Slavné osobnosti a parketové podlahy v 19. století

Devatenácté století nepředstavuje vrchol výtvarné ani řemeslné dokonalosti parketových podlah, neboť nejbohatší a nejsložitější kompozice vznikaly již v období baroka a rokoka jako individuální
mistrovská díla. Přesto se jednalo o klíčovou éru pro vývoj tohoto oboru z hlediska jeho společenské
role, technologického zázemí a výrobního měřítka.

Vlivem industrializace a zásadních proměn v architektuře se parkety v tomto období postupně vymaňují z výlučného prostředí aristokratických paláců a stávají se standardní součástí reprezentativních interiérů ekonomicky vzestupné vyšší a střední měšťanské vrstvy. Tradiční řemeslná práce parketáře sice zůstala zachována, avšak stále častěji se musela konfrontovat s novými výrobními postupy, standardizací formátů a požadavky na racionalizaci pokládky.

Mecenáši a objednavatelé

Napoleon Bonaparte (1769–1821) a Joséphine de Beauharnais

Empírový styl přinesl výrazný odklon od dekorativní bohatosti 18. století. V interiérech zámku Malmaison byly provedeny parketové podlahy s přísně geometrickým členěním, založeným na pravoúhlých polích a střídání světlých a tmavších dřevin. Podobné řešení se objevovalo i v císařských interiérech Louvru a paláce Tuileries, kde parketové podlahy plnily především architektonickou funkci a podporovaly symetrii, řád a monumentalitu prostoru.

Král Ludvík Filip I. (1773–1850)

Přeměna zámku Versailles na Muzeum dějin Francie zahrnovala také restaurátorské zásahy do historických
parketových podlah, například v Galerii bitev (Galerie des Batailles). Tyto práce představují raný příklad systematického přístupu k zachování historických parket a dokumentují nástup historismu jako vědomého vztahu k minulým stylům a technikám.

Královna Viktorie (1819–1901)

Viktoriánská éra kladla důraz na solidnost, trvanlivost a uměřenou reprezentaci. Na zámku Balmoral byly položeny masivní dubové parkety s jednoduchým rámovým členěním a tmavším povrchovým odstínem. Podobný charakter mají i parketové podlahy v reprezentačních sálech Buckinghamského paláce, kde byla upřednostňována robustnost a dlouhodobá životnost před dekorativní efektností.

Přečtěte si: Historické vzory parket 3 - Arenberg a Monticello

Císař František Josef I. (1830–1916)

Rozsáhlé úpravy Hofburgu a zámku Schönbrunn zahrnovaly jak restaurátorské zásahy do starších barokních parket, tak nové podlahy v duchu historismu. V reprezentačních sálech Hofburgu se uplatnily tradiční vzory provedené s vyšší výrobní přesností odpovídající technickým možnostem druhé poloviny 19. století.

Mikuláš I. Pavlovič (1796–1855)

Po požáru Zimního paláce v roce 1837 byla jeho obnova pojata jako demonstrace státní moci a kontinuity. V reprezentačních sálech, zejména v Armádním, vznikly rozsáhlé parketové podlahy kombinující několik druhů dřeva a náročné geometrické vzory. Patří k největším parketovým plochám své doby.