Nenápadný zámek ve Slatiňanech na Pardubicku, který je ve správě Národního památkového ústavu, vznikl na základech středověké rytířské tvrze. Postupně se proměnil v renesanční zámek, v druhé polovině 18. století byl dvakrát barokně upraven, krátce poté klasicistně a svou dnešní podobu získal v průběhu 50. a 60. let 19. století při romantických přestavbách, které jej začlenily do velkoryse komponované anglické zahrady.
Interiéry dnešního zámku vznikaly po šest staletí a jejich poslední úpravy se datují do období kolem roku 1900 pro Františka Josefa knížete z Auerspergu a jeho rodinu. Zámek byl modernizován, vybaven ústředním topením, novou kuchyní, koupelnami a také nově zařízen vybavením převezeným z pražského paláce zděděného po matce. Zámek i zahrada prošly v letech 2017–2020 velkou obnovou z prostředků Evropské unie a nabízejí návštěvníkům nejen poznání historie, ale také možnost obdivovat se výtvorům mnoha řemeslníků.
Typologie podlah je bohatá, nalezneme zde podlahy kamenné, cihelné, teracové, keramické, cementové i dřevěné – prkenné, vlysové a především parketové.
Kamenné a cihelné podlahy1 se v interiérech uplatňují především v přízemí a suterénu, kde byly umístěny provozní prostory, jako například sklady, kuchyně, umývárna nádobí, kotelna, prádelna či prostory pro personál. Ve vyšších patrech byly cihlové a kamenné prvky užity jako stupnice a podesty schodišť, v případě cihelné dlažby i jako půdovky. Z dalších materiálů uveďme opukové a jemnozrnné pískovcové desky2, případně kombinace různých materiálů a formátů. Dokladem kombinování typů podlah může být zámecká kuchyně, kde dlažbu tvoří cementové dlaždice3 skládané na koso do šedočerné šachovnice s bordurou okolo sporáku a zbytek podlahy v kuchyni je ze solnhofernského vápence. Předsíň kuchyně je složena z opuky, pískovce a cementových dlaždic, vstupní schodiště už je provedeno pouze z pískovce s vysprávkami vyšlapaných schodnic řídkým cementem. Novodobé poválečné podlahy byly pokládány z nepříliš vzhledných pískovcových, hladce broušených dlaždic4 a v několika případech i betonu.
Teraco dlažba se na zámku vyskytuje pouze v jednom místě, a to v prostoru za hlavními dveřmi v ploše 13 metrů čtverečních. Tvoří ji broušené teracové čtvercové dlaždice5 skládané do šachovnicového vzoru s křížovou spárou, za vstupem doplněné rozměrným kruhovým motivem obklopeným čtvercovou bordurou se zalamovaným meandrovým ornamentem.
Keramické dlažby bychom nalezli v zámeckých koupelnách v mezipatře a prvním patře. Nejzdobnější je tento typ podlahy v koupelně knížete Ferdinanda z roku 1910. Je provedena z reliéfních modrobílých keramických čtvercových dlaždic o hraně 180 mm s kruhovým květinovým motivem, bordurou a dřevěnou lehce profilovanou lištou oddělující podlahu od čistých bělinových obkladů. Koupelny pro zámecký personál v přízemí byly po druhé světové válce sice zlikvidovány, ale podlahy zůstaly ušetřeny. Tvořeny jsou kombinovanou cementovou dlažbou šedé a červené barvy s černou bordurou.
Černý salon, parketová podlaha z druhé poloviny 19. století, vzor Lanna 15, foto Miroslav Zavadil.
V přízemních místnostech severního a západního křídla určených primárně pro personál zámku – jídelna zaměstnanců, ložnice pro správce, lokajna – jsou podlahy většinou z dřevěných, tesařsky opracovaných hoblovaných fošen připevněných pomocí kovaných hřebíků k podkladovým hranolům v zásypu6. U stěn jsou podlahy doplněny o vesměs jednoduché profilované lišty7 nebo okopová prkna s vrchní profilací. Pouze jedna místnost v této části zámku má podlahu složenou z jednovrstvých masivních parket8 – tzv. vídeňských. Středový nosný kříž je zhotoven z dubu a okolní výplně ve tvaru rovnoramenných trojúhelníků jsou z jehličnatého měkkého dřeva. Po obvodu jsou parkety opatřeny drážkou pro vložení pera. Přítomnost náročněji zpracované podlahy v interiéru užívaném dle inventáře z roku 1939 jako „pokoj holek z kuchyně“ a žehlírna prádla si lze vysvětlit tak, že jde zřejmě o druhotnou pozici parket.
