Podlahy na našich zámcích: Náměšť nad Oslavou

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Majestátní zámek v Náměšti na skále nad řekou Oslavou byl vybudován v letech 1565–1578 pány ze Žerotína a svoji renesanční podobu si alespoň zvenčí zachoval až doposud. Od poloviny 18. století až do konce druhé světové války jej vlastnil rod Haugwitzů a ten se také postaral o rozvoj a zvelebení nejen zámeckého areálu, ale i celého náměšťského panství. V roce 1945 byl zámek znárodněn zemským národním výborem v Brně a na krátko se stal letním sídlem prezidenta republiky na Moravě. Od 50. let 20. století je ve správě státní památkové péče, dnes jej spravuje Národní památkový ústav, územní památková správa v Českých Budějovicích.

Státní zámek Náměšť nad Oslavou nabízí tři prohlídkové okruhy. Ten první představuje reprezentační prostory a zámeckou kapli. V sálech a salonech prvního poschodí, tzv. piana nobile, je představena vzácná kolekce renesančních a barokních tapiserií z dílen v Belgii a ve Francii. V jižním křídle je doplněna výstavou o stolování na šlechtických sídlech.

Druhý prohlídkový okruh zavede návštěvníky do soukromého apartmánu posledního pana hraběte a monumentálního barokního knihovního sálu s téměř 16 tisíci svazky. Apartmán byl před několika lety obnoven v autentických prostorách na základě archivních dokumentů a dochovaných fotografií. Třetí prohlídková trasa prochází druhým poschodím zámku – dětským apartmánem a tzv. Královským apartmánem, tedy pokoji, kde bývali ubytováváni nejvýznamnější hosté, jako třeba španělský král Alfonso XIII. nebo následník rakouského císařského trůnu František Ferdinand d’Este.

Přečtěte si:  Designérka Charlotte Lancelotová propojuje v kolekce CANEVAS GEO tradiční techniku a materiál

Podlahy na zámku jsou většinou dřevěné, z části kamenné nebo keramické. Keramické dlaždice byly použity všude tam, kde umožňovaly snadnou údržbu, jako byla kuchyň, toalety nebo vedlejší chodby. V 90. letech 19. století jimi byla opatřena i rozlehlá terasa se zimní zahradou při západním křídle zámku. Poměrně silné dlaždice s členitým povrchem dobře odolávaly drsným povětrnostním podmínkám, zabraňovaly zatékání a jejich světle okrová barva korespondovala se zámeckou fasádou.

Pracovna prezidenta Edvarda Beneše.

Kamennými dlaždicemi jsou dlážděny například arkádní chodby lemující dvě strany vnitřního nádvoří, a to již od 70. let 16. století. Zde byl použit lokální kámen a jednalo se vlastně o užití exteriérové. Oblouky arkád byly zaskleny až v polovině 19. století.

Dřevěné podlahy na zámku jednoznačně převažují. Jejich provedení a zdobnost pak záležely na účelu místnosti. V hospodářském zázemí a v místnostech pro služebnictvo se používaly jednoduché prkenné podlahy z prken různé šířky i délky. V prostorách, kde se pohybovalo panstvo, jsou podlahy kryté různými druhy parket. Knihovna a dvě průchozí haly v horních patrech mají velké dřevěné čtverce zasazené v páskové mřížce lety vždy kolmo k letům vedlejšího čtverce. Tyto velké plochy nejsou lakované, běžně se ani nepastovaly. Podobné, i když v menším provedení, jsou čtverce z měkkého světlého dřeva (pravděpodobně lípa), orámované tmavšími tvrdými pásky. Ve velké ploše působí velmi hezky. Nejčastěji se setkáváme s parketami z menších skládaných čtverců nebo s klasickým vídeňským křížem. V době, kdy zámek v létě využíval dr. Edvard Beneš, byly parkety v některých menších pokojích nahrazeny širokými vlýsky.

Taneční sál na první prohlídkové trase.

V obytných místnostech se ke krytí podlahy používaly koberce, velkoplošné v reprezentačních sálech, předložky u postelí a běhouny na chodbách – dlouhé běhouny z kokosového vlákna nebo kratší klasické, vlněné. Podlahové koberce v Náměšti jsou především z Blízkého východu. Turecko, arabské země, Kazachstán, Írán… Jsou barevné, s výraznými vzory a barvami. V 19. století bylo období, kdy se některé takové barevné koberce nechávaly chemicky vyblednout, takže vypadaly jako silně vyšisované sluncem. Tato móda ovšem zasáhla jen několik málo z mnoha koberců v interiérech zámku. Každá ložnice na zámku, ať už byla určena pro domácí obyvatele či hosty, musela být vybavená toaletním stolkem s porcelánovou toaletní soupravou (džbán na vodu, umyvadlo, miska na mýdlo, miska na houbu, dóza na zubní kartáčky…). Pod takovéto stoly, kde se zacházelo s vodou, se pokládaly omyvatelné podložky. Jednalo se o hrubou tkaninu zalitou do hmoty na  bázi kaučuku, později se objevují různé jiné gumárenské hmoty. Jediné velkoplošné linoleum bylo instalováno někdy v roce 1931 v dětské herně, a to jistě z praktických důvodů.

Přečtěte si:  BARVY Profi 2019/03

Samostatnou zmínku zaslouží zámecká půda. V západním a jižním křídle do ní byly vestavěny dřevěné mansardy pro služebnictvo, používané až do konce 19. století. Podlaha zde byla cihlová, skládaná na udusaném hliněném loži.

Připravil Lukáš Gregor
www.zamek-namest.cz

Share.

About Author

Comments are closed.