Podlahy z nuly na 100 za 7 hodin. Zážitková hra, kterou by nikdo nevymyslel.

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Byl pátek odpoledne, zrovna jsem seděl u počítače a otevřel jsem e-mail. Tam v předmětu stálo „výběrové řízení na pokládku laminátové podlahy“ a šel pomalu na dalších čtyřicet firem. Asi aby všichni viděli, komu ještě to bylo odesláno, a že jde o dobrý kšeft. Rozkliknu ho a čtu: pokládka laminátové podlahy do kuchyně v paneláku, kterou, jak uvedl pán, již má koupenou, a dělá výběrové řízení na celých 13 m². Nezapomněl napsat „nejnižší nabídka vyhrává“. Někdy nad zdravým rozumem takových lidí pochybuji. Pán byl z Ústí nad Labem a dělal rozesílku na pokládku 13 m² laminátové podlahy po celé ČR. To, uznáte, je minimálně k zamyšlení. No, ale třeba najde firmy, které mají zaměření a dopravu zdarma, a znám i firmu, která zdarma pokládá. Ale stejně, jestli trefí zrovna některou z nich, tak to dobře nedopadne.

A jak tak sedím a přemýšlím, co tomu pánovi na báječný kšeft 230 km daleko odepsat, zazvonil mi telefon. Dobrý den, pane Voborníku, potřeboval bych poradit s podlahou. – Co konkrétně máte na mysli? – Potřeboval bych udělat podlahu v obýváku a nějak si nevím rady co a jak. Povídám: dobře, odkud jste? – Jsem z Jaroměře. – Tak já se vám ozvu v pondělí a zkusíme najít nějaký termín, kdy se za vámi stavím a všechno si společně projdeme, změříme, koukneme na podklad a vybereme podlahu i termín realizace. On na to: no, víte, já už mám podlahu koupenou. A já na to: aha, a co byste tedy ode mě potřeboval? – No, jestli byste mi ji položil.

Povídám mu, že to mění celou situaci a že musí zavolat nějakému pokladači. Nemohu položit podlahu, kterou neznám, kterou jsem nedodal, nemohu položit podlahu na podklad, který jsem neviděl, který jsem nezměřil a spoustu věcí, nezlobte se, to nepůjde.

Jen se ho ještě zeptám, co ho vedlo k tomu, že si koupil podlahu sám a pak hledá někoho, kdo ji položí? Nepřijde mi to běžné. Když si ji někdo koupí, asi počítá s tím, že si ji sám položí. Přiznal, že myslel, že to sám zvládne, že to do sebe nakliká, prostě potřeboval šetřit, ale zjistil, že tak jednoduché to není. Aby vás potom ve finále podlaha nevyšla mnohem dráž, jak to tak bývá, povídám. Ne, to nevyjde, mám to spočítané, zněla odpověď.

Jen jsem ještě doplnil, že není jedno, kde se podlaha koupí. Podlaha v marketu a v podlahářské prodejně, byť vypadá stejně, mnohdy stejná není, jen se tak tváří, někdy stačí si zvážit balení. A to je jen jeden z mnoha parametrů. Market ani e-shop nemá zkušenosti s pokládkou, neporadí, nevyřeší detail, nenavrhne řešení, a co víc, nemá ani to správné nářadí, aby to mohli položit. Takže tam můžete podlahu jenom koupit, ale tím veškerý servis končí. A to nemluvím o případné reklamaci, když si ji položíte a pak se něco stane. Nepočítejte s tím, že někdo přijede se na podlahu podívat a bude to řešit. Nemám nic proti tomu, když si někdo koupí podlahu sám někde v marketu nebo e-shopu, ale přijde mi hloupé potom chtít po řemeslníkovi, aby vám ji položil. Když už si materiál koupíte, musíte se postarat a poradit si sám.

Vždycky, když si myslím, že už jsem s podlahami zažil úplně všechno, tak to něco trumfne.

Již v tento okamžik jsem chtěl hovor slušně ukončit, ale nevím proč, položil jsem pánovi ještě jednu otázku: Takže jestli tomu dobře rozumím, chcete po mně pokládku, chcete moje ruce, je to tak? A on, no to by bylo super, kdyby to šlo. Nevím, proč jsem si najednou začal myslet, že si ze mě někdo dělá legraci, neboť můj názor na takové práce je všeobecně známý. Tak jo, řekl jsem si, a začal jsem s ním tu „hru“ hrát.