Jižní a východní křídlo má podlahy zpracované o poznání náročněji – tyto místnosti již sloužily pro ubytování majitelů a později jako hostinské pokoje. Podlahy jsou zastoupeny velice často již zmíněnými vídeňskými parketami, u kterých jsou hlavním výtvarným prvkem diagonály vznikající optickým prodloužením jednotlivých na sebe navazujících dubových křížů parket. Jejich výplně jsou buď z měkkého jehličnatého dřeva (např. chodby), nebo tvrdé dubové (např. podesty hlavního schodiště, část soukromých panských pokojů). V přízemí východního křídla je položena i nejnáročněji zpracovaná intarzovaná parketová podlaha. Každou její kazetu9 tvoří podkladový materiál ze smrkové spárovky a dubových okrajových lišt. Na takto vyrobeném čtverci je přilepena horní pohledová vrstva intarzie ornamentálního motivu v silné řezané dýze, a to v kombinaci tří druhů dřevin. Základem je javorová dýha, zbývající ozdobné aplikace jsou v kombinaci hruškového a ořechového dřeva. Jednotlivá kazetová pole jsou sesazena na křížovou spáru a tvoří následně celou čtvercovou kazetu. Samotné parkety jsou mezi sebou uchyceny pomocí obvodové drážky a dřevěného pérka a lepeny kožním a rybím klihem. K podbíjecí záklopové podlaze jsou kotveny pomocí kovaných hřebů. Podlaha byla ještě v roce 2019 ve velmi špatném stavu, s vylomenými intarziemi, uvolněnými kazetami, prakticky bez ochranné povrchové úpravy a s novodobými zásahy v podobě zatlučených hřebíků. Vzhledem k uměleckořemeslnému zpracování byl vytvořen a následně schválen restaurátorský záměr a podlaha byla v rámci velké obnovy zámku a zahrady v roce 2020 restaurována10. Během rozebírání bylo nalezeno na spodní straně jedné kazety tužkou psané datum 1844 a na další byl text F. Jirouš 1901. První datum souvisí zřejmě s jejich výrobou a instalací ve zmíněném pražském paláci. Druhý nápis nám odhaluje osobu, která parkety na toto místo druhotně položila. Jde o Františka Jirouše, slatiňanského truhláře, který nejen pro knížecí rodinu Auerspergů vyráběl repliky historického nábytku, ale upravoval také interiéry zámku11. Esteticky jednodušším protikladem těchto intarzovaných parket jsou podlahy z dubových vlysů, které ve Slatiňanech nalezly uplatnění pouze na dvou místech, a to na chodbě v přízemí a v jedné místnosti severního křídla12.
Průhled interiérem, foto Jaroslav Bušta – podlahy i výmalba rekonstruovány v letech 2017–2020.
Podlahy tzv. mezipatra tvoří již výše uvedené typy podlah, tedy vídeňské parkety měkké i tvrdé skládané do pravidelných rastrů s křížovou spárou. Hostinské apartmá na konci severního křídla však zaujme zcela jiným typem podlahy – parketové kazety jsou vyrobeny z výrazně dvoubarevného dřeva (zřejmě javorová a ořechová dýha) vytvářejícího šestihran13. Podlaha nebyla doposud rozebírána, tudíž nelze přesně určit skladbu parket ani neznáme výrobce. Jak je však patrné z historické fotodokumentace, identická podlaha bývala i v hlavním zámeckém salonu14.
Jak postupujeme zámkem do hlavního obytného patra, přicházíme do místností, jejichž estetické působení je o poznání působivější a ruku v ruce s ním i pracnost řemeslného provedení podlah. Podlahu v jídelně, knihovně a dvou salonech tvoří parkety s diagonálním čtvercovým rastrem s hvězdicovými motivy15.
Konstrukční řešení podlahy16 je odspodu následující:
- nestejně vysoký (cca 40 mm) prkenný/fošnový záklop ze smrkového dřeva;
- výplňový a tlumicí materiál z pilin a vyrovnávacích klínků;
- vlastní parkety připevněné k záklopu hřeby a mezi sebou spojeny pomocí per, štěrbiny vyplněny dubovými, javorovými špánami či tmelem.
