Celkové vyznění prakticky každého architektonického díla završuje jeho barevnost. Může to být barva stavebního materiálu, barva cíleně provedená – nátěr, obklad, nebo barva získaná časem, patinací, stárnutím, žloutnutím apod. Svoji roli pochopitelně nehraje jenom barva vlastního průčelí, ale dalších komponent – zejména výplní, střechy, doplňků, reklamních tabulí atp. Na barevnou kompozici objektu dále působí kontext okolí, sousední objekty, blízkost zeleně, orientace ke světovým stranám i klimatické podmínky.
Kvalitu obnovy památky prezentuje dobře provedený
výběr barev a jejich rozvrh odpovídající slohu průčelí.
Pokud se zásadně změní barevnost stavby, změní se tak většinou její účinek, vyznění, estetika. Změna může být ve smyslu pozitivním, ale i negativním, tedy v neprospěch domu, jeho architektury a v rozporu s autorským, slohovým či dobovým záměrem. Hlavní problém při určování vhodného barevného řešení vyplývá obvykle z nedostatečných informací o původním barevném řešení. Obvyklé hledání barevných odstínů pomocí sondáží není často spolehlivým zdrojem. Dalším závažným faktorem je současný velmi široce rozložený barevný vkus (u velké části populace jsou atraktivní syté a výrazné barvy) a v neposlední řadě i téměř neomezená nabídka nátěrových odstínů. Sortiment barev vhodných pro nátěry fasád používaných v historii byl obvykle omezen na přírodní minerální pigmenty, které tak vlastně definovaly vhodnou paletu. Je také možno připustit, že v průběhu minulých století se rozličně obměňoval barevný vkus a tento proces probíhá stále, zdá se však, že se období obliby rozličných barevných harmonií stále rychleji střídají, což má asi souvislost s vlivem módy, médií, reklamy atp.
Při výběru barev pro konkrétní průčelí je třeba vycházet
ze znalosti jeho slohu. V minulosti měly fasádní barvy škálu vymezenou
dostupnými, obvykle minerálními pigmenty.
Nově natřená fasáda je obvykle vnímána pozitivně, a to i v případech, kdy provedená barevnost neodpovídá slohu objektu nebo je provedena chybně či z nevhodných materiálů. Vypovídá to o úrovni obecného barevného vkusu a možnostech regulace barevnosti měst a sídel. Je možno vysledovat markantní rozdíl mezi provedením a zpracováním barevného řešení na území s plošnou památkovou ochranou a těch ostatních, kde barevnost obvykle nikdo nereguluje. Často i na poměrně hodnotných objektech jsou zde prováděny podivuhodné experimenty, které spíše připomínají barevné omalovánky. Tristní je, že i ty nejbizarnější případy nevyvolávají širší kritiku, ba dokonce vzbuzují obdiv a jsou následovány.
Tím spíše je tedy kladena velká odpovědnost na pracovníky památkové péče a další spolupracující subjekty, aby zvládli proces výběru vhodných barevných odstínů a vlastní aplikace barev. Je také třeba zdůraznit, že zde mnohdy nejde pouze o technologické problémy nebo správné vyhodnocení slohu stavby. Často může jít i o vzájemný dialog s hlavními aktéry. Vedle projektanta obnovy je třeba vždy komunikovat s investorem (majitelem) objektu. Ten má zcela jistě nárok na názor ohledně barevnosti vlastního domu, byť by byl opřený o vlastní vkus či libovolnou předlohu (není nijak výjimečné slyšet na stavbě argument, že se dotyčnému ta okrová zdá bledá a chce tam sytě žlutou apod.). Je pak na posouzení konkrétní situace, aby nedošlo k zásadnímu rozkolu, na místě se jeví spíše způsob rozumné osvěty, uvádění příkladů a referencí i schopnost modifikovat řešení. Je sice většinou snadné zdůvodnit, proč je některé barevné řešení špatné, ale zdůvodnění, proč je konkrétní odstín jediný možný, může být velmi svízelné. Pokud nemáme oporu ve zcela jednoznačném nálezu sondáže, dochované odpovídající barvě nebo jiném vodítku (např. výslovný názor architekta stavby, což je ovšem vzácné), může být i názor památkáře založen (třeba podvědomě) na osobním vkusu, barvocitu apod. Zajímavá může být situace, kdy je třeba finální podobu odstínu vybrat v nějaké širší skupině, např. odborné komisi. Nejsou vzácné situace, kdy i renomovaní odborníci mají na tutéž věc zcela rozdílné názory, z nichž každý je možné kvalifikovaně odůvodnit.
O náročnosti a promyšlenosti barevného provedení a výzdoby
architektury se můžeme přesvědčit na dochovaných interiérových malbách.
Některé velmi důmyslným způsobem vyvolávají dokonalé perspektivní
jevy. V tomto případě malba na stěnách vyvolává iluzi pohledu do krajiny,
za pozornost stojí i pojednání sloupů, zejména zdůraznění hlavic (Sala degli
Prospettivi, vila Farnese, autorem malby je Baldassarre Peruzzi, 1508–1511).
Obvyklé chyby
Ze zkušeností z praxe na stavbách vyplývá, že většina chybných postupů se opakuje a je možno se jich při určitém úsilí vyvarovat.
Hlavní pochybení lze rozdělit následovně:
- Je použit zcela nevhodný barevný odstín, který neodpovídá slohu objektu (resp. konkrétního průčelí) ani nálezům.
- Navržená barva vychází slepě z průzkumu průčelí, aniž by byla zohledněna její vhodnost pro objekt či celkový kontext. Je třeba mít stále na paměti, že i kvalifikované průzkumy (restaurátorské, technologické) zdaleka nemusí poskytnout zcela jednoznačnou informaci o vhodné barvě, někdy mohou být dokonce zavádějící.
- Při vlastním výběru barev pomocí vzorků nejsou dodrženy potřebné zásady pro posouzení barev – malé vzorky, na špatném místě, špatně osvětlené.
- Průčelí, které bylo původně komponováno jako jednobarevné, je při obnově provedeno jako dvou- i vícebarevné (velmi častý případ).
- Při provádění vícebarevných průčelí je špatně vyřešeno, resp. neřešeno, rozložení barev, obvykle dochází k nevhodnému narušení tektoniky průčelí.
- Při vlastním provádění vícebarevného průčelí jsou plochy barev zakončovány chybně, což obvykle znamená na hraně konstrukce.
- Chybně jsou řešeny navazující části fasády, které nemají členění nebo se liší slohem či konstrukcí (častý případ je např. přechod do podloubí). Další pochybení lze shledat při zpracování ploch, jež nesouvisí s fasádou, např. komínů, které by neměly přebírat barvu průčelí.
- Není správně připraven podklad nátěru, je použita nevhodná technologie nebo nátěrový systém.
Ing. arch. Ondřej Šefců
Foto a ilustrace: archiv autora
