který je řazen do stavebních oborů, a truhláře, který patří do oboru zpracování dřeva a výroby hudebních nástrojů? Každý z těchto oborů má zcela jiné učební osnovy.
Řešíme neznalosti truhlářů, ale představte si, že u vás může podlahu pokládat i vyučený tesař. Že to není možné, ale je… Tesař může požádat o blízkou řemeslnou živnost, do které spadá truhlářství, a tím pádem má podlahářství.
Podobně na tom je klempíř a autoklempíř. Co na tom, že jeden dělá střechy a druhý auta? Oba pracují s plechem, oba používají kladiva, tvarování, svařování, broušení, tak to sloučíme. Zde si dovolím poznámku, že k sobě mají sice blíž než truhlář a podlahář, ale i tak: když dělám střechu, chci klempíře. Protože jeho práce zasahuje do konstrukce a funkčnosti domu. Musí znát tepelné dilatace, pohyb konstrukce, vznik kondenzace, voděodolnost, větrání střechy a životnost celé konstrukce. O tomhle nemá autoklempíř ani páru, ale může to dělat…
To znamená, že tato řemesla mají jinou odpovědnost, jiná rizika, jinou technologii, jiný výsledek práce. A já se ptám, není to mezi truhlářstvím a podlahářstvím ještě odlišnější? Ano, je, a přesto jsou tato řemesla nesmyslně sloučená, což považuji za past na investory a zákazníky.
Návrh řešení (reálný a proveditelný): Znovu zavést samostatnou řemeslnou živnost Podlahářství
- Jasně definovaná odbornost;
- vlastní kvalifikační požadavky;
- lepší ochrana zákazníka;
- vyšší prestiž oboru;
- narovnání reality moderní stavební praxe.
„Podlahářství dnes není poddruh truhlářství, ale technicky a odborně samostatné řemeslo, které si zaslouží vlastní místo v živnostenském zákoně.“
Ministerstvo průmyslu a obchodu se nemá k přehodnocení současného stavu řemeslné živnosti Truhlářství, podlahářství, která vznikla sloučením oborů novelou živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., s účinností od 1. 7. 2008.
Důvod podnětu k rozdělení oboru
Podlahářství je dnes technicky, technologicky i odborně samostatným řemeslem, které se v praxi zásadně liší od truhlářství. Současné administrativní spojení obou oborů neodpovídá realitě moderní stavební praxe a má negativní dopad na kvalitu prováděných prací, ochranu spotřebitele i prestiž oboru. Navíc na středních odborných školách truhlář o praxi a teorii podlahářského řemesla nezavadí, a naopak. Prostě to nemá logiku.
Pojďme se na to podívat z praxe
Stavba, veřejná budova, mateřská školka – realizaci provedla firma neznalá technologické problematiky, ale s oprávněním na truhlářství- podlahářství. Původně truhláři, kteří se zázrakem stali přes noc 1. 7. 2008 mávnutím kouzelného proutku podlaháři. A znivelovali nový potěr a položili PVC.
ROZVOJ SKRYTÉHO PROBLÉMU PO REALIZACI (6–8 MĚSÍCŮ)
Pod PVC začalo mikrobiální bujení (plísně, bakterie), došlo k rozkladu lepidel, vznikl toxický zápach, objevily se boule, zvlnění, odlepování krytiny, odlupování nivelace.
Při předání, v počáteční fázi bez viditelných vad, vše skrytě, postupně.
DOPADY NA ZDRAVÍ OSOB (REÁLNÉ RIZIKO)
V prostoru se u osob postupně objevily dýchací potíže (kašel, pálení očí), bolesti hlavy, únava, zhoršení astmatu a alergií, riziko syndromu nemocných budov (SBS).
U dětí, seniorů a zdravotně oslabených osob zásadní zdravotní riziko. V krajním případě nutnost uzavření objektu, vystěhování osob, zásahu hygienické stanice.
ODBORNÉ ŘEŠENÍ: OPRAVA PODLAHÁŘEM
Po odkrytí konstrukce bylo zjištěno masivní napadení plísněmi, kontaminace potěru, znehodnocení celé skladby podlahy.
Nutné kroky:
kompletní demontáž krytiny, odstranění kontaminovaného potěru, chemická sanace a dekontaminace, nové vysoušení, kompletně nová skladba podlahy.