Přečtěte si:  Tapety Omexco Aruba – exotika z přírodních materiálů

Povídám: dobře, jestli chcete pouze moje ruce, tak výjimečně dojedu. Mohu pouze teď v neděli a chci 600 Kč plus 21 % DPH na hodinu a 11 Kč za ujetý km. Pán souhlasil, už to mi bylo divné, chce šetřit, a najednou dá 726 Kč za hodinu práce, ale to pořád nic nebylo proti tomu, co následovalo. Tak jsme se dohodli, že v neděli dojedu. Celou sobotu jsem přemýšlel nad tím, kdo za tím je. Ale že já recesi rád, jdu do toho a připravil jsem se na všechno možné. V neděli ráno jsem sedl do auta a dojel za pánem 15 km do Jaroměře. Zazvonil jsem, otevřít mi přišel mladý pán, kolem třiceti pětatřiceti. Tak jsem tady a jdu se podívat na tu podlahu. – Dobrý den, to jsem rád, že jste dojel. Půjdeme dovnitř přes garáž, vchod je zamčený, tam se peru s dlažbou, tu jsme dovezli před týdnem.

Koukám, že v garáži je složená ta laminátová podlaha, která by měla být už v místnosti, aby se aklimatizovala. Na kolik vás vyšla? – Nebrali jsme úplně tu nejlevnější, to zase ne, tahle stála 366 Kč. – Tak to seženete i u podlahářů za takovou cenu za metr a lepší značku. A on na to: to ne, to je cena za celý balík. – Aha, to je hned jiná. Tak kde to budeme pokládat? ptám se. Nahoře v patře, odpověděl pán. Výborně, tak to zatím nanoste nahoru, já jsem tu na pokládku, tohle je vaše podlaha, kdybych vám ji dovezl já, tak si ji vynosím, povídám s úsměvem. Pán začal nosit a já koukal, odkud vyleze někdo ze známých podlahářů šprýmařů. Ale nikde nikdo.

To se bude pokládat tady? ptám se a koukám na starý anhydrit, na kterém asi do nedávna nějaká podlaha ležela. Anhydrit je prý suchý, 6 let starý, neměřil jsem ho, neměl jsem přeci vercajk. A tak „hra“ začala.

Jdou na to dobře, ale kde všichni jsou? Nedostanou mě, říkal jsem si. A pán se mě po vynošení podlahy udýchaně zeptal: kde máte nářadí, ještě v autě? Povídám: nemám, přeci jste chtěl jenom moje ruce, ještě jsem se na to v telefonu speciálně ptal. A řekl jste, ano, chci vaše ruce, tak jsem nářadí nebral. Kdybyste řekl, že to chcete položit se vším všudy, tak bych si ho samozřejmě dovezl. To bych dovezl plnou dodávku nářadí, cena práce dle ceníku, ale to se vám zdálo moc. Což jste nechtěl a já si tady potřebuji něco ověřit a vyzkoušet. A začal jsem rozebírat balík s laminátovou podlahou. Pán byl najednou takový nervóznější, říkal jsem si, dobře to hraje, borec, ale mě nedostanete, chlapi, a koukal jsem, jestli někde není skrytá kamera. Nic jsem nenašel.

Tak trochu přitopíme: Heleďte, je potřeba to vysát, máte vysavač? – No, máme, ale ten mi manželka na to nedá, má ho nový a na koberec, já myslel, že vysavač budete mít vy. Tak mu opakuji, že mám průmyslový, speciální na podlahy, ale chtěl jen ruce a ty jsou tady, koukejte, a ještě mají všechny prsty, ukazuji mu obě ruce. Tak si vezměte koště a zameťte to, trochu si tu naprášíte, ale já to přežiju. Zatím si promyslím, jak budeme pokládat. Na to se pán ptá: počkejte, vy to nevíte? Já myslel, že to umíte, a ne že se to tady budete učit, to jsem si to mohl položit sám. Tak mu povídám: což o to, já to umím, ale bez toho nářadí to neumím, to se teprve tady budu opravdu učit, to je fakt, a zamyslel jsem se. Bude to tak trochu pudové, povídám. – Jak pudové? – No, buď to pude, anebo nepude.

