Jak se to dělalo dřív: mosaika – techniky skládaná a škrábaná

Mosaika: technika skládaná

Mosaiková technika z modelovacích hmot může se uplatniti jen výjimečně. Nejlépe se může použíti na drobné cennější předměty, ve zvláštních případech částech bytového zařízení apod. Přesto však je nutno o této technice se zmíniti, protože po překonání určitých obtíží lze prováděti velmi cenné práce, trvalé hodnoty působící zvláštním dojmem starožitností.

Do nánosu světlé masy je ornament skládán z různobarevných plátků suché masy. Po uschnutí se patinuje a lakuje.

MATERIÁL
Suchý: základní masa na broušenou modelaci, suché barvy.
Pojidla: glutolin, fermež, lak.

POMŮCKY
Modelářské lžičky.

PODKLAD
Podkladem může býti každá omítka, kámen, prkno nebo každý jiný pevný materiál. Podklad musí býti pevný a rovný a jeho úprava pod první spodní nános je různá. Nová omítka se obrousí a napustí ředěným mycím klihem nebo jakýmkoliv jiným pojidlem. Pak se kletuje bílou masou, která již současně bude tvořiti spodní bílou vrstvu. Jinak platí o úpravě podkladu vše, co je na příslušném místě v části teorie psáno.

MÍCHÁNÍ
Světlá masa na lepivý nános se namíchá ze základní masy na broušenoumodelaci a upraví se trochu glutolinem.

Barevné kostky se připraví následovně: Ze základní masy na broušenou modelaci se namíchají barevné masy, způsobem popsaným u broušené modelace, přiředí se glutolinem a značně zpevní lakem. Pak se jednotlivé masy nalejí na sklo nebo leštěnou eternitovou desku, rozetřou se na vrstvu asi 1 až 2 mm silnou. Když masa uschne, odloupne se a rozláme na drobné kousky, těmito se pak vzorek vykládá.

Přečtěte si: Bisazza - nové dekory studia Autoban a designéra Ashleyho Hickse

PROVÁDĚNÍ
Na upraveném základě se nanese světlá masa, štětkou nebo se roztupuje, aby se docílilo stejně silné vrstvy, a do té se podle předlohy předem připravené vzorek vykládá. Plátky se kladou vedle sebe, hladkou ploškou navrch, a tak se do masy zatlačují, aby jejich povrch pokud možno byl ve stejné úrovni. Spárky mezi jednotlivými kostkami se hledí udržeti stejně široké, vždy raději užší než širší.

Tak se postupně vykládají jednotlivé části ornamentu, napřed hlavní vpředu a naposled zadní. Po uschnutí se vzor jemně přebrousí a očistí od případných zbytků světlé masy. Aby se povrch upevnil, napustí se zředěným světlým lakem nebo nastříkne nitrolakem. Patinování se provede podle přání buď v oleji, nebo v octě, různou barvou, bronzem nebo grafitem, podle toho, jakého vzhledu se má docíliti. Naposled se jemně lakuje, nejlépe nitrolakem.

Mosaika: technika škrábaná

Na podklad je nanesena bílá masa a do hladka vybroušená. Na tu je namalována malba, jemně olakována a pak proškrabáváním imitovány kostky mosaiky.

MATERIÁL
Suchý: základní masa na broušenou modelaci, litopon, těživec, suché barvy.
Pojiva: Mycí klih nebo jiné vodové pojidlo, nitrolak.

POMŮCKY
Ostré rydlo nebo modelářská lžička.

PODKLAD
Jako pod broušenou modelací.

MÍCHÁNÍ
Suchý: Základní masa na broušenou modelaci se málo přiředí mycím klihem a přidá se litopon, aby byla masa bílá. Upraví se tak, aby se dobře nanášela a netekla.

Přečtěte si: Originální díla světových designerů v muzeu Bisazza ve Vicenze

Barvy na malování se namíchají v mycím klihu.

PROVÁDĚNÍ
Podkladová vrstva masy, v níž se kostičky škrábou, může se nanésti několika způsoby. Buď se nanáší ocelovou stěrkou na způsob tmelení, nechává se vrstva 1 až 2 mm silná. Po uschnutí se plocha vybrousí skelným papírem a do hladka se vytmelí.

Snadnější, rychlejší a jistější způsob, hlavně na velkých plochách, je tento: Tenčí vrstva masy se krátkou štětkou vytupuje, po uschnutí se nepatrně přebrousí a pak se do hladka vytmelí toutéž masou. Docílí se tím snadněji stejnoměrně silná vrstva.

Třetí způsob je ten, že se řidší masa nanese dvoj- nebo trojnásobným nátěrem. Zde je nutno nátěry dobře zahlazovati a poslední pak do hladka skelným papírem vybrousiti. Je lhostejno, který z popsaných způsobů se použije, vždy však je nutno docíliti plochu rovnou a hladkou.

Na takto upravený základ se motiv maluje. Malovat se může jakoukoliv technikou, podle toho, jak je kdo zvyklý. Nejvýhodnější je stříkání stříkací pistolí přes šablony. Musí-li se malovat ručně, pak je nejlepší provésti malby barvami v mycím klihu, na způsob techniky akvarelové. Tato technika má tu velkou výhodu, že se nikde nenanáší silnější vrstva barvy, která by při proškrabování činila jistě potíže. Nesmí se však zapomenouti, že barvy musí býti na světle co možno stálé.

U malých prací se mohou použíti na malování přímo jakostní akvarelové barvy tovární výroby. Bývají značné stálosti a čistých tónů. Suchá malba se tence omaluje, nejlépe nitrolakem, a pak se vyškrabováním do spodní bílé masy napodobují kostičky mosaiky.

Přečtěte si: Jak se to dělalo dřív: modelace z masy suché

Napřed se proškrábou veškeré kontury celé malby, pak se v jednotlivých částech vyškrábou rovnoběžky, pro řady kaménků, buď rovně, nebo podle běhu částí malby jakkoliv vedené. V těchto rovnoběžkách se pak příčnými čárkami naznačují kostičky.

Tato mosaiková technika nemusí se prováděti jen na bílém podkladě, barva spodní masy může býti různá, šedá, černá nebo jiná, podle toho, jak si kdo přeje míti spárky mezi kostičkami zbarvené. V případě, že není spodní masa bílá, provede se na barevnou vrstvu masy nátěr bílou barvou, nejlépe v mycím klihu nebo i matovou barvou fermežovou. Teprve na tu se provede malba.

Někdy se může státi, že by se lak špatně proškraboval, a bude nutno provésti imitaci kostiček před lakováním a teprve potom lakovati. Tato technika, která je imitací nepoměrně cennější pravé mosaiky, nesmí se nikde zneužíti nevhodným umístěním, tak jako se nemá zneužívat imitace drahých dřev.