Architekti a návrháři
Empíroví architekti Charles Percier (foto) a Pierre Fontaine navrhovali parketové podlahy jako nedílnou součást celkového architektonického konceptu, a to například v interiérech zámku Malmaison či v empírových sálech Louvru.
Sir Charles Barry a Augustus Pugin (foto), autoři Westminsterského paláce, pracovali s parketou jako nositelem symboliky. Heraldické a ornamentální vzory se zde staly výrazným prvkem novogotického interiéru.
Gottfried Semper (foto) v interiérech Semperoper v Drážďanech chápal parketovou podlahu jako součást celkového uměleckého konceptu, v němž podlaha, stěny a stropy tvoří jednotný celek.
Při koncepční obnově hradu Pierrefonds navrhoval Eugène Viollet-le-Duc nové parketové podlahy jako ideální představu historického řešení, nikoli jako doslovnou kopii dochovaných fragmentů.
Urbanistická koncepce Georgese-Eugèna Haussmanna, prefekta departementu Seine, který zásadně přetvořil tvář Paříže, definitivně ukotvila parketovou podlahu jako standardní prvek reprezentativního měšťanského bydlení. Jeho stavební předpisy a typizované plány nájemních domů (immeubles de rapport) proměnily parketové podlahy z individuálně navrhovaných prvků na standardizovanou součást stavební specifikace. Tato unifikace, nutná pro efektivní výstavbu tisíců nových bytů, vedla k masovému rozšíření vzoru Point de Hongrie („maďarský vzor“), jehož přísná geometrie korespondovala s perspektivou širokých bulvárů a ideálem moderního bydlení. Konstrukce podlah byla důmyslná: na nosnou stropní konstrukci byly upevněny dřevěné polštáře (lambourdes), jejichž meziprostor byl vyplněn hutněným písčitým vápenným zásypem pro akustickou a tepelnou izolaci i zvýšenou požární bezpečnost. Na tuto přípravu byly následně hřebíky založenými šikmo přes pero přibity masivní dubové parketové vlysy. Tato vícevrstvá konstrukce se stala základem pro vysoce odolné podlahy, charakteristické pro pařížské činžovní domy.
Řemeslníci a technologický zlom
Osobnost Michaela Thoneta je v tomto kontextu spojena především s proměnou výrobních postupů. V interiérech Lichtenštejnského paláce ve Vídni i v palácích na Ringstraße se objevují parketové podlahy vzniklé s využitím strojního opracování a vyšší míry standardizace, aniž by zcela zanikl podíl řemeslné práce parketáře. Thonetův přínos je také v efektivním využití odpadního dřeva a vrstvení, což nepřímo vedlo k vývoji pozdějších dýhovaných parketových dílců.
Naopak Jan Kapistrán Schöbl (často uváděn i jako Johann Capistran Schöbel), jehož dílna se specializovala na umělecké truhlářství a parketářství, realizoval zakázky pro Pražský hrad a šlechtické paláce na Malé Straně, a dokládá tak kontinuitu tradičního parketářského řemesla i v prostředí postupující industrializace.
Technologická vsuvka: vývoj spoje
V průběhu 19. století se postupně prosazuje systém integrovaného pera (vyfrézovaného přímo z masivu vlysu). Tento způsob nahradil starší, řemeslně náročnější řešení s drážkami na obou stranách a samostatně vkládaným (tzv. cizím) perem. Nový systém umožnil nejen rychlejší pokládku a vyšší stabilitu, ale byl také přímou reakcí na nástup parních frézovacích strojů, které dokázaly profil pera vyrobit s vysokou opakovatelnou přesností.
Zajímavost z historie: deník skrytý pod parketami
Při restaurování zámku Picomtal (Hautes-Alpes, Francie) v roce 2000 byly pod parketami objeveny ručně psané zápisky parketáře Joachima Martina z let 1880–1881. Obsahují 72 krátkých záznamů, které kombinují osobní úvahy a poznámky o životě ve venkovské komunitě a poskytují jedinečný vhled do světa běžného řemeslníka 19. století. Tento objev, který publikoval historik Jacques-Olivier Boudon, představuje vzácný primární pramen pro sociální historii řemesel. (https://fr.wikipedia.org/wiki/Joachim_Martin)
Závěr
Devatenácté století sice nepřineslo nové vrcholné formy parketářského umění, ale zásadně proměnilo jeho společenský dosah a technologické zázemí. Parketová podlaha se stala stabilním a nezbytným prvkem moderního reprezentativního interiéru. Právě v této epoše se zrodilo napětí mezi řemeslnou tradicí a průmyslovou výrobou, které formuje obor parketářství až do současnosti.
Michaela Reichlová
www.parquet-renspol.cz
Ilustrační foto: Pixabay a Wikipedia