Přečtěte si:  Floover Splash2O Design

Pořád jsem čekal, co se z toho vyklube, a pořád nic, nikde nikdo, tak tedy hrajeme tu „hru“ dál. Položím otázku: kde máte parozábranu? – Jakou parozábranu? – No, ta tam musí jít pod tu podložku. To vám neřekli, když vám to prodávali? Tak pro ni musíte zajet do Hradce. – Tak já jedu, odvětil pán a odjel. To už jsme za sebou měli hodinu a půl a další hodinu a půl trvalo, než s parozábranou přijel. Ještě jsem nic neudělal a už jsem měl „vyděláno“ 2178 Kč plus cestu a nikde nikdo. Ještě nikdo nevyskočil zpoza dveří a nezakřičel: překvapení!

Parozábrana je tady, ale měli pouze 100 m² a musel jsem to vzít celé, to dost zbude. Vy byste to neodkoupil? Nechal bych vám to za nákupku. Upřímně mě ta situace rozesmála a povídám: tak, a všichni ven, kde jste, chlapi? To přece není normální, aby tohle byla pravda! Teď se na mě pan inženýr koukl dost divně, pochopil jsem, že tady nikdo kromě nás není. A tak jsem mu pověděl: nezlobte se, neodkoupil. Vaše nákupní cena je příliš vysoká. Kdybyste si ji koupil u mě, měl byste to levnější a jen s 15% DPH a ještě byste zaplatil pouze to, co bych položil, a nekupoval 60 m² navíc.

Koukejte, jdeme něco dělat, vaše peníze jsou můj čas a času máte asi málo. Položím první pás parozábrany a na to podložku. Tak teď bych potřeboval lepicí pásku, abychom mohli slepit tu podložku mezi sebou, jinak nám bude jezdit. Máte nějakou pásku? – Něco mám, snad bude stačit. – No, pokud ne, musel byste znova do Hradce…

Tak máme položeno, slepeno a jdeme založit první řadu podlahy. Začnu zakládat na celou lamelu a už se těším, jak položím otázku, čím budeme řezat podlahu, jestli má pilu? – To vážně nemám, já myslel, že ji budete mít vy. Jenom se na něj podívám, pokrčím rameny a on na to: já vím, já vím, chtěl jsem ruce. – Tak co budeme dělat, když nemáte pilu? Na to on, že něco má v garáži a donesl plátek na železo. Jenom jeden jediný rezavý tupý plátek? Říkal jsem, že pán je asi hodně vtipný, ale mě nedostane. Vzal jsem pilový plátek a začal pižlat podlahu. A jak jsem čekal, plátek se ohnul.

Kouknu z okna a vidím naproti venku souseda: skočte k sousedovi, jestli nemá nějakou pilu, se kterou to uřízneme. Tak šel a přišel za víc než půl hodiny, donesl pilu na dřevo. Tak jsem si řekl, že ho trochu do té hry vtáhnu, a povídám: tak já vám tu lamelu podržím a řezat budete teď vy. Nerad bych pilu také rozbil, když je sousedova. Podržel jsem mu lamelu a on řezal, nebo spíše pokoušel se. Když po chvíli zohýbal první zuby a pila mu nešla tahat, poradil jsem mu, aby vzal kleště a ty zuby narovnal, že to půjde lépe. Teď jsem čekal, že řekne: a dost, celé to je vtip, chtěli jsme si z vás vystřelit. Ale kdepak, řekl, že jde do garáže najít kleště, dalších dvacet minut v háji. Našel a začal rovnat zub na pile. A ejhle, ulomil ho. To už jsem se kousal do jazyku, abych nevybuchl smíchy.

Pán odešel k sousedovi pro jinou pilu a jako omluvenku s sebou vzal i lahev vína. Dlouho nešel, a když se vrátil, bylo vidět, že tu omluvenku se sousedem rovnou vypil a zalil třemi panáky rumu. Chápu ho, já mít takového řemeslníka v baráku, tak bych se šel asi taky ožrat.

