Řemeslníci a výrobci
André-Charles Boulle (1642–1732)
Ačkoli byl tento proslulý ebenista Ludvíka XIV. aktivní především v 17. století, jeho vliv přetrvával i ve století následujícím. I když se specializoval na nábytek, jeho inovace v práci s dýhami, intarzií a kombinací materiálů (dřevo, mosaz, želvovina), známé jako Boulle work, měly zásadní vliv na estetiku a řemeslné techniky, které později převzali i tvůrci parket.
David Roentgen (1743–1807)
Vedl největší a nejmodernější dílnu na nábytek v Evropě (Neuwied). Kromě nábytku dodával evropským panovníkům kompletní vybavení interiérů včetně parketových podlah – např. pro císaře Josefa II. i pro ruský dvůr. Jeho přínos byl především produkční: zavedl téměř tovární výrobu a přímý marketing zaměřený na elitu, čímž šířil parkety po celém kontinentu.
Mistři parqueteurs
Dochované prameny jen zřídka uvádějí konkrétní jména mistrů parketářů, přesto se zachovalo několik výjimek.
Antoine Deschamps
Působil ve Versailles v první polovině 18. století, je doložen v účtech Bâtiments du Roi jako „parqueteur du roi“.
Jean-Baptiste Glomy (1711–1786)
Známý především jako rámař a ebenista, navrhoval však i parketové podlahy pro menší salony.
Jean-Baptiste-Claude Sené (1748–1803)
Slavný ebenista, jehož dílna kromě nábytku dodávala i vzory parket, zejména pro menší dvorské rezidence.
V Rusku jsou doloženi italští a francouzští mistři pracující pro Kateřinu II., např. Giuseppe Rinaldi, který se podílel na parketových podlahách v Carském Selu (1770–1780).
Tito specialisté byli obvykle členy cechů (corporation des menuisiers ve Francii, gildy v Rusku a Německu). Jejich práce vyžadovala dlouholetý výcvik a zahrnovala návrh složitých vzorů (point de Hongrie, à bâtons rompus, parquet de Versailles), technologii sušení a stabilizace dřeva, precizní řezání a kladení a finální povrchové úpravy (voskování, leštění).
Obchodníci a dodavatelé
Britská Východoindická společnost (British East India Company, založena 1600), nizozemská Východoindická společnost (Vereenigde Oostindische Compagnie – VOC, založena 1602) a francouzská Východoindická společnost (Compagnie française pour le commerce des Indes orientales, založena 1664) patřily mezi nejvýznamnější obchodní korporace, které v 18. století zajišťovaly dovoz exotických dřevin do Evropy.
Jejich lodě přivážely z kolonií v Americe, Africe a Asii obrovské množství vzácného dřeva, např. palisandr, mahagon, eben, santal či růžové dřevo. Tyto suroviny se poté dostávaly do evropských přístavů (Londýn, Amsterodam, Bordeaux, Nantes) a odtud do dílen mistrů ebenistů a parketářů. Díky obchodním monopolům a rozsáhlým sítím byly právě tyto společnosti klíčovými zprostředkovateli globalizovaného trhu s luxusními materiály, bez nichž by parketová móda 18. století vypadala jinak.
Závěr
Uvedení jednotlivci a skupiny dohromady vytvořili komplexní „ekosystém“, který umožnil proměnu parketové podlahy z čistě užitkového prvku v umělecké dílo a symbol společenského postavení. V 18. století se parketové podlahy staly reprezentativním prvkem evropské architektury, spojujícím umělecký, technický i společenský rozměr.
Michaela Reichlová
parquet-renspol.cz
