Mechanická odolnost pryskyřičných podlah

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Mechanická pevnost je odolnost materiálu vůči zatížení, které na něj působí (proti vnějším silám). V případě pryskyřičných podlah, jež tvoří vrchní, obrusnou vrstvu podlahy, jsou to právě jejich pevnostní vlastnosti, které určují účinnost ochrany podkladu před vnějšími vlivy.

Pryskyřičné podlahy mají mnohem vyšší pevnost v tlaku, v ohybu a tahu než podkladní betonová vrstva. Vzhledem k malé tloušťce je však zanedbatelný jejich vliv na zvýšení únosnosti, např. pro instalaci příčky. Betonový podklad musí být proto navržen tak, aby přenesl provozní zatížení v celém rozsahu.

Nejdůležitějšími parametry popisujícími pevnost pryskyřičné podlahy jsou odolnost proti oděru, odolnost proti nárazu a tvrdost. Vzhledem k různým zkušebním metodám používaným pro různé parametry je důležité je znát a vědět, jak získané výsledky interpretovat a do jaké míry se následně promítají do užitných vlastností podlahy.

Technici ze společnosti Flowcrete, předního výrobce a dodavatele syntetických bezesparých podlah, v této souvislosti sledují:

  • jaké jsou nejdůležitější parametry popisující pevnost podlahy;
  • jak pracovat se získanými výsledky testů a srozumitelně je předávat dál;
  • jak se testování a výsledky promítají do praktických vlastností podlahy.

Odolnost proti odéru, např. při silném provozu

Abraze je korozivní, obrušující proces, ke kterému dochází při pohybu nebo kutálení předmětů po podlaze. Norma ČSN EN 13813 Potěrové materiály a podlahové potěry uvádí tři metody zkoušení odolnosti proti oděru: zkoušku Böhmeho rotujícím kotoučem, zkoušku tlakem valivého kola a zkoušku oděru BCA.

Schéma zkoušky Böhmeho rotujícím kotoučem.

Obrusnost podle Böhmeho.

Naproti tomu v normě EN 1504-2, která se zabývá výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí, je Taberova zkouška uvedena v části 2, která popisuje systémy ochrany povrchu betonu.

Přečtěte si:  Merit - SPC podlahovina s integrovanou korkovou podložkou

Nejběžnější metodou testování odolnosti pryskyřičných podlah na oděr je metoda BCA (od Britské cementářské asociace), která udává klasifikaci AR (Abrasion Resistance). K provedení této zkoušky se používá speciální stroj, jehož hlava sestávající ze tří ocelových kol se otáčí nad zkoušeným povrchem. Tato kola se pod tlakem 65 kg pohybují po kružnici o průměru 225 mm rychlostí 180 otáček za minutu. Po 2850 otáčkách se v osmi měřicích bodech mikrometrem změří hloubka stopy opotřebení v materiálu. Tato metoda umožňuje provést zkoušku na stávající podlaze (in situ) a je minimálně invazivní – setře se pouze tenká vrstva.

Mezi oblíbené metody zkoušení odolnosti pryskyřičných podlah proti oděru patří metody, které lze provádět pouze v laboratorních podmínkách, tj. Taberova zkouška, která měří úbytek materiálu při působení kol o různých tvrdostech, a zkouška oděru valivými koly, při níž se pevnost podlahy zařazuje do tříd RWA (Rolling Wheel Abrasion).

Taberova zkouška.

Výsledky různých metod není možné vzájemně porovnávat. Normy však stanoví limity, které by měly být u pryskyřičných podlah dodrženy.

V testu BCA se jedná o třídu AR1. Při zkoušce valivých kol se jedná o třídu RWA10. Při Taberově zkoušce musí být oděr menší než 3000 mg pro kolo H22 s odlehčením 1000 g a při 1000 otáčkách. Při této metodě je možné použít kolečka různé tvrdosti, proto vždy porovnávejte výsledky získané stejným způsobem.

Odolnost podlahy proti oděru se promítá do typu a intenzity přípustného provozního zatížení. Podlahové systémy s nejvyšší klasifikací se v průmyslu dobře osvědčují v podmínkách náročného používání. Umožňují užití přepravních vozíků s kovovými nebo plastovými koly (např. neoprenovými), která jsou pro podlahy mnohem destruktivnější než kola bantamová nebo nafukovací.

