Pod pojmem plechová střešní krytina si každý z nás ihned představí velkoformátové tabule pozinkovaného plechu ukotvené na střešní konstrukci. Podobné typy tabulí či šablon jsou už dnes vyráběny i na bázi jiných materiálů, jako jsou hliník, titanzinek, aluzinek nebo kvalitní ocel. Tento charakter střešní krytiny je oblíbený nejenom v podhorských a horských oblastech, a to zejména pro vysokou odolnost povětrnosti, relativně jednoduchou montáž a možnost zakrýt i složitější tvary střech. Naprostá většina moderních plechových krytin je v současné době na trh dodávána již s povrchovou úpravou.
Všechny plechové krytiny, ať už povrchově upravené či nikoli, vlivem vlhkosti, slunečního záření, povětrnostních vlivů a exhalací podléhají oxidačním procesům, souhrnně nazývaným koroze. Tento proces nelze zastavit, lze ho pouze zpomalit. Jednou z cenově nejpřijatelnějších možností pro vytvoření ochranné bariéry je nanesení ochranného nátěru.
Proč natírat plechovou střešní krytinu
Obchody s barvami nabízejí nepřeberné množství výrobků, které lze pro nátěry plechových krytin použít. Princip ochrany je ale v podstatě jeden, a to zabránit průniku činitelů způsobujících korozi k povrchu kovového podkladu a zpomalit korozní proces. K ochraně plechové střešní krytiny se tedy použije vhodný nátěrový systém, který se skládá z antikorozního základního nátěru a vrchního krycího nátěru. Základní antikorozní nátěr zabezpečuje dokonalou přilnavost a ochranu povrchu před korozními procesy. Vrchní krycí nátěr zamezuje průniku aktivátorů koroze k chráněnému podkladu a zároveň plní estetickou funkci.
Finální vrchní nátěr.
Se sanací poškozené části krytiny je vhodné začít již při prvních příznacích vznikajícího poškození (prostup koroze přes původní ochranu, odlupování nátěrů vlivem postupující koroze, křídování), kdy lze ještě počítat s relativně nízkými renovačními náklady. Konstrukce bez povrchové úpravy se doporučují natřít ještě předtím, než se objeví první náznaky poškození korozí.
Nespornou výhodou ochranných nátěrů je skutečnost, že v mnoha případech je možné je provést svépomocí použitím běžně dostupných nanášecích prostředků. Rovněž opakovatelnost provádění nátěrů má vliv na úspory nákladů, neboť lze lokálně opravit pouze malou poškozenou část, není tedy vždy nutné přetírat celou plochu.
Postup při provádění nátěrů
Základním předpokladem pro to, aby barva na podkladu, který chceme natírat, držela, je jeho dokonalá příprava. Podklad se nejprve očistí tlakovou vodou, například pomocí vysokotlakého čisticího stroje s provozním tlakem minimálně 200 barů. Vysoký vodní tlak spolu s rotační tryskou odstraní veškeré zbytky nesoudržných starých nátěrů a nečistot. Vyschlý podklad se mechanicky zbaví korozních zplodin (např. rotačním ocelovým kartáčem, jemným smirkovým papírem) a následně se odmastí pomocí speciálního vysoce účinného odmašťovacího prostředku naředěného vodou v doporučeném poměru. Odmaštění lze provádět ručně nebo vysokotlakým postřikem.
Nakonec se povrch opláchne čistou vodou, aby na něm nezůstávaly zbytky rozemulgovaných nečistot, které mohou zhoršit přilnavost základního nátěru. Použití rozpouštědel k odmaštění není vhodné a lze jej využít pouze pro malé plochy a složité tvary.
Takto připravený podklad je vhodné bezprostředně po oschnutí ošetřit antikorozní základní barvou, protože je náchylný k rychlým projevům bleskové koroze. Po zaschnutí antikorozního základního nátěru se nanáší vrchní krycí nátěr.
Způsoby nanášení nátěrů
Existuje více způsobů nanášení nátěrových hmot. Mezi nejjednodušší patří ruční, pomocí štětce nebo válečku. Tyto prostředky jsou k dispozici v široké škále a práci s nimi zvládne i méně zkušený domácí kutil. Jsou vhodné pro většinu na trhu dostupných nátěrových hmot.
Rychlejšího a preciznějšího výsledku lze dosáhnout pomocí stříkacího zařízení, vyžaduje to ale značné zkušenosti. Používání vysokotlakých zařízení airless je v dnešní době absolutním standardem. Jedná se o velice výkonnou technologii, kdy je možné aplikovat obrovské množství barvy bez ohledu na její hustotu. Použití klasické stříkací pistole a kompresoru s sebou nese vysoké ztráty nátěrové hmoty, nutnost neustále dolévat barvu do nádržky a mimo jiné i zvýšené riziko znečistění okolí rozptýleným aerosolem.
Použití stříkacího zařízení se nedoporučuje při silnějším větru, protože hrozí vznik nesouvislých pásů zdánlivě různého odstínu a také značný rozptyl barvy do okolního prostředí.
www.barvy-eternal.cz
Foto: AUSTIS a.s.
