Fasádní barvy pro památkovou péči a požadavky na podklad minerálních povrchů

Odkaz našich předků, kteří nám zanechali množství historicky cenných budov, kostelů, hradů, zámků a dalších jedinečných objektů, je potřeba uvážlivě spravovat a obnovovat v jeho původní podobě pro další generace. Jedná se o naši kulturu, dědictví a neopakovatelnou jedinečnost, kterou již nikdy nelze nahradit, a proto si nemůžeme dovolit ji neuváženými úpravami ztrácet a jinak poškozovat.

V tomto článku se budeme věnovat konečné úpravě fasád jak historických, tak i dalších starších objektů. Pro zachování autentičnosti historického vzhledu budov zúžíme výběr fasádních barev na použití těch minerálních. Budeme se věnovat především přípravě podkladů starších fasád pod doporučené minerální nátěrové hmoty a na konkrétních případech zrekapitulujeme možnosti podkladů a jejich úskalí pro finální efekt a dlouhodobou životnost. Po vysvětlení a pochopení problematiky podkladů pod minerální nátěrové hmoty se blíže budeme věnovat dvěma pro památkovou péči základním minerálním barvám – vápenným a silikátovým. Vysvětlíme si jejich obecné parametry a základní vlastnosti – právě pro určení vhodnosti použití.

Fasády památkových chráněných objektů s použitím minerálních fasádních barev.

Požadavky na minerální podklady

Požadavky na podklad máme jak obecné, pro nátěrové hmoty, tak i konkrétní pro dále popisované minerální fasádní barvy.

Obecné požadavky pod nátěrové hmoty: podklad musí být soudržný, čistý, zbavený prachových částí. Dle použití pak suchý (nebo mírně zvlhčený), vyzrálý, bez vodorozpustných solí a jiných rozpuštěných nečistot, které mohou narušovat přídržnost nátěrových hmot nebo jejich další vlastnosti atd.

PODKLADY MINERÁLNÍCH POVRCHŮ FASÁD
Těmito podklady jsou myšleny fasády a jiná zdiva památkově chráněných objektů. Obnova fasád a jiného zdiva většinou nebývá „pouhé“ přetření, ale souhrn nutných prací, na kvalitě jejichž provedení závisí výsledek a jeho životnost. Proto by obnově fasád měl předcházet průzkum a následný návrh sanačních a jiných řešení.

Fasády památkových chráněných objektů s použitím minerálních fasádních barev.

Z hlediska nátěrových hmot a podkladů rozdělíme podklady na:

• nové podklady – po celkové rekonstrukci;
• staré podklady – obnova starších nátěrů;
• kombinace obou – oprava a vysprávky na části fasád.

NOVÉ PODKLADY – pro nátěrové hmoty a jejich estetický výsledek a životnost = ideální podklad. Nutno však dodržet technologické předpisy výrobce nátěrové hmoty. Výsledek a životnost u historických staveb často závisí na počátečním průzkumu, návrhu opatření a jejich provedení. Příklad nedostatečného průzkumu podkladu je na obr. 2, kdy se již za necelé dva roky po celkové rekonstrukci západního křídla zámku začaly objevovat poruchy povrchové úpravy a zdiva vlivem vlhkosti a vodorozpustných solí v podkladním zdivu. V tomto případě hlavním důvodem nedostatečného průzkumu s následným použitím odpovídajících sanačních materiálů byly bohužel omezené finanční zdroje při rekonstrukci. Pro násobné zvýšení životnosti oprav měl být proveden průzkum vlhkosti a salinity podkladu a navržena a provedena konkrétní sanační opatření – odsolení podkladu a použití konkrétní skladby sanačních omítek.

Zámek Koleč – poruchy dva roky po celkové rekonstrukci fasády.

STARÉ PODKLADY – v případě, že se jedná o soudržný podklad a obnova fasády spočívá v přetření starších nátěrů. Samozřejmostí je opět průzkum podkladu, ze kterého vychází další pracovní postupy. Možné problémy starších podkladů popíšeme a ukážeme v dalších odstavcích: sprašnost podkladu, „rozpouštění“ nátěru po krátkém smočení a stejnoměrnost struktury.

• Sprašnost podkladu za sucha (viz obr. 3) – nutné omytí nejlépe tlakovou vodou a zvážení použití penetrace, v případě použití silikátových fasádních barev je použití penetrace nutné.

Lázeňský dům Luhačovice – sprašující podklad.

• „Rozpouštění“ nátěru po krátkém namočení. Jde o problém spíše v interiérech, kdy byly starší nátěry někdy v minulosti „natuženy“ celulózou, klihem nebo jinými rozpustnými pojivy nehodícími se do vlhčího prostředí, např. i pro svoji náchylnost na růst plísní na povrchu nátěru (viz obr. 4 a 5). Zde je nutné úplné odstranění starých nátěrů a plísní a jejich spor. V případě lázeňské kolonády ve Františkových Lázních byly navíc v rámci obnovy koncem 20. století použity i v tomto případě naprosto nevhodné sádrové hygroskopické omítky, které v trvale vlhčím prostředí „mažou“ a jsou naprosto nevhodné.

Plíseň v interiéru. Obr. 5: Lázeňská kolonáda Františkovy Lázně.

• Stejnoměrnost struktury povrchu. Pozor u starších strukturních povrchů, kde mohou být pravidelným stékáním vytvořena hladší místa. Nestejnoměrnou strukturu odstíny šedivé a i ostatní tmavší odstíny po natření zvýrazní (hladší místa jsou světlejší) – viz obr. 6. V takovém případě je v rámci oprav a obnovy fasády nutno sjednotit i povrchovou strukturu fasády.

