Do praxe vstoupila v EU Směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov pro nové domy s plochou nad 350 m². Od letoška se budou muset stavět všechny nové domy s „téměř nulovou spotřebou primární energie pro vytápění a klimatizaci“. V prosinci schválila Evropská komise Zelenou dohodu pro Evropu. V rámci kapitoly 2.1.4, nazvané Stavět a renovovat za účinného využívání energie a zdrojů, se plánuje vypracování dlouhodobé strategie energetické náročnosti budov. K požadovanému snížení spotřeby energií budou používány efektivnější systémy zateplení stěn, střech, oken a rekuperací.
K zateplení obvodových stěn již padesát let slouží vnější tepelněizolační kompozitní systém ETICS. Jeho důležitou součást jsou finální omítka a nátěr. Jejich nesprávná aplikace může způsobit napadení fasády plísněmi a řasami, a tím ohrozit i izolační výkon a estetiku budovy.
Plísně, mechy, řasy, houby, lišejníky, bakterie útočí na fasády a omítky a poškozují a korodují tyto povrchy produkty svých metabolických procesů. Zejména plísně mohou být příčinou zdravotních problémů, jako např. alergií.
Výkvěty, které lze na fasádě zjistit, mohou mít různý vzhled a tvar a pomocí jejich analýzy je možné identifikovat „patologii“ nebo poruchu budovy. Přítomnost vlhkosti je vždy určujícím prvkem pro vznik tohoto typu poruchy na fasádě. Umístění, tvar a barva skvrny pomáhají rozlišit, zda jde o stoupající vlhkost, infiltraci nebo, jak se často u fasád stává, o stagnační vlhkost spojenou s pomalým vysoušením obvodové stěny.
Plísně rostou při teplotách od asi 0 °C do +50 °C, ale optimální podmínky jsou kolem 20–35 °C. Stejně jako řasy jsou i plísně na fasádách budov často rozpoznatelné pouhým okem. Přesnější údaje o jejich vlastnostech lze získat pouze z mikroskopických analýz v laboratoři. Počet mikroskopicky analyzovaných hub dosáhl až na 100 tisíc.
Řasy jsou organismy, které preferují deštivé, vlhké nebo pobřežní a jezerní oblasti a důsledkem jejich přítomnosti je typicky nazelenalá nebo namodralá barva napadených povrchů: především těch orientovaných na sever. Mají jednobuněčnou nebo mnohobuněčnou strukturu, která se vyvíjí ve vláknité struktury, anebo si uchovávají tvar jednotlivých buněk. Aby se usadily a reprodukovaly, potřebují vysokou vlhkost, vysokou koncentraci oxidu uhličitého a slunečního světla; jsou to autotrofní organismy, tj. nepotřebují organické živiny, ale pro svou výživu si vyrábějí samy organické látky.
Na rozdíl od hub mají schopnost fotosyntézy, tedy schopnost extrahovat uhlík, který potřebují, z oxidu uhličitého existujícího ve vodě nebo ve vzduchu. Pro život tudíž potřebují světlo, a proto se rozrůstají na povrchu nebo v povrchové pórovitosti stěn, kde nacházejí anorganické živiny z omítky a z nahromaděných nečistot.
Mezi mnoha druhy řas na fasádách budov dominují zelené typy, jejichž kolonie jsou často zjistitelné pouhým okem. Méně často se vyskytují na fasádách kolonie řas s načervenalým zbarvením, jejichž přítomnost lze určit pouze v laboratoři.
Stěny, které zůstávají vlhké po dlouhou dobu nezávisle na materiálu, z něhož jsou vyrobeny (cihly, skleněné povrchy, dlaždice, dřevěné krytiny atd.), nabízejí substrát vhodný k vytváření kolonií mikroorganismů: je tedy nanejvýš důležité, aby absorpce vody byla limitovaná na minimum a aby sušení stěn bylo rychlé, a tím se zamezilo rozvoji organismů.
K optimálnímu řešení přispívá řada faktorů:
- geometrie budovy, která může poskytnout ochranu proti nadměrnému vystavení působení deště a postřikům vodou;
- konstrukční opatření zaměřená na účinné odvádění dešťové vody;
- použití soklu k ochraně proti stříkání vody;
- přítomnost biocidů v nátěru (nátěrové hmoty s přidanými širokospektrálními protiplísňovými a protiřasovými prostředky);
- správná instalace systému ETICS.
Krycí vrstvy systémů ETICS mají často velmi nízkou hmotnost (přibližně 7 kg/m² při celkové tloušťce asi 5 mm). Nízká tepelná setrvačnost povrchu způsobuje v noci tepelné ztráty radiací s následnou tvorbou povrchové kondenzace. V takovém případě se vytvářejí specifické hygrotermické podmínky, které mohou vést ke vzniku vegetativního prostředí pro uchycení spor a řas. Z tohoto důvodu je vhodné, aby povrchy krycích systémů byly potaženy vhodnými povrchovými úpravami proti plísním a řasám.
Hledání nových architektonických tvarů, nových materiálů, levnějších konstrukčních metod a řešení pro zvýšení úspor energie se neustále vyvíjí, a právě projektování je nejúčinnějším nástrojem prevence vzniku plísní a řas. Projektantská řešení týkající se jak architektury, tak materiálu dokáží často úspěšně zabránit rozvoji řas nebo plísňových kolonií na stavbě tím, že berou v úvahu všechny faktory přispívající k jejich vzniku, a snaží se tedy zabránit kondenzaci vody na povrchu, chránit stěny před prudkým deštěm a zabránit stagnaci vody.
Pokud už jsou stěny plísněmi a řasami napadené, mohou být ošetřeny vhodnými postupy. Aby byly zásahy efektivní a trvalé, je užitečné předběžně určit spouštěcí příčiny těchto jevů, které je třeba odstranit, a to pokud možno ještě před zahájením úprav na stěnách. Proces zásahu vedoucího ke zničení řas a hub zpravidla zahrnuje:
- povrchovou úpravu detergentními a dezinfekčními prostředky a hydročištění;
- kompletní usušení;
- ošetření biocidními přípravky;
- aplikaci dvou nátěrových hmot, které mohou obsahovat biocid.
Konkrétní údaje pro každý zásah dodává výrobce a je nutné dodržovat předpisy pro každou fázi zásahu. Zvláštní pozornost musí být věnována i likvidaci vody použité k čištění, která nesmí a nemůže být volně vypuštěna do terénu, ale musí s ní být zacházeno jako s nebezpečnou látkou.
Další informace jsou k dispozici na www.epscr.cz, sekce stavebnictví.
Ing. František Vörös,
konzultant Sdružení EPS ČR
