Deset slavných 17. století

V pátém díle seriálu o slavných osobnostech a jejich vlivu na historické podlahy v 17. století vám představíme významného státníka a ministra financí Ludvíka XIV. JEAN-BAPTISTE COLBERT (1619-1683) sehrál klíčovou roli v budování absolutistického státu ve druhé polovině 17. století. Proslul jako architekt tzv. kolbertismu, ekonomické politiky, která prosazovala domácí výrobu, omezovala dovoz a systematicky rozvíjela luxusní řemesla a umění jako nástroj národní prestiže. Jeho vliv na rozvoj parketových podlah spočíval hlavně v podpoře domácího průmyslu. Umělecká řemesla chápal jako součást politiky, která měla oslavovat moc a kulturní převahu krále a Francie.

Jean-Baptiste Colbert

Založil či reformoval královské manufaktury, včetně proslulé gobelínové manufaktury, které produkovaly nábytek, tapiserie, textilie, dekorativní prvky pro paláce. Patřily mezi ně i kvalitní dřevěné podlahy. Díky těmto iniciativám se parkety staly symbolem noblesy a standardem reprezentativních interiérů. Pod jeho vedením vznikl koncept jednotné umělecké vize, kde architektura, interiéry a detaily včetně parket tvořily harmonický celek.

COLBERT organizoval velkolepé projekty Ludvíka XIV. včetně výstavby Versailes, Marly a renovace Fontainebleau, kde parkety hrály roli estetického i symbolického prvku. Jeho politika omezila dovoz luxusního zboží, například italských mramorů nebo nizozemských textilií a vytvořila prostor pro rozkvět francouzských řemesel, od truhlářství po parketářství. To zesílilo domácí poptávku a zjistilo Francii pozici lídra v evropském průmyslu. Založil mnoho vědeckých a uměleckých institucí například Francouzskou akademii věd, botanickou zahradu, hvězdárnu…

Jules Hardouin-Mansart

Další důležitou osobností je JULES HARDOUIN-MANSART (1646-1708), který byl z jedním z nejvýznamnějších francouzských architektů baroka a hlavní dvorní architekt Ludvíka XIV. Jeho jméno je spjato s ikonickými stavbami, jako je rozšíření zámku Versailes, výstavba pařížské Invalidovny nebo úpravy Velkého Trianonu (součást zahrad zámku Versailes). I on prosazoval ucelenou kompozici prostoru, kde stěny, stropy, podlahy, nábytek i výzdoba tvořily harmonický celek. Parketové podlahy v jeho projektech plnily nejen estetickou a reprezentativní funkci, ale také podtrhovaly monumentálnost prostorů. Právě v souvislosti s pracemi na zámku Versailes se masivně rozšířil vzor „parquet de Versailes“. Díky jeho prestiži jako architekta Krále Slunce se jeho styl stal vzorem pro šlechtické rezidence a církevní stavby po celé Evropě.