K úpravám omítek i zateplovacích systémů se stále častěji používají organické povlaky místo vápenocementových směsí. Důvodem je vyšší produktivita práce, menší náklady, vyšší trvanlivost a v neposlední řadě dostupnost celé řady barevných odstínů. Při použití speciálních hmot lze snadno vytvořit strukturní povrch omítky, který se může dále barevně upravit běžnou fasádní barvou nebo lze aplikovat omítkovinu v silnější vrstvě a podle použitého zrna vytvořit požadovaný vzhled v jednom kroku. Interval oprav u správně zhotovených fasád leží obvykle mezi 15 až 30 lety.
Za posledních 10 let prošly fasádní nátěrové hmoty výrazným vývojem a některé trendy zásadně změnily to, jak se fasády navrhují, natírají a udržují.
Fasádní nátěry
Fasádní nátěry se nanášejí štětkou, válečkem nebo stříkáním v celkové tloušťce 100 až 200 μm. Jsou převážně vodou ředitelné. Rozhodujícím parametrem, který udává funkční vlastnosti fasádních nátěrů a určuje odolnost na povětrnosti, je pojivo. Nejčastěji používané jsou vodné disperze organických polymerů na bázi vinylacetát-akrylát, etylen-vinylacetát, etylen-vinylchlorid, styren-akrylát, akrylát, silikon nebo jejich směsi. Směsi akrylátu se silikonovým pojivem se označují jako silikonové omítkoviny, ostatní se často nazývají akrylátové nebo disperzní. Často používané omítkoviny na bázi styren-akrylátových disperzí představují jistý kompromis mezi cenou a vlastnostmi. Tyto disperze jsou odolné vůči hydrolýze i vůči vodě, ale jejich odolnost na UV záření je horší a záleží na obsahu styrenu, který tvoří slabý článek. Na druhé straně aromatická povaha styrenu přispívá nejen k odolnosti vůči vodě a vůči hydrolýze, ale zvyšuje hydrofobní charakter konečného produktu. Protože omítkoviny obvykle mají vysoký obsah pigmentů a plniv, je pojivo chráněno před účinky UV záření a dochází jen k částečné degradaci vrchní vrstvy, což paradoxně může být jistá výhoda vedoucí k samočištění omítky.
Z výčtu je zřejmé, že pod označením akrylátové se skrývají vysoce odolné čistě akrylátové hmoty, ale i méně odolné hmoty vinylacetát-akrylátové i styren-akrylátové. Nejkvalitnější omítkové hmoty obsahují jako pojivo silikonovou emulzi, obvykle ve směsi s jinou levnější disperzí. Po zaschnutí vytváří tato směs vysoce hydrofobní, vodoodpudivý film s nízkou špinivostí, vysokou paropropustností a extrémní odolností na povětrnosti. Protože cena silikonových pryskyřic je značná, kombinují se s akrylátovou disperzí. Obsah silikonové emulze nepředepisuje žádná norma, obvykle bývá 3 až 10 %, ale i hmota s nepatrným přídavkem silikonové emulze k akrylátové disperzi může být označována jako silikonová. Výsledné vlastnosti jsou pak mnohem horší a jsou srovnatelné s mnohem levnějšími akrylátovými hmotami. Bohužel se s takovým jednáním můžeme setkat i u renomovaných firem.
Dalším typem hmot obsahujících křemík jsou omítky silikátové na bázi vodního skla ve směsi s akrylátovou disperzí, jejíž obsah je normou omezen na 5 %, protože disperze zhoršuje vlastnosti i odolnost silikátové hmoty. Silikátové hmoty na bázi draselného vodního skla, ač samy velmi alkalické, vyžadují dostatečně vyzrálý podklad. Na čerstvé omítce se z vápna a draselného vodního skla vytváří místo zesíťované struktury oxidu křemičitého pouze jednoduchý křemičitan vápenatý CaSiO3, který nemá pojivé schopnosti a z nátěru se působením dešťové vody vyluhuje. Silikátové hmoty mohou být aplikovány pouze na minerální podklad, to znamená na minerální omítku, zateplovací systém nebo na starý silikátový nátěr. Na staré akrylátové fasádní hmotě nedojde k zakotvení nového silikátového nátěru.