Ale trval na tom, že to musíme položit. Ale jak, já nemám nářadí, vy jste pod vlivem, to nemůže dopadnout dobře. Zajdu k sousedovi na druhé straně. Došel a za dvacet minut přinesl přímočarku a dva plátky pěkně jeté. Takže mi bylo jasné, že to máme tak na dva řezy, a tak se i stalo. Uřízl jsem jednu lamelu a ke konci už plátek začal pěkně hořet. Zacvaknu lamelu do první řady… za skoro pět hodin máme položenou první řadu. Super!

Přečtěte si:  Tkané vinylové koberce výrobce Dickson®

Zacvaknu uříznutou lamelu do druhé řady a zbytek položím do řady číslo 3. Když to tak vidím, jedeme zatím rychlostí jedna řada za 2 hodiny. Položil jsem třetí řadu kromě poslední lamely, co se bude řezat, a povídám: máte nějaké dilatační klínky? On na to zděšeně: cože to chcete? A já zase naskočil do „hry“: máte třeba dřevěné kolíčky na prádlo? – Manželka je někde má. – Výborně, tak jich tak dvacet doneste. Vzal jsem kolíček na prádlo a rozebral ho. On jen řekl: manželka mě zabije… Kolíčky jsem použil jako dilatační klínky, připadal jsem si jako MacGyver, který ze žvýkačky vykouzlí petardu. Ještě chybí Chuck Norris, aby tu podlahu svými pěstmi místo kladiva namlátil do sebe. Teď už to prostě dohraju, ať je za tím, co je. A jdu pokládat čtvrtou řadu. Tímhle tempem to budeme dělat měsíc, jsem zvědav, kdo to vzdá dřív.

Tak čtvrtá řada skoro položená, teď uříznout konec. Docela už začínám pochybovat o tom, že to je nastražená past. Už to trvá dost dlouho. Pojal jsem podezření, že něco není v pořádku, ale já to nejsem. Pán je buď poloblázen, alkoholik anebo obojí najednou. Dal jsem mu za úkol uříznout 72 cm. Zase si dal lamelu přes balík podlah a začal řezat. Tím spáleným tupým plátkem. Pěkně se mu z toho kouřilo, že by řezal, se říct nedalo. Povídám: chce to přitlačit, co nejde silou, jde ještě větší silou. Tak zatlačil, plátek zlomil a pila mu sjela na již položenou podlahu. Dvě lamely zničil, jedna z toho byla ta, co jsme hodinu řezali. Udělal do nich důlky. Položil mi otázku: co budeme dělat? – Tady končí každá legrace, povídám mu, končím „hru“, tohle nemá cenu. Že je to všechno vtip? On, jaký vtip? Vy tady opravdu chcete položit tuhle podlahu? ptám se. Ano, chci, odpověděl bezelstně. Je vám jasné, že takhle to nedáme, že potřebuji to nářadí. Vždyť vy nemáte ani tužku. Hrajeme si tu o neděli už 7 hodin a máme čtyři řady a dvě z nich můžeme zase znova rozebrat, protože jste je zničil. Takže jinak: já to teď tady zabalím a jedu domů pro nářadí. Vy to tady všechno zatím uklidíte. Nejprve se to bude muset celé zbrousit, vysát a začít znova. Máte štěstí, že ten podklad je rovný, obrousíme to, vysajeme a můžeme pokládat.

Než se do toho dáme, zúčtujeme, tahle sranda, jestli to není vtip, vás zatím vyšla na 5445 Kč bez DPH, na to vám dovezu doklad a hodíte mi to společně s doplatkem nové pokládky na účet. Následná pokládka a příprava podkladu bude dle mého ceníku, pokud to berete, můžeme to udělat. Pokud ne, pokračovat můžeme příští neděli, dovezu opět ruce. Na což pán řekl, dovezte nářadí, mně sousedi už nic nepůjčí.

A jak to celé dopadlo? Musel jsem jet dokoupit podlahu, protože pán ji měl změřenou přesně a nepočítal s výklenky ani s prořezem.

A úplně na závěr, kamarádi, přátelé, podlaháři, stejně si myslím, že za tím vším je někdo z vás, jen jste nečekali, že to vydržím do konce a vzali jste roha, srabi. Tak někdy příště na podlahách ahoj, mě nedostanete.

Josef Voborník
www.videopodlahy.cz

Share.

About Author

Comments are closed.