VYČÍSLENÍ MOŽNÝCH ŠKOD (ORIENTAČNÍ, ALE REÁLNÉ)
Stavební a technologické škody
Položka – Odhad
Demontáž krytiny, odfrézování nivelace (200 m²) – 120 000 Kč
Odvoz a likvidace odpadu – 40 000 Kč
Sanace plísní a chemické ošetření – 180 000 Kč
Nový potěr/stěrka – 220 000 Kč
Nová podlaha + pokládka – 350 000 Kč
Technické škody celkem ≈ 910 000 Kč
Zdravotní a provozní škody
Položka – Odhad
Uzavření provozu (3–8 týdnů) – 200 000–500 000 Kč
Náhradní prostory/přerušení provozu – 150 000 Kč
Lékařská péče, pracovní neschopnost – 50 000–150 000 Kč
Nepřímé škody celkem ≈ 400 000–800 000 Kč
Celková možná škoda: 1,3–1,7 milionu Kč (v krajních případech i více).
Nejde o banální estetickou chybu, ale o zdravotní a bezpečnostní riziko. Nesprávná příprava podkladu podlahy může způsobit fatální selhání stavby, ohrožení zdraví osob a milionové škody.
Tento typ chyby nevzniká nešikovností, ale neodborností – a právě tu současná legislativa umožňuje.
„Podlahářství je obor, kde chyba v přípravě podkladu neznamená jen reklamaci, ale potenciální zdravotní a ekonomickou katastrofu.“
Při místním šetření zjištěno
- Nebylo provedeno měření zbytkové vlhkosti podkladu (CM/RH).
- Nebyla zajištěna kompatibilita penetrace, stěrky a lepidla.
- Došlo k uzavření vlhkosti neprodyšnou krytinou.
- Nebyly dodrženy technologické lhůty dle výrobce materiálů.
Tyto nedostatky jsou zásadním porušením technologických postupů podlahářského oboru.
Tady je špatně všechno, vlhkosti, podklad,
pokládka plovoucí podlahy, dilatace mezi místnostmi,
obložky narvané na podlaze.
Příčinou havarijního stavu nebyla náhodná chyba, ale neodborný zásah do technologicky náročné podlahové skladby. Takový zásah nemůže být považován za činnost příbuznou truhlářství.
Jeden dům, dvě profese, dva zcela odlišné světy
Představme si běžnou novostavbu rodinného domu.
Do domu nastupuje truhlář:
vyrábí kuchyňskou linku, osazuje vestavěné skříně, montuje dřevěné schodiště. Jeho práce je precizní, dílenská, založená na přesnosti, konstrukci a estetice. Materiál má pod kontrolou, prostředí také. Když udělá chybu, opravuje konkrétní kus – dvířka, korpus, schodnici.
Do domu nastupuje podlahář:
přebírá stavební podklad, měří zbytkovou vlhkost, hodnotí rovinnost, soudržnost a skladbu konstrukce, pracuje s penetracemi, stěrkami a lepidly, řeší konstrukce, pracovní, teplotní, akustické dilatace a uzavírá konstrukci neprodyšnou podlahovou krytinou.
V tu chvíli už nevyrábí výrobek, ale zasahuje do stavební fyziky celého objektu.
A to není výtka – to je prostě jiný obor. Rozdíl stejný jako mezi přímočarou a ponornou pilou. Podlaháři chápou. Pro úředníka to je pila jako pila, oboje řeže, šup do jednoho pytle. A teď mu vysvětlete, že těch pil může být i 30 různých a každá řeže jinak a něco jiného. Chápu, že tomu úředník nerozumí, ale tak se „do pytle“ zeptám, poradím se s někým, kdo tomu rozumí. Ale to už je jaksi moc práce. Pak se ale nedivte, že reklamací přibývá, na řemeslníky se mnohdy nadává… Ale MPO to vymyslelo za nás řemeslníky.
Truhlářství a podlahářství není vztah jako lékař–zdravotní sestra, projektant–technik, mistr–pomocník. Anebo ano? Sloučíme všechny, co nosí bílý plášť. Jenom si to představte: jdete k doktorovi a je to odborník na srdce, nebo zřízenec, anebo řezník?
Truhlářství a podlahářství jsou dva samostatné odborné obory, které se mohou potkat na jedné stavbě, ale každý s jinou odpovědností, znalostmi a riziky.
A komu sloučení prospělo? Mělo prospět administrativě. Jestli se tak stalo, nedokážu posoudit. Ale určitě prospělo výrobcům a prodejcům materiálu. Více se toho zpracuje, více se toho vyreklamuje, více se toho musí předělat.
A stálo to za to? To se zeptejte investorů a zákazníků, kteří řeší reklamace jen proto, že u nich pracoval někdo, kdo sice má papír, ale minimální nebo žádné zkušenosti. Ve většině případů si investor zaplatí vše znova, protože vymahatelnost je náročná a na dlouhé lokty.
Truhlář vytváří výrobek. Podlahář vytváří funkční stavební konstrukci. Zaměňovat tyto profese znamená zaměňovat řemeslo s technologií.
Josef Voborník, prezident Cechu podlahářů ČR
www.videopodlahy.cz
Foto: archiv autora