Parkety tvoří podkladová smrková deska, na které jsou kostním klihem připevněny dýhy různých druhů dřev. Podlaha je opět v druhotné poloze17, kdy původní ručně vyráběné parkety v kombinaci dýh z dubu, javoru a ořechu byly doplněny strojními parketami v kombinaci dýh z dubu, javoru a buku, místy také jasanu a třešně. Povrchová úprava těchto parket opravovaných koncem 90. let 20. století byl jednosložkový lak na vodní bázi, který se po několika letech začal projevovat výrazným žloutnutím. V podlaze se tak postupně stíraly rozdíly v barevnosti jednotlivých dýh a převládal charakter zažloutlé matné plochy. V roce 2019 byl vrchní lak odstraněn pečlivým odbroušením a provedena nová povrchová úprava. Na broušení historických a památkově chráněných podlah je však nutné pohlížet jako na krajní možnost, často jsou vrchní dýhy již značně ztenčeny předchozími opravami a hrozí probroušení na podklad. Proto je v takovýchto případech zásadní přistupovat k preventivním ochranným opatřením.
V nejhorším stavu byla ještě před několika lety podlaha v knížecí ložnici. Diagonálně položené parkety byly rozklíženy, popraskány, chyběly různé části, poškozeny byly i dřevokazným hmyzem a některé byly ze spodní strany začerněny od dýmu18. Největším neštěstím pro podlahu ale byla poválečná snaha zpevnit uvolněné části parket pomocí stavebních hřebíků, kterých bylo nakonec z plochy o výměře 35 m2 odstraněno 869 kusů. Parkety podle všeho nebyly vyrobeny v žádné manufaktuře, ale byly produktem některé z truhlářských dílen. Z hlediska konstrukčního se u většiny z nich jedná o samonosné podlahové prvky, jejichž středová část je tvořena dvojicí dubových vlysů, které však spolu nejsou spojeny přeplátováním, a vzájemně tak spolu netvoří nosný kříž parkety. Zde jsou středové dubové vlysy spojeny na vložené pero z měkkého jehličnatého dřeva. Nejde tak o systém známý z vídeňských parket, ale pouze o jeho pohledové napodobení. Čtyři plochy ve tvaru trojúhelníků jsou zhotoveny ze spárovky z javorového dřeva a doplňují pravidelný čtvercový tvar parkety na rozměr cca 470 x 470 mm. Takto vzniklé čtverce jsou olemovány dubovými vlysy širokými 29–32 mm. Celkový rozměr parket je cca 525 x 525 mm. V minulosti byly parkety tvarově přizpůsobovány seříznutím i hoblováním, což dokazuje jejich druhotné užití19. To nakonec prokázal i nález tužkou psaného vzkazu ve spodní části jedné z parket ve znění: 9ho února 1904 jest tato parketa položená, F. Hofman truhlář, ze starých jsme dělali noví20.
Ložnice s obnovenou podlahou, foto Lukáš Zeman.
Cihly a topinky vyráběla nedaleká knížecí cihelna, původ pískovce a opuky není stoprocentně ověřen, ale v případě pískovce by mohlo jít o výrobky z nedalekých lomů ve Škrovádu, které byly taktéž zdrojem hrubších kamenných bloků tvořících kupříkladu architektonické prvky v exteriéru, oplocení či opěrné zdi. Výrobce parket pro slatiňanský zámek známe prozatím jen z části. Některé byly vyráběny parketárnou Adalberta Lanny v Praze21. Ve vzorníku22 této firmy jsou slatiňanské parkety uvedeny jako Lanna 06, 07, 15 a 19. Dalším doloženým výrobcem parket byla v polovině 19. století parketárna Nebřeziny u Plas. Na půdě zámku se zachovaly parkety i s originálním výrobním štítkem na rubu23. Další výrobce a řemeslníky by mohlo odhalit bádání ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, kde ve fondech velkostatek Nasavrky či Ústřední účetní revize Auerspergů nalezneme velké množství účetních dokladů a zpráv k opravám v jednotlivých letech. Určení výrobců a řemeslníků je vždy potěšující zprávou, neboť společně s bývalými majiteli – zadavateli zakázek tvoří příběh celého zámku.
Knihovna, parkety vzoru Lanna 19, foto Lukáš Zeman.
Z předešlého textu je patrné, že variabilita typů historických a památkově chráněných podlah je na zámku ve Slatiňanech vskutku veliká a jejich údržba vyžaduje značné úsilí, opatrnost, pečlivost a finanční náklady. Ošetřování podlah se děje průběžně vysáváním, zametáním, stíráním suchým nebo lehce vlhkým hadrem. Vstup na dřevěné podlahy je umožňován pouze v suchých botách a s využitím zámeckých pantoflí či koberců. Povrchové úpravy dřevěných podlah jsou řešeny několika způsoby (lakováním, voskováním i napouštěním tvrdovoskovými oleji), a to v závislosti na jejich typu, umístění a stavu.