Přečtěte si:  HARO - exkluzivní třívrstvé dřevěné podlahy s příběhem

Mezi mechanicky nejodolnější řešení patří systémy na bázi epoxidových pryskyřic a křemičitého písku, jako je například originální podlaha z produkce Flowcrete – systém Peran STB.

Odolnost proti nárazu, tj. proti pádu těžkých předmětů na podlahu

Odolnost podlahy proti nárazu znamená její schopnost odolávat náhlým dynamickým zatížením. Podle normy EN 13813 musí být odolnost podlah ze syntetických pryskyřic proti nárazu specifikována výrobcem. Zkouška musí být provedena podle postupu popsaného v normě EN ISO 6272-1. Stanoví se minimální výška, pro kterou padající závaží způsobí mechanické poškození povrchu, jako je praskání nebo odlupování.

Metoda spočívá v úderu kulovým hrotem o průměru 20 mm na závaží o hmotnosti 1 nebo 2 kg. Maximální výška, ze které lze závaží spustit, je 1 m. Cílem zkoušky je určit minimální výšku, ze které pád závaží způsobí poškození povrchu. Následně se vypočítá potenciální energie, při které dochází k destrukci na podlaze. Výsledky se udávají jako hodnota energie vyjádřená v Nm a označená symbolem IR (Impact Resistance).

Mezi nárazuvzdorné podlahy z produkce Flowcrete patří systémy na bázi polyuretanových pryskyřic, jako jsou podlahy pro parkovací plochy Deckshield, nebo podlahy na bázi směsi epoxidové pryskyřice a křemičitého písku, jako je Peran STB.

Tvrdost podlahy, např. odolnost vůči tlakové deformaci

Tvrdost je vlastnost, která charakterizuje odolnost podlahy vůči trvalé deformaci způsobené mechanickým zatlačením snímače, tzv. indentoru (geometricky definované těleso) do podlahy. Účinky koncentrovaných sil na zkoušený materiál mohou mít podobu povrchových změn, jako je drcení nebo praskání.

Přečtěte si:  Podlahy na zámku Sychrov, novogotickém klenotu Rohanů

Podle normy EN 13813 by se měla tvrdost povrchu podlah zkoušet postupem popsaným v normě EN 13892-6. K měření tvrdosti materiálu se používají různé metody a stupnice. Hodnoty získané různými metodami nejsou vzájemně srovnatelné. U pryskyřičných podlah se tvrdost nejčastěji určuje na Barcolově nebo Shoreově stupnici pomocí ručních nebo stacionárních přístrojů.

Při Barcolově zkoušce tvrdosti se do vzorku vtlačí pružinou zatížený hrot a výsledek se udává na stupnici od 1 do 100. Při měření tvrdosti podle Shorea se měřicí přístroj přitlačí základnou k podlaze. Hrot se zatlačuje do materiálu, dokud se nevytvoří rovnováha mezi tlakem pružiny a odezvou materiálu. Výsledek se udává na stupnici od 1 do 100. V závislosti na typu materiálu se používají Shoreovy tvrdoměry typu A, C a D, přičemž tyto výsledky nejsou vzájemně srovnatelné.

Zkouška tvrdosti,
podle Shorea.

Parametry tvrdosti podlah ukazují jejich odolnost vůči těžkým a tvrdým předmětům, jako jsou stroje a výrobní zařízení.

Mezi nejodolnější řešení patří chemicky odolné podlahové systémy skupiny Flowchem na bázi vinyl-esterových pryskyřic s výztuží ze skelných vláken (tvrdost na Barcolově stupnici > 50).

Vlastní výběr podlahového systému závisí ale i na řadě dalších faktorů, včetně typu místnosti, druhu zařízení, typu předpokládaného zatížení a provozních podmínek.

Jedná se o složitý proces, takže u projektů s náročnými podmínkami použití je vhodné požádat o pomoc odborníky, kteří na základě svých znalostí a zkušeností poradí optimální řešení, popř. přímo na stavbě provedou potřebná měření.

Ing. Radek Hůla
www.flowcrete.cz

Share.

About Author

Comments are closed.