Mnohé z vás v minulém čísle zaujal článek Jak se to dělalo dřív, a to popsaná technika – „struktura škrobová“ z knihy Josefa Čermáka z roku 1946. Opět budu doslovně citovat autora podle originálu. Stále vznikají nové a nové názvy technik, které projdou módní vlnou a zapadnou v zapomnění, aby se znovu objevily pod jiným názvem, a nalákaly tak zákazníky a řemeslníky jako nový módní trend. Je pravdou, že časem některé materiály zanikají, anebo se již nepoužívají a jsou nahrazeny novými. Toho jsme svědky neustále díky novým technologiím a materiálům. Vrátíme se tedy z dnešní doby o více než sedmdesát let zpátky.
Struktura z „nepovolu“
TECHNIKA STŘÍKANÁ
„Nepovol“ je výborné pojivo, vhodné pro všechny druhy materiálů a maleb. Na trhu je ve formě lehkého suchého prášku, který se pohodlně rozpouští ve studené vodě. Nezahnívá, neplesniví a může se použíti i tam, kde je částečné vlhko. V silnější koncentraci propůjčuje hmotám značnou plasticitu, a je proto vhodný pro modelované malby a nátěry, zvláště pro struktury.
VZOREK
Na hladký podklad jsou po uschnutí nakropeny hustými barvami plastické kapky. Pak stříkacím štětcem vše jemně přestříknuto jemnou řidší barvou.
MATERIÁL
Suchý: hlinka, křída plavená, suché barvy. Pojivo: Nepovol.
POMŮCKY
Štětky, stříkací štětec.
PODKLAD
Úprava podkladu na omítce je stejná jako u vzoru č. 1. Není-li omítka rovná a hladká, je nutno jako u všech struktur omítku kletovati. Jen na čisté a rovné omítce vypadá nátěr pěkně. Vykletovaný a vybroušený povrch se napustí roztokem Nepovolu 1 : 30, nebo se může opatřiti každým jiným utvrzovacím nátěrem. Dřevo, plátno i papír se rovněž opatří jakýmkoliv impregnačním nátěrem nebo zmíněným roztokem glutolinu.
MÍCHÁNÍ
Hlinka a křída namočí se do vody a nechá se nejlépe přes noc rozležet. Pak se přebytečná voda sleje, hmota se promíchá a do zvoleného tonu obarví, rovněž ve vodě předem rozmočenými barvami. Pak se hmota silně oklíží roztokem Nepovolu 1 : 12. Podobně namíchají se barvy na stříkání a podle potřeby se pemzou zahustí. Případné ředění barvy na nátěr nebo barev na stříkání provede se roztokem Nepovolu 1 : 18, který zbyl od napuštění.
PROVÁDĚNÍ
Nátěr provede se štětkou, dobře se rozlévající a dobře krycí barvou a čistě se zahladí. Na tento suchý nátěr se pak štětkou stříkají plastické kapky dle popsaného způsobu upravenou. Čím hustější je barva na stříkání, tím jsou kapky větší a plastičtější. Zahuštěním se musí dáti těmto barvám potřebná pastóznost, aby zůstaly plastické a schnutím se nepropadávaly. Za tím účelem může se přidati trochu laku nebo smaltu.
Naši staří mistři si museli připravovat materiály z různých surovin a rozhodně to nebylo jako dnes, kdy zajdete se vzorníkem do obchodu a odnesete si hotový výrobek v požadované kvalitě a tónu. Rovněž stříkací zařízení v té době téměř nebylo. Dnes je stříkací technika doslova na všechno, takže pojem „stříkací štětec“ je už skoro neznámý. Ale to nevadí, pokud budete mít zájem o vysvětlení pojmů, kterým zde nerozumíte, použijte internet nebo kontaktujte staré mistry.
Struktura v mycím klihu
TECHNIKA STŘÍKACÍ
Takzvaný mycí klih je směs emulgovaných pojidel pryskyřičných a olejových s kaseinovým mazem. Doplňují se v něm výborné vlastnosti vodového pojiva kaseinového s vlastnostmi pojidel pryskyřičných a olejových a vzniká pojidlo, jež dodává nátěrům vzhled nátěrů vodových, bez jejich obyčejných závad a s trvanlivostí a odolností blížící se nátěrům olejovým.
(Domácí příprava mycího pojidla jest podrobně popsána v příručce Nové směry.)
Tento mycí klih jest pojivo snadné zpracovatelnosti a značné voděvzdornosti. Hodí se výborně pro všechny druhy mycích nátěrů, maleb a struktur.
Do mycích nátěrů se hlinky nepoužívá a plavené křídy jen nejvýše 20 % obsahu všech suchých hmot, protože by se tím snížila voděvzdornost a tím mycí schopnost nátěrů. Místo hlinky nebo křídy používá se běloby zinkové, titanové nebo litoponu. Nesmí se zapomínat, že jde o nátěry vysoce hodnotné a že hlinka a křída nejsou pigmenty, nýbrž jsou to jen plnidla, která každou barvu znehodnocují. Barvy malířské, zvláště méněhodnotné, obsahují vysoké procento kříd a hlinek různých druhů, na nichž jsou barvy dělány. Na opravdu mycí nátěry a malby má se proto použít barev jakostních s co možno nejmenším obsahem hlíny.
VZOREK
Na hladký podklad jsou stříkacím štětcem postupně nastříkány barvy, naposled nejjemnější bronz.
MATERIÁL
Suchý: Litopon, suché barvy.
Pojivo: mycí klih.
POMŮCKY
Stříkací štětec.
PODKLAD
Úpravě podkladu je nutno věnovati zvýšenou péči, starou malbu bezpodmínečně oškrábat, omítku dobře vykletovat, vybrousit a pak napustit dobrým nátěrem impregnačním. Nejlépe roztokem mycího klihu v poměru 1 : 3. Dřevo, plátno nebo papír napustí se roztokem mycího klihu v poměru 1 : 2.
MÍCHÁNÍ
Má-li býti nátěr opravdu mycí, musí se barvy míchati přímo v roztoku mycího klihu v poměru 1 : 2, tj. 1 kg pojidla a 2 litry vody, na třecím stroji dobře utříti, nebo nechati do druhého dne řádně rozležeti. Toto řádné utření, nebo rozležení, je u barvy pro mycí nátěr zvláště důležité, dojde ke spojení všech jemných součástek suchých materiálů. Nespojené součástky barev se při pozdějším mytí vodou rozmočí a vypláchnou, čímž se vzhled i soudržnost nátěrového filmu poruší. K případnému ředění takto namíchaných mycích barev může se použít jedině mycího klihu ředěného vodou v poměru 1 : 2, nikdy ne samotné vody. Ředěním vodou by se zmenšil poměr pojidla a zmenšila by se voděvzdorná schopnost nátěru.
PROVÁDĚNÍ
Na upravený podklad se štětkou natře základní nátěr. Po uschnutí se barvy stříkají stříkacím štětcem. Aby bylo stříkání jemně plastické, musí býti barvy hustější. V případě, že by se nedaly dobře rozstřikovati, přidá se nepatrné množství čpavku, čímž stanou se barvy vláčnější. Rovněž když se mycí barva dobře nerozlévá, stačí několik kapek čpavku a barvou se ihned lépe natírá a dobře se zahlazuje.
Bc. Josef Čermák za použití knihy
Techniky modelovaných maleb a nátěrů
(Josef Čermák, 1946)
Foto: repro z knihy a Bc. Josef Čermák
