Ve čtvrtém díle seriálu o slavných osobnostech a jejich vlivu na historické podlahy v 17. století vám představíme další osobnost a tou je ANDRÉ-CHARLES BOULLE (1642-1732). Byl to významný francouzský ebenista a dekoratér, vyučil se v otcově dílně nejrůznějším technikám uměleckých řemesel. Působil především na dvoře Ludvíka XIV. a je považován za jednoho z nejvýznamnějších mistrů dekorativního umění barokní Francie. Proslul technikou zvanou Boulleova marketerie. Jedná se o techniku, která kombinovala materiály, jako je želvovina, mosaz, cín a ebenové dřevo do složitých ornamentních vzorů, často inspirovaných přírodou, mytologií nebo antikou. Tato technika zahrnovala dvě kontrastní inkrustace z jedné vrstvy materiálů, což umožňovalo vytvářet párové kusy nábytku s pozitivním a negativním motivem.
Co to vlastně ta marketerie je? Je také nazývaná kombinovaná intarzie – jedná se o náročnou uměleckou techniku výzdoby nábytku, která kombinuje dřevěné dýhy s cínem, mosazí, slonovinou, perletí a želvovinou. ANDRÉ-CHARLES BOULLE vyráběl nábytek a různé diplomatické a svatební dary pro panovníkovy potřeby. Dnes se tato technika nepoužívá, vzhledem k nesourodosti používaných materiálů, které se chovají v daném prostředí jinak, například dřevo se při změnách vlhkosti a teplot roztahuje nebo smršťuje a kov se pak uvolňuje od podkladu. Pod jeho vedením pracovalo až 40 marketérů. Vyzdobili mnohé královské interiéry, například Zrcadlovou galerii zámku ve Versailles. Ačkoliv se přímo nevěnoval tvorbě parket, jeho dekorativní styl a estetika výrazně ovlivnily interiérový design své doby. Složité geometrické a florální motivy z jeho nábytku se odrážely i v parketových vzorech, které často využívaly podobné materiály, jako eben, mahagon, dub, ořech, nebo exotické dřeviny. Podlahy tak harmonicky navazovaly na nábytek a stěnové dekorace a vše vytvářelo jednotný luxusní celek v souladu s Boulleovou filosofií symetrie, preciznosti a okázalosti.
BOULLE se podílel na výzdobě interiérů Versailles, pařížských paláců šlechty, například paláce de Toulouse, od roku 1808 je to hlavní sídlo francouzské centrální banky. Dále se podílel na zámku v Marly, který byl postaven pro krále Ludvíka XIV., jako odpočinkové sídlo. Zámek se nacházel u obce Marly-le-Roi, v polovině cesty mezi královskými zámky Versailles a Sant-German-en-Laye. Podmínkou bylo aby mohl být pozemek dobře zavlažován a také aby měl dobrý výhled. Celý zámek byl koncipován tak, že uprostřed se nacházela budova pro krále a kolem 12 menších budov pro pozvané hosty. Obecně platilo, že obdržet pozvání do Marly bylo velice ceněno. Ludvík XIV. navštívil panství naposledy 23. června 1789. Po pádu monarchie propadl zámek státu. Revoluční Francie neshledala panství zajímavé jako národní majetek, a proto ho prodala do soukromých rukou. Zbořen byl na začátku 19. století. V roce 1811 panství koupil císař Napoleon, pozměnil účel panství a začal pořádat hony pro nejvyšší představitele státu. K obnově zámku však nedošlo. I nadále paství využívali další francouzští králové, císaři i prezidenti od Karla X. až po Françoise Mitteranda. Zahrady spadají pod správu zámku a zahrad ve Versailles.
Díla ANDRÉ-CHARLESE BOULLE jsou dnes součástí prestižních sbírek, včetně Museé du Louvre v Paříži, Victoria and Albert Museum a Wallacce Collection v Londýně a Metropolitan Museum of Art v New Yorku. I jeho socha nechybí na fasádě pařížské radnice Hôtel de ville de Paris.
