estý díl seriálu o slavných osobnostech a jejich vlivu na historické podlahy v 17.století nám představí klíčovou postavu „francouzského vkusu“, ale mimo Francii. Je jí DANIEL MAROT (1661-1752), francouzský architekt, návrhář interiérů a dekoratér. Začínal pod vlivem dvorních mistrů JULESE HARDOUINA – MANSARTA a CHARLESE LE BRUNA (o obou jsme psali v předešlých dílech). V roce 1685 emigroval, jako hugenot (francouzský protestant) do Nizozemska, kde se stal dvorním architektem Viléma III. Oranžského, pozdějšího anglického krále Viléma III.
Daniël Marot
Pro něj navrhoval interiéry paláců Het Loo v Nizozemsku, královské rezidence v Haagu a Hampton Court v Anglii. kde navrhl zahradní partery, které byly v následující generací smeteny a na konci 20. století restaurovány. Dochovaly se jeho návrhy pro Velkou fontánovou zahradu i velká část nábytku té doby. Opět využíval stylu, kdy podlahy, stěny, stropy a nábytek tvořily jednotný vizuální celek. Jeho návrhy kombinují evropské a exotické dřeviny, ornamenty, květinové vzory a zároveň funkčnost. Marotův styl se stal vzorem pro aristokratické rezidence po celé Evropě. Díky němu se francouzské parkety prosadily jako symbol elegance i v protestantských zemích, které preferovaly jednodušší styl.
Dalším, koho nelze opomenout, byl JEAN MACÉ (kolem 1600-1672), významný francouzský ebenista a mistr marketerie (kombinovaná intarzie). Patřil k průkopníkům luxusního nábytkářství ve Francii v 17. století. V mládí odcestoval do Nizozemska, kde se seznámil s technikami intarzie a zpracování exotických dřevin. Po návratu do Paříže získal privilegium ubytování v Louvru, královských prostorách vyhrazených pro umělce pracující pro Ludvíka XII., později Ludvíka XIV. Pro královské rezidence Louvre a Tuileries vytvářel kabinety, stolky, truhly s motivy květin, geometrických vzorů a antických symbolů.
Jeho práce položily základy francouzského stylu Ludvíka XIV. , který později dovršili jeho žáci například PIERRE GOLE a ANDRÉ – CHARLES BOULLE (psali jsme o nich v předešlých dílech). Ačkoliv se Macému nepřisuzuje žádné konkrétní dílo, jeho vliv je patrný v interiérech Versailles, Saint-Germain – en Laye a Marly. Macéův odkaz spočívá především v zavedení nizozemských technik marketerie do francouzského prostředí s využitím ebenu jako hlavního materiálu pro reprezentativní nábytek a ve výchově generace řemeslníků, kteří definovali zlatý věk francouzského nábytkářství. Po jeho smrti převzal jeho místo v Louvru ANDRÉ – CHARLES BOULLE, který Macého inovace proměnil v ikonickou techniku Boulleovy marketerie.
Zdroj a foto Renspol, Wikipedie.org, Pixabay
