Povrchová úprava dřevěných teras není jednoduchá, neboť jejich plocha je namáhána sluncem, deštěm a pochopitelně chůzí. Druh povrchové ochrany se odvíjí především od použité dřeviny a od ochoty majitele se o terasu starat.
Výhody a nevýhody dřevěných teras na základě svých dvacetiletých zkušeností shrnul Pavel Kašpar ze společnosti Acolor s.r.o. Pokud se uživatel rozhodne pro exotické dřeviny, je třeba správně vybrat, protože ne všechny jsou vhodné na terasu a na trhu se občas objeví i vyloženě nevhodné druhy. Exotické dřeviny jsou odolné samy o sobě a stačí je jenom každoročně udržovat čištěním a bezbarvým olejem. Olej nemá jinou funkci než vyživovací, doplňuje živiny, které jsou vyplavovány deštěm. Tyto oleje většinou nemají UV filtr, protože oleje na exotické dřeviny nevytvářejí film.
Pokud se na terasu použijí dřeviny jehličnatých stromů, dnes populární modřín, musí se přistupovat k povrchové úpravě jiným způsobem. Modřín je z hlediska povrchové úpravy problém. Obsahuje totiž tzv. doprovodné ve vodě rozpustné látky, které reagují na vnější podmínky. Na modřín je možné použít olej, existují i speciální oleje na něj určené, a pokud se uživatel smíří s tím, že modřín poměrně rychle zešedne a následně zčerná, jsou vhodnou volbou, neboť se vsáknou do hloubky a tam vytvrzují.
Jestliže uživatel chce, aby si modřín alespoň chvíli udržel odstín, je nutné použít pigmentované oleje s UV filtrem nebo lazury založené na alkydových pryskyřicích, které díky pigmentům chrání lépe proti UV záření. Tady je zkušenost s obnovou po cca 2–3 letech, problém je při užívání, neboť provozem, chůzí se pigmentovaná plocha opotřebovává. Docela zajímavé řešení je chemicky modifikovaná dřevina – Accoya. Jedná se o modifikovanou borovici, která úpravou získala vlastnosti exotických dřevin, minimální rozměrové změny a vysokou odolnost vůči povětrnosti. Obecně ale lze říci, že dřevěná terasa vyžaduje každoroční pravidelnou údržbu a péči.
