Materiály Keim pro obnovu kostela v Šitbořicích

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Obec Šitbořice se nachází v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 25 km jihovýchodně od Brna. Její trochu neobvyklý název má zajímavý původ: na přelomu prvního tisíciletí našeho letopočtu zde stála tvrz obývaná pánem Ješutborem (někdy se také uvádí podoba jména Ješutboř), což je ve staré češtině složenina výrazů „marnivý“ a „bojovat“. Z jeho jména se postupnými hláskovými změnami vyvinul dnešní název obce.

Nejstarší stopy osídlení místa sahají do doby neolitu a doby římské. První doložená písemná zmínka o této dnes významné vinařské obci je z roku 1255, kdy zde již měli kamenný kostel a faru. Ves ovládali páni z Deblína a Lomnice, v dalších desetiletích se vystřídalo mnoho majitelů, od roku 1824 pak Šitbořice patřily pánům z Klobouk u Brna.

Původní kostel byl roku 1909 bez dohledu archeologů, jakéhokoli průzkumu a zakreslení zbořen, čímž bohužel došlo ke zničení, ztrátě nebo přemístění řady archeologických dokladů o nejstarší historii. Na jeho místě byl postaven nový: na jaře 1910 zahájila stavbu kostela v historizujícím slohu inspirovaném románskou architekturou firma Fr. Hodače ze Židlochovic. Plány zhotovil Richard Martin, kvůli vysokému rozpočtu je nechala farnost přepracovat architektem Výrem z Prostějova. Stavební práce probíhaly bez problémů, takže již 20. listopadu 1910 byl kostel benedikován (požehnán). Kolaudace se uskutečnila 8. července 1911. Dokončený a vybavený kostel vysvětil za přítomnosti všech farníků brněnský biskup.

Kostel je jednolodní stavba postavená v novorománském slohu. Je obdélníkového půdorysu, 40 m dlouhý, 14 m široký a 20 m vysoký s půlkruhovým ukončením presbytáře (apsida) a čtyřbokou, třípatrovou, 40 m vysokou věží v průčelí. Uvnitř je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, apsida je zaklenuta konchou. Vnější stěny jsou členěny lizénami s obloučkovitým vlysem a jsou prolomeny pěticí podvojných oken půlkruhově zaklenutých. Průčelí je pojednáno obdobně.

Přečtěte si:  Dřevěné podlahy na zámku Lednice vznikly za přispění bratří Thonetů

Převážná část vybavení kostela pochází z doby výstavby. Z toho původního se zachovalo gotické sanktuárium, cínové oltářní svícny a sochy Panny Marie na bočním oltáři a Pána Ježíše u sloupu. Hlavní oltář je dílem Jana Valentiniho ze Židlochovic z roku 1911, oltářní obraz sv. Mikuláše je od akademického malíře prof. Augustina Němečka. Fresku na vítězném oblouku vytvořil pan Petrák z Koněšína, figurální malbu vytvořil akademický malíř Pokorný z Tišnova. Původní varhany byly kvůli špatnému stavu v roce 1988 nahrazeny novými. Nynější liturgická úprava presbytáře pochází z roku 1992. Poslední velká oprava kostela a fary proběhla v 90. letech 20. století. Následně v roce 2020 po pečlivých analýzách a přípravě přišly na řadu osvědčené materiály firmy KEIM, předního dodavatele nátěrových systémů a dalších materiálů pro památkovou péči. Realizaci zajistila firma Josefa Rouzka, která se na církevní objekty specializuje. Při výmalbě kostela se uplatnily produkty KEIM Biosil® a KEIM Optil®.

KEIM Biosil® je hotová interiérová jednosložková silikátová barva dle DIN EN 13 300, splňuje také požadavky DIN 18363 odstavec 2.4.1. Je určená pro všechny běžné nátěry stěn a stropů interiérů, je bezemisní, vysoce paropropustná, otěruvzdorná a vhodná pro alergiky. Byla ohodnocena přísnou značkou kvality „natureplus“. KEIM Optil® je silikátová barva pro náročné barevné úpravy interiérů. Má vynikající vzhled a hloubku, nabízí široké možnosti kreativního ztvárnění.

www.keim.com

Share.

About Author

Comments are closed.