Praha, U Nemocenské pojišťovny. Světlejší místa jsou viditelná tam,
kde po hrubé fasádě stékala léta voda a vytvořila hladší místa – „koryta“.

KOMBINACE STARŠÍCH PODKLADŮ S NOVÝMI, VYSPRAVENÝMI – obnova fasády s nutnými zednickými vysprávkami, např. na 10–60 % plochy. Jedná se o běžné obnovy starších fasád. Při aplikaci finální minerální fasádní barvy je nutné si uvědomit nestejnoměrné stáří podkladu, které s sebou přináší různou savost a různou strukturu podkladu. Samozřejmostí je úplné vyzrání nových vyspravených omítek; nevyzrálá omítka má navíc i pH odlišné od starých, což má někdy za následek naprostou odlišnost výsledného odstínu a do budoucna může znamenat „vybělení“ přetřených nevyzrálých ploch vlivem postupného vyzrávání nové omítky a exportem vzniklého vápence s vlhkostí na povrch fasády.

Barokní kostel sv. Petra a Pavla v obci Prysk – příklad fasády s nutnými plošnými vysprávkami.

Příklady poruch egality vybarvení fasádních nátěrů
vlivem nevyzrálého podkladu.

Zámek Litvínov – výkvěty vápence „vykreslené“ na nové omítce, která byla přetřena ještě nevyzrálá. Po roce jsou místa, která byla opatřena novou omítkou, viditelně světlejší.

Minerální nátěrové hmoty fasád a interiérů památkově chráněných objektů

Pro doporučení a vlastní představu ideální nátěrové hmoty je nutno znát její vlastnosti a možnosti. Její hlavní požadované vlastnosti jsou difuzní odpor (propustnost pro vodní páru), nasákavost (propustnost pro kapalnou vodu), přídržnost k podkladu a mrazuvzdornost.

DEFINICE PRVNÍCH DVOU PARAMETRŮ

• Difuzní odpor (ekvivalentní difuzní tloušťka) představuje tloušťku vrstvy vzduchu, jejíž difuzní odpor je stejný, jako má vrstva nanesené barvy. Pro jednoduchost se dá nazvat prodyšností nátěru. Na tuto vlastnost dbáme zejména u starších neodizolovaných objektů, ale její význam se nesmí přeceňovat, protože se jedná pouze o jeden z důležitých parametrů.
• Nasákavost je vlastnost, která definuje schopnost nátěru přijímat vodu v kapalné fázi. Jedná se tedy také o dost podstatnou vlastnost nátěrové hmoty. Podobně jako u difuzního odporu jde o její co nejnižší hodnotu. Je však nutné si uvědomit, že z hlediska složení barvy jde o vlastnost, která svým principem v podstatě jde proti difuznímu odporu. Proto nelze hodnotit kvalitu a vhodnost fasádní barvy pouze difuzním odporem nebo pouze nasákavostí, ale pro ideální použití vybraného typu fasádní barvy musíme zhodnotit i umístění objektu nebo jeho části.

Z hlediska požadovaných užitných vlastností je nutno si uvědomit základní vlastnosti minerálních barev – vápenných a silikátových.

VÁPENNÉ FASÁDNÍ BARVY jsou nejstaršími nátěrovými hmotami pro povrchovou úpravu fasád. Jejich pojivem je suspenze krystalického hydroxidu vápenatého ve vodě, přesněji ve vodném roztoku hydroxidu vápenatého. Vápenné nátěry vytvrzují reakcí hydroxidu vápenatého se vzdušným oxidem uhličitým, tj. chemickou přeměnou pojiva – karbonatací, při které vzniká uhličitan vápenatý.
Ca(OH)₂ + CO₂  -> CaCO₃ + H₂O

Výhody:

• velice nízký difuzní odpor;
• vysoce paropropustná;
• přírodní vzhled s historickou patinou.

Nevýhody:

• náročná aplikace – nutné proškolení realizátorů;
• vysoká nasákavost;
• omezená životnost;
• problematické syté odstíny.

SILIKÁTOVÉ FASÁDNÍ BARVY jsou vyráběny na bázi minerálního pojiva, draselného vodního skla. K vytvrzování těchto nátěrových hmot dochází působením oxidu uhličitého ze vzduchu a za vzniku křemičitého gelu.
K₂SiO₃ + CO₂ = SiO₂gel + K₂CO₃

Výhody:

• nízký difuzní odpor;
• vysoce paropropustná;
• přírodní vzhled;
• chemická vazba k podkladu;
• dlouhá životnost.

Nevýhody:

• náročná na přípravu podkladu;
• náročná aplikace – nutné proškolení realizátorů.

Na základě znalosti základních vlastností a parametrů jednotlivých typů nátěrových hmot můžeme pak doporučovat jejich ideální použití.

NEVHODNOST AKRYLÁTOVÝCH BAREV PRO STARŠÍ OBJEKTY

Kostel sv. Ducha, Broumov.

Na závěr pak zmiňuji naprosto nevhodné použití filmotvorné akrylátové barvy na památkově chráněném starším objektu – obr. 10. Starší objekty se vyznačují svojí neodmyslitelnou historií, ale většinou i vyšší přirozenou vlhkostí. Ta je dána absencí v dnešní době běžně používané horizontální hydroizolace objektů nad úrovní terénu. Akrylátové fasádní barvy se oproti minerálním vyznačují výrazně vyšším difuzním odporem, proto pod jejich povrchovým filmem může docházet ke kumulaci vlhkosti a v případě opakovaného mrazu pak i k degradaci podkladní štukové vrstvy, což má za následek vypraskávání fasády a následné opadávání částí mrazem degradovaného štuku.

Ing. Martin Jirků, Stachema CZ s.r.o.
Foto: archiv autora