Film Lída Baarová, série Bohéma nebo Četníci z Luhačovic. Pokud jste ve vile Stiassni osobně nebyli, mohli jste ji vidět na plátně či na obrazovkách a aspoň krátce nahlédnout, o jak mimořádnou stavbu se jedná. Patří ke slavným brněnským stavbám, řadí se po bok vily Tugendhat či vily Löw-Beer. Všechny tyto mimořádné budovy prošly citlivými rekonstrukcemi, je možné je navštívit a obdivovat.
Vila Stiassni, kterou najdete v Hroznové ulici, je pro veřejnost otevřena celoročně vždy v pátek, sobotu, neděli a pondělí a ve vybrané státní svátky. V základním prohlídkovém okruhu s průvodcem nabízí návštěvu reprezentačních prostor a soukromých apartmánů původních majitelů. Samostatně si můžete prohlédnout velkoryse koncipovanou zahradu a v nabídce nechybí ani procházka s průvodcem po významném okolí vily, která se nachází v jedné z nejluxusnějších brněnských částí, tzv. Masarykově čtvrti.
V rámci prohlídky interiérů se seznámíte s poutavou historií vily Stiassni a prohlédnete si její elegantní interiéry, které působí téměř zámeckým dojmem. Začíná se v přízemí, kterému dominuje schodišťová hala, je zde jídelna či společenské salonky. Po mohutném dřevěném schodišti vystoupáte do prvního patra se soukromými pokoji rodiny, či spíše apartmány, neboť každý měl vlastní šatnu, koupelnu a ložnici. Na závěr zamíříte i do části určené služebnictvu a zaměstnancům. A pro ty, které by zajímalo, po čem tehdejší majitelé chodili, a co mají pod nohama současní návštěvníci, jsme získali informace od Ing. arch. Simony Dračkové, Ph.D., z brněnského pracoviště NPÚ.
Do vily se vstupuje krytým vyvýšeným prostorem, kde je původní kamenná dlažba se vsazenými skleněnými tvárnicemi Duplex-Prizma, které přisvětlují suterén. V zádveří návštěvníky čeká původní mramorová dlažba Portoro. Ve vstupní hale jsou původní parkety, které byly při rekonstrukci repasovány; některé poškozené prvky byly vyměněny, také za původní, pocházející z méně podstatné části vily (čtverce nakoso). Stejná podlaha je ve schodišťové hale, v hudebním salonku, jídelně, salonu Alfreda i salonku Hermine, kde jsou původní repasované čtverce rovnoběžně se stěnami. V podlaze bylo při obnově vily v letech 2012–2014 provedeno napojení zásuvek (parkety rozebrány a rozvody nataženy pod podlahu).
V přízemí si návštěvník může prohlédnout i původní šatnu. V období přestavby na tzv. vládní vilu na přelomu 70. a 80. let 20. století zde byla položena mramorová dlažba Nero Belgium. V hale služební části se zčásti zachovala piškotová dlažba RAKO, nově doplněná.
V přízemí je možné posedět v kavárně Ernst, která vznikla sloučením dvou místostí, původně kuchyně a přípravny, v nichž byly při obnově položeny nové parkety.
Hlavní podlahovinou místností v patře jsou původní vlýskové parkety, které byly repasovány. Na galerii je na ně položena replika souvislé kobercové plochy sestavené z pásů do jednotného vzoru, vzhledově shodné s kobercem z doby, kdy vilu obývala rodina Stiassni. Původně byly v další vrstvě ještě volně položené perské koberce. Parkety najdete také v ložnici a šatně obou manželů, v herně a dětské ložnici i „snídaňové“ jídelně.
V koupelně Alfreda Stiassni se nacházela Baťou vyráběná gumová podlahovina „zlinolit“, při rekonstrukci a přestavbě na vládní vilu dostaly všechny koupelny honosnou mramorovou dlažbu 40 x 40 cm. Při obnově se sem vrátila vinylová podlahovina od výrobce Fatra Napajedla, tak aby odpovídala původnímu vzhledu a materiálu (pryž). Ve vile nechybí ani v době výstavby oblíbený xylolit, který pokrývá podlahu skladu sezonního oblečení. Dochoval se původní, při obnově byl repasován.