Trendy ve vývoji
„ZELENÉ BARVY“
Hlavní směry ve vývoji nových fasádních a obecně v architektonických nátěrových systémech, které lze zvlášť v Evropě pozorovat, se soustřeďují/zaměřují zvláště na udržitelnost a tzv. zelené barvy, které jsou na bázi surovin z obnovitelných zdrojů. Vzrůstá tak tlak na ekologii, kdy stavebnictví i barvy reagují na regulace i poptávku zákazníků a stoupá zájem o barvy s nízkým obsahem těkavých organických látek (low-VOC), vodou ředitelné nátěry a bio-založené pryskyřice, obecně o systémy s nižší uhlíkovou stopou. Současně výrobci usilují o uzavřené výrobní cykly a recyklovatelnost surovin či obalů. Výsledkem je, že fasádní barvy dnes často kombinují výkon a ekologii. Jde o ochranu domu, ale také o menší dopad na životní prostředí. Zvyšuje se požadavek na dlouhodobou odolnost a nízkou údržbu. Fasády jsou vystaveny slunci, dešti, mrazu, vlhkosti a moderní fasádní barvy musí těmto vlivům odolávat co nejlépe. Trendem je dosažení výrazně delší životnosti a snížení nutnosti častých opravných nátěrů. Výrazný posun je v paropropustnosti („dýchání“) a vodoodpudivosti fasád typicky u barvy silikonové či siloxan-akrylátové. Tyto materiály nabízejí dobrou vodoodpudivost a zároveň propustnost vodních par, což je důležité pro tepelnou izolaci a zdraví stavebních konstrukcí bez vlhkosti a růstu plísní. Moderní nátěry jsou odolné vůči povětrnostním vlivům, UV záření, růstu plísní a řas. U silikonových fasádních barev je také zvýšená schopnost odolávat znečištění a vlhkosti. To znamená méně údržby, delší životnost fasády a lepší ochranu domu v různých klimatických podmínkách.
„SMART NÁTĚRY“
Trendem je vznik tzv. multifunkčních nebo chytrých („smart“) nátěrů, které kromě estetické funkce poskytují další výhody: samočisticí povrchy, fotokatalytické vlastnosti, odolnost vůči mikroorganismům, snížení degradace povrchu. Těchto vlastností je obvykle dosaženo přídavkem nanočástic, případně fotoaktivních pigmentů, obvykle na bázi oxidu titaničitého (titanové běloby), které při aktivaci UV zářením produkují atomární kyslík, jenž rozkládá znečišťující látky (exhalace, organické nečistoty), brání růstu řas a plísní a udržuje fasádu dlouhodobě čistou. Některé inovativní systémy dokonce kombinují izolační a povrchové vlastnosti a pomáhají s energetickou bilancí budovy, snižují tepelné ztráty nebo zabraňují letnímu přehřívání. Tyto chytré fasády mohou prodloužit životnost stavby, snížit náklady na údržbu a energetickou spotřebu, a navíc přispět k lepšímu mikroklimatu kolem budovy.
TRADIČNÍ MATERIÁLY NA HISTORICKÉ BUDOVY
I přes tyto moderní trendy nezmizela obliba tradičních minerálních nátěrů. Zejména u starších nebo historických budov je důležitá paropropustnost a kompatibilita s minerálním podkladem. Například silikátové barvy jsou preferovány tam, kde je důležitá vysoká paropropustnost, prevence růstu plísní a dlouhodobá stálobarevnost. Kombinace starých principů (minerální podklady, paropropustnost) a moderních technologií (nanotechnologie, hybridní pryskyřice) vede k vývoji nátěrů s nejlepšími vlastnostmi z obou světů, dekorativní přitažlivostí, technickými přednostmi i udržitelností.
„ZDRAVÁ VÝSTAVBA“
Rostoucí regulace v oblasti emisí těkavých organických sloučenin (VOC), ochrany zdraví a životního prostředí významně ovlivnily nabídku fasádních nátěrů. Výrobci opouštějí starší hmoty na bázi ředidel a přesouvají se k vodou ředitelným a „zelenějším formulacím“. Také normy pro odolnost proti povětrnosti, mrazu, mechanickému namáhání, paropropustnosti či ochranu před mikroorganismy se zpřísňují, což nutí vývojáře barvy inovovat. Zároveň trend „zdravé výstavby“ a „energeticky efektivních budov“ znamená, že fasádní systém často zahrnuje více než jen barvu zajišťující izolaci, ochranu, požadované funkční vlastnosti, a to předurčuje, jaké nátěry se použijí.
U historických budov má stále smysl sáhnout po minerálních nebo
silikátových nátěrech, případně novějších „funkčních barvách“
s dlouhou životností.
A co to znamená pro běžného majitele domu v Česku?
