Leibnizův institut pro astrofyziku v Postupimi se nachází uprostřed parku s památkově chráněnými historickými budovami, mezi kterými nelze přehlédnout ikonickou Einsteinovu věž, observatoř z let 1920–1924. V roce 2025 areál obohatila moderní novostavba opatřená dřevěnou fasádou. Budova je díky skvělé práci architektů a realizátorů citlivě začleněná do zvlněného terénu a umístěná tak, že bylo možné zachovat cenný stromový porost v jejím okolí.
Uprostřed parkové krajiny, kde se mezi vysokými stromy a další zelení nacházejí památkově chráněné observatoře a různé menší objekty, se nová budova institutu harmonicky včleňuje do svého okolí. Architektonická kancelář Thomas Müller Ivan Reimann Architekten využila svažitý pozemek tak, aby rozsáhlý objekt doslova zapustila do terénu uprostřed zeleně. Budova je pojmenována po astronomce Marii Margaretě Kirch, první ženě v historii, která je evidována jako objevitelka komety.
Díky soklovému podlaží, částečně zapuštěnému do svahu, a posunutí horních podlaží vypadá stavba menší, než ve skutečnosti je: vstupní část zvenčí působí spíše jako jednopodlažní – nepřevyšuje okolní zástavbu, zatímco z uliční strany je budova třípodlažní. Propojení objektu s parkem přináší další výhodu: mezi jednotlivými „rameny“ stavby vznikly otevřené výhledy do zeleně, díky nimž mají interiéry dostatek denního světla a také klidnou inspirující atmosféru.
Převážnou část rozsáhlé třípodlažní budovy tvoří samostatné kanceláře, dále jsou k dispozici jídelna, konferenční sál, výstavní a archivní prostory a expozice historických přístrojů z observatoře. Všechny veřejné části jsou soustředěny kolem centrálního foyer, které je širokým schodištěm propojeno s dalšími podlažími obsahujícími výzkumné jednotky, zasedací a komunikační zóny.
Nosná konstrukce budovy byla vzhledem ke svažitému terénu provedena ze železobetonu. Soklové podlaží je obloženo vápencem. S ohledem na udržitelnost a propojení s přírodou architekti doplnili koncept o dřevěnou fasádu horních podlaží. Dřevo bylo použito i v interiéru – například na rámy oken ve veřejných prostorách.
Barevné řešení fasády vzniklo ve spolupráci s umělkyní Friederike Tebbe. Dřevěná fasáda byla opatřena nátěrem KEIM Lignosil-Verano, odstín 4875, který věrohodně simuluje zešednutí dřeva a postupně se sjednocuje s přirozenou patinou. Barevnost fasády tak od prvního okamžiku komunikuje s okolím a přispívá k citlivému začlenění stavby do přírodního prostředí areálu. Požadavek udržitelnosti v soudobé architektuře budova naplňuje i v dalších ohledech: extenzivní zelená střecha je doplněna fotovoltaickou elektrárnou, která zásobuje budovu energií z obnovitelných zdrojů. Geotermální systém s tepelným čerpadlem využívá energii z podloží k vytápění objektu. Dešťová voda není odváděna z místa stavby, ale vsakuje se přímo na pozemku.
Fasáda se skládá z lamel, mříží, horizontálních i vertikálních obkladů, rámů a zapuštěných výplní a má více funkcí: slouží jako obvodový plášť, usnadňuje větrání, poskytuje ochranu proti slunci. Velká, téměř celoplošná okna nabízejí úžasný výhled, menší otevíratelné části slouží k přívodu čerstvého vzduchu a odvodu vzduchu z interiéru. Tato kombinace umožňuje nepřetržité větrání bez kolize s nábytkem, dřevěné lamely zároveň fungují jako bezpečnostní prvek.
Zajímavé bylo testování nátěru fasády barvami KEIM, které předcházelo realizaci. Proběhlo s využitím modelu fasády v měřítku 1 : 1, který byl po dobu tří let vystaven přirozeným povětrnostním vlivům. Výsledek potvrdil, že přechod mezi umělým „předšednutím“ a přirozeným stárnutím dřeva je plynulý a ve výsledku mezi nimi není prakticky rozdíl.
O projektu a výběru nátěrového materiálu
- Jak projekt probíhal
Architekti nejprve vybírali materiál. Zvolena byla bílá jedle (bez pryskyřice, s minimem suků), řezaná tak, aby byla rozměrově stabilní. - Jak byl materiál testován
Proběhlo několik kol vzorkování, kde se řešila geometrie profilů, způsob uchycení i barevnost. - Čím byla fasáda ošetřena
Použit byl nátěr KEIM Lignosil-Verano, který věrohodně simuluje přirozené zešednutí dřeva. - Bezúdržbová fasáda
Cílem je, aby umělé „předšednutí“ plynule přešlo do přirozené podoby stárnutí dřeva.
