Kompozitní materiály (WPC), které jsou křížencem dřeva a plastu, u nás zdomácněly díky své vysoké odolnosti, nízkým nárokům na údržbu a dlouhé životnosti. Nejčastěji se používají pro stavbu teras nebo pro obložení bazénů.
Nabídka kompozitních materiálů pro venkovní pochozí plochy je široká. Kromě prvotřídních produktů od renomovaných výrobců je však na trhu velké množství těch méně kvalitních, ovšem zdánlivě cenově výhodnějších.
„Zákazník se snadno nechá zlákat vidinou nižší ceny za m2 dřevoplastového materiálu, nemůže ale tušit, že levná konkurence se kvůli horším vlastnostem musí kotvit v kratších rozestupech (30−40 cm), takže se zase spotřebuje více spojovacího a podkladového materiálu. Kvalitní materiály stačí kotvit po 50 cm,“ říká Petr Klaban, produktový manažer společnosti Deceuninck, výrobce certifikovaného kompozitního materiálu Twinson.
Horší kvalita některých kompozitních materiálů vede i k tomu, že se záhy mohou objevit první závady.
Poměr dřeva a plastu
Kompozitní materiály vznikají z dřevěné moučky, jemných pilin či celulózové kaše (ta se může získávat například i z rýžových slupek, či do konce rozemletého papíru), které se smíchají s polymerizovaným plastem. Vhodný poměr dřeva a plastu v kvalitních kompozitních materiálech je zhruba 50 : 50.
Pokud je obsah dřevěné složky desky výrazně nižší, materiál má nepřirozený plastový vzhled, a terasa pak působí poněkud „laciným“ dojmem, navíc může i dost klouzat. Naopak, pokud vidíme, že se materiál snadno drolí, je v něm pravděpodobně vysoký podíl zmíněné celulózové kaše, což zase vede k jeho menší odolnosti.
Jaký plast je ten pravý?
Kvalitnější kompozitní materiály vznikají ze směsí polyvinylchloridu (PVC), který je odolnější a nabízí větší výběr barevných možností než jiné polymery, např. tvrzený polyetylen (HDPE), polypropylen (PP), případně polymer kyseliny mléčné (PLLA), které jsou podstatně měkčí. Proto je výsledný materiál méně pevný a odolný proti nárazům padajících předmětů, posunování nábytku či chůzi na vysokých podpatcích.
Plastová složka chrání terasu z kompozitního materiálu před rozkladným působením vody, před vysokou provozní zátěží způsobenou chůzí, ale i před vznikem plísní. Levnější materiály mohou mít výrazně větší tepelnou roztažnost, nasákavost vody apod. Pokud navíc terasový systém nemá dobře vyřešenou minimalizaci rozpínání desek, působením vlhkosti nebo tepla se desky mohou začít kroutit, vyskakovat ze spojek, nebo dokonce praskat.
Zvolený plast určuje i další vlastnosti materiálu, jakou je např. ohnivzdornost. Směs PVC a dřeva je samozhášivá. Když při grilování spadne na terasu žhavý uhlík nebo i kdyby se nedopatřením převrhl gril, není důvod k obavám.
Důležitý je certifikát a prodloužená záruka
Kdejaký prodejce kompozitních systémů upozorňuje na vlastnosti materiálu, jako jsou odolnost proti vodě, ohni, nárazu, hygienická nezávadnost, ekologičnost, ale i mechanické vlastnosti, jako je pružnost, roztažnost, nehořlavost atd. Ne všichni jsou však schopni tyto sliby doložit skutečnými argumenty, výsledky testů, certifikáty nebo hygienickými atesty.
Vlastnosti terasy ovlivňuje i systém instalace a podkladové profily
Zásadním faktorem, který ovlivní životnost terasy, je i montážní systém. Terasa bude působit jako kompaktní celek pouze tehdy, bude-li kvalitní materiál montován na kvalitní instalační systém. Důležité je také to, jak lze vyměnit prasklou desku. Pokud je nutné kvůli jedné desce rozebrat půl terasy, není asi něco v pořádku.
Správný musí být i výběr podkladových profilů. Ne každý je vhodný pro umístění na jakékoliv ploše. Nejvhodnější jsou hliníkové podkladové profily. Jsou sice o něco dražší než běžné profily z plastu, vyznačují se však lepší nosností, lze je proto instalovat na různé povrchy, nebo se dají dokonce použít jako samonosná konstrukce na střechy či balkony.