Pokud dnes natíráte fasádu, má smysl vybírat takovou barvu, která je ekologická (low-VOC), paropropustná a odolná, abyste se nemuseli obávat častých opravných nátěrů. Pro novostavby i zateplené domy jsou ideální moderní silikonové nebo hybridní fasádní barvy. U starších či historických budov má stále smysl sáhnout po minerálních nebo silikátových nátěrech, případně novějších „funkčních barvách“ s dlouhou životností. Pokud chcete co nejméně starostí s údržbou a čištěním fasády tlakovou vodou, fotokatalytické či samočisticí barvy zvládají sebečištění, odkládají či minimalizují opakování prací a chrání budovu i životní prostředí.
Nyní se podívejme na přehled osmi nejmodernějších a nejpoužívanějších fasádních nátěrových hmot pro novostavby i rekonstrukce v ČR, včetně výhod/nevýhod a doporučeného použití.
1) Silikonové fasádní barvy (silikon-siloxan) – nejčastější volba současnosti
Výhody: výborná vodoodpudivost (déšť stéká, nevsakuje se), vysoká paropropustnost, velmi dobrá odolnost proti řasám a plísním, dlouhá životnost (10–20 let), u lepších typů samočisticí efekt.
Nevýhody: vyšší cena, nutná kvalitní penetrace.
Použití: zateplené fasády, běžné rodinné domy, starší domy se zdivem náchylným k vlhkosti.
2) Silikátové (minerální) barvy – pro historické fasády
Výhody: maximální paropropustnost, chemicky se váží s minerálním podkladem, velmi vysoká životnost, přirozený matný vzhled, dobrá odolnost proti mikroorganismům.
Nevýhody: menší pružnost (při pohybu zdiva může praskat), nelze použít na organické (akrylátové) staré nátěry, menší barevná škála.
Použití: historické budovy, staré domy s vlhkostí, vápenné omítky, neomítnuté zdivo.
3) Samočisticí fotokatalytické nátěry
Výhody: samočištění pomocí UV světla, rozklad organických nečistot, sazí, exhalací, velmi silná ochrana proti řasám a plísním, fasáda zůstává čistá i v prašných místech.
Nevýhody: vyšší cena, vyžaduje objemnější vrstvy a obnovu po 10–15 letech.
Použití: města, domy u rušných silnic, tmavší fasády, náročné klimatické podmínky.
4) Nanotechnologické hydrofobní nátěry (nejsou to klasické barvy, spíše ochranné vrstvy)
Výhody: extrémní odpudivost vody a špíny, velmi vysoká odolnost proti řasám, prodloužení životnosti původní fasádní barvy.
Nevýhody: nemění barvu fasády (jen ochrana), potřeba kvalitního podkladu a správné aplikace.
Použití: jako další ochranná vrstva silikonových a silikátových barev.
5) Akrylátové fasádní barvy nové generace (hybridní akrylát-silikon)
Výhody: dobrý poměr cena/výkon, odolné proti UV záření, výrazně zlepšená paropropustnost a odpudivost vody.
Nevýhody: menší odolnost proti řasám, méně vhodné na vlhké zdivo.
Použití: levnější rekonstrukce, stále však kvalitní a vhodné pro většinu rodinných domů.
6) Elastické (crack-bridging) nátěry – překlenování trhlin
Výhody: umí překlenout mikrotrhliny 0,2–0,5 mm, velmi pružné, odolné vůči povětrnosti.
Nevýhody: nižší paropropustnost, vyšší cena.
Použití: starší fasády s vlasovými trhlinami, betonové konstrukce.
7) Termoizolační nátěry (keramické, reflexní)
Výhody: odraz sluneční energie – menší přehřívání fasády, snižují povrchovou teplotu až o 10–15 °C, u některých typů mírná tepelná izolace.
Nevýhody: nenahrazují zateplení, účinnost závisí na podkladu a barvě (lepší u světlých).
Použití: osluněné fasády, skladové haly, tmavé odstíny, domy bez zateplení.
8) Vápenné nátěry nového typu (vápno + modifikace)
Výhody: přírodní a plně paropropustné, antibakteriální, nízká uhlíková stopa.
Nevýhody: menší odolnost, horší barevná stálost, častější obnova.
Použití: tradiční stavby, památkové objekty.
A na závěr pro rychlou orientaci: jaký typ barvy zvolit
Ing. Richard Milič, CSc.
richard.milic@synpo.cz
Ilustrační foto: Depositphotos