Historie vily
Vila Stiassni byla postavena v letech 1927–1929 podle návrhu slavného brněnského architekta Ernsta Wiesnera pro rodinu židovského textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ten, společně se svojí ženou Hermine a dcerou Susanne, ve vile žil pouhých devět let. Před hrozící okupací rodina prchla již v roce 1938 do Londýna a následně přes Brazílii do Kalifornie, kde její potomci žijí dodnes.
Většině lidí se vila do povědomí dostala s přívlastkem vládní. Tak se o ní začalo mluvit krátce po druhé světové válce, kdy ji navštívil Edvard Beneš. Později začala sloužit pro ubytovávání slavných a významných návštěv města Brna. Nocoval zde například kubánský prezident Fidel Castro, ale i většina našich prezidentů.
V době porevoluční se vila pronajímala k oslavám narozenin nebo svateb. Nejnovější kapitola se začala psát v roce 2009, kdy se dostala do správy Národního památkového ústavu, který zahájil její obnovu. Pro návštěvníky byla slavnostně zpřístupněna 13. prosince 2014.
Obnova vily
V roce 2010 získal Národní památkový ústav finanční prostředky z Integrovaného operačního programu pro vybudování metodického centra. Částka 179 203 478 Kč byla určena pro projekt s názvem Centrum obnovy památek architektury 20. století a zahrnovala financování 85 % z ERDF a 15 % ze státního rozpočtu.
Památková obnova vily Stiassni a výstavba nového přednáškového sálu proběhla v letech 2012–2014. V jejím rámci byla odstraněna většina změn provedených v interiéru v 70. a 80. letech a dispozice vily navrácena do původního stavu ze 30. let 20. století. Jelikož vybavení bylo v 50. letech v rámci zámeckých svozů pozměněno, cílem obnovy bylo i dohledat a zrekonstruovat co největší množství nábytku a přiblížit veřejnosti někdejší pojetí interiérů včetně zachovaných detailů navržených Ernstem Wiesnerem.
Obnovou prošla také zahrada, v jejíž horní části vznikl podle návrhu architekta Milana Raka nový objekt s přednáškovým sálem a zázemím pro veřejnost, zrekonstruován a upraven pro administrativní účely byl i sousední administrativní domek od architekta Kamila Fuchse.
Architektura
Architekt vily Ernst Wiesner byl spolu s Bohuslavem Fuchsem nejvýznamnějším architektem Brna. Byl předchůdcem stylu brněnského funkcionalismu a vnesl do Brna vídeňskou modernu po vzoru Adolfa Loose. Exteriér vily Stiassni pojal jednoduše, puristicky, strohá šedozelená fasáda dala vyniknout použitým materiálům – kamenným ostěním z hořického pískovce a spišského travertinu. Zdobí ji pouze předstupující kazetová římsa a kamenný sokl. Výraz ještě doplňovaly technické prvky jako lucerny, výklopné žaluzie a výsuvné markýzy. Budova má půdorys do písmene L – kratší křídlo bylo obslužné, vyhrazené pro personál, delší pak obytné, rozdělené na spodní část, kde probíhal společenský život rodiny, a horní soukromou rodinnou. Wiesnerovým modernistickým zásadám však odpovídá jen exteriér. Vybavení interiéru si prosadila paní domu Hermine podle svého vkusu, který ale odpovídal tomu, co bylo v té době stále ještě běžnější, tedy tradičnější pojetí interiéru: vládne mu nábytek ve stylu různých historických epoch i zámecké vzory na textiliích, štuky a starožitnosti. Na takový styl byla z rodiny zvyklá. Na finální podobě interiéru se tak kromě architekta Wiesnera výrazně podílel vídeňský designér Franz Wilfert.
Jana Komárková
Za poskytnutí podkladů děkujeme kastelánce vily
Mgr. Kateřině Konečné a Ing. arch. Simoně Dračkové, Ph.D.,
z oddělení evidence památek a IS, spisový archiv NPÚ,
územní odborné pracoviště v Brně
Foto: archiv – vila Stiassni