1 Rozměry cihel jsou nejčastěji 305 x 150 mm, u půdovek 190 x 190 mm.
2 Obdélníkové desky šířky 475 mm a proměnlivé délky do 1090 mm, čtvercové desky o hraně 515 mm, rozměry jsou identické i pro vápencovou dlažbu v kuchyni.
3 Cementové dlaždice skládané do šachovnice se na zámku vyskytují také v pokoji komorníka ve věži, rozměry 225 x 225 mm, bordura 105 x 315 mm, dlažba v předsíni kuchyně 195 x 195 mm.
4 Setkat se s nimi můžeme na chodbě v přízemí severního křídla, pod hlavním a točitým schodištěm a v prostoru dnes již bývalé pokladny.
5 O rozměrech 315 x 315 mm.
6 Podkladové hranoly jsou označovány také jako podlažnice nebo polštáře. Prkenné podlahy v přízemí byly v druhé polovině 20. století s cílem ochrany nášlapné plochy natírány nebo zakrývány neprodyšnými materiály (barvy, PVC), ale výsledný efekt byl zcela opačný – značné zvýšení vlhkosti zásypu a následná degradace konstrukcí.
7 Obvodové lišty jsou provedeny u všech popisovaných dřevěných podlah.
8 O rozměrech 580 x 580 mm a tloušťce 22 mm.
9 Tvořená 40 kazetami o rozměrech 625 x 625 mm.
10 Libor Urbánek, Závěrečná restaurátorská zpráva. Obnova intarzované podlahy v místnosti M1.07, archiv zámku Slatiňany.
11 V jeho portfoliu nalezneme nejen úpravu dřevěného obložení slatiňanské jídelny, výrobu knihovních skříní, ale také nábytkové sestavy či sakrální výrobky jako oltáře, lavice apod. Portfolio s názvem Schnitz- u. Kunsttischler- Etablissement FRANZ JIROUŠ Slatinan bei Chrudim je uloženo pod inv. č. F-05850 na státním hradě a zámku Frýdlant. Problematické je určení, který ze tří generací Františků Jiroušových je autorem, neboť se jejich působení prolínalo.
12 Šířka vlysů 80 mm, délka 250 mm, respektive 390 mm.
13 Vzdálenost mezi rohy 730 mm, mezi rovnoběžnými částmi 630 mm, vnější hrana 365 mm.
14 Salon kolem roku 1900 získal podlahu novou, a to z parket převezených z pražského Colloredo-Mansfeldského paláce. Je tak pravděpodobné, že kazety byly poté ze salonu přeneseny do hostinského apartmá.
15 Jde o vzor Lanna 19 z pražské parketárny Adalberta Lanny.
16 Pavel Drápalík, Zpráva o provedení oprav podlahy v knihovně a jídelně SZ Slatiňany, 31. 1. 1999, archiv SZ Slatiňany.
17 Spolu s obložením jídelny a mobiliářem přivezena po roce 1900 z pražského paláce Colloredo-Mansfeld.
18 Způsobeno zřejmě prasklinou v sousedním komínovém tělese. Problém byl řešen již v minulosti, neboť v tomto místě byl dodatečný zásyp, který v jiných částech místnosti chyběl.
19 Pavel Drápalík, Posouzení způsobu a postupu opravy nášlapné vrstvy parketové podlahy místnosti č. 80 (ložnice) státního zámku ve Slatiňanech. Znalecký posudek č. 267/2017, archiv zámku Slatiňany.
20 Ano, vskutku měkké i.
21 Parketárna založena v roce 1837 v Litvínovicích u Českých Budějovic (zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic) a v 50. letech 19. století přeložena do Prahy, odkud dodávala výrobky také do Brna, Štýrského Hradce atd., zdroj: Österreichische Revue, 1867, Sešit 12, strana 34.
22 Vzorník s názvem Musterkarte der Maschinen-Parquetten aus der Fabrik von A. Lanna in Prag, uložený v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.
23 Text na štítku zní: K. k. Privil. Maschinen Parquetten Fabrik Leonhard Spieller in Plass in Böhmen.
Ing. Jaroslav Bušta,
kastelán státního zámku Slatiňany
