Mecenáši a objednavatelé
Ludvík XV. (1710–1774)
Madame de Pompadour (1721–1764)
Král a jeho vlivná metresa byli hlavními hybateli stylu Ludvíka XV. (rokoko). Financovali přestavby komnat ve Versailles a výstavbu soukromých rezidencí (např. Château de Bellevue), kde se parquet de menuiserie – umělecky provedená parketová podlaha s mimořádně jemnými a detailními vzory – stal standardem pro celou generaci řemeslníků. Madame de Pompadour přímo podporovala a zaměstnávala mistry, čímž ovlivnila design směrem k eleganci, lehkosti a hravosti.
Marie Antoinetta (1755–1793)
Jako královna prosazovala nový, neoklasicistní a pastorální styl. V Malém Trianonu nechala instalovat podlahy odpovídající tomuto intimnějšímu a „přirozenějšímu“ vkusu – často s jemnějšími geometrickými vzory než okázalé parkety ve Versailles. Její objednávky výrazně formovaly práci dvorních řemeslníků.
Kateřina Veliká (1729–1796)
Ruská carevna objednávala parketové podlahy pro své velkolepé petrohradské paláce (Zimní palác, Kateřinský palác). Jejím specifickým přínosem bylo využívání místních ruských dřevin (karelská bříza, jasan, dub) a zadávání zakázek jak evropským, tak domácím mistrům. Tím podnítila rozvoj parketářského řemesla v Rusku a zároveň otevřela prostor pro vznik osobitého ruského stylu.
Trianon.
Architekti a návrháři
Jules Hardouin-Mansart (1646–1708)
Robert de Cotte (1656–1735)
Hardouin-Mansart, hlavní architekt Ludvíka XIV., navrhl mj. Velký Trianon ve Versailles. Jeho zeť a nástupce Robert de Cotte pak sehrál klíčovou roli při šíření francouzského stylu po celé Evropě (např. palác Schleissheim u Mnichova). Architekti přímo specifikovali použití parketových podlah ve svých plánech, určovali jejich měřítko a základní vzor, který musel odpovídat architektuře sálu.
François de Cuvilliés starší (1695–1768)
Dvorní architekt bavorských vládců. V jeho vrcholném díle, letohrádku Amalienburg v Mnichově (1734–1739), jsou parketové podlahy nedílnou a rovnocennou součástí rokokové umělecké syntézy. Vzory přímo korespondují se štukem, zrcadly i nábytkem. Cuvilliés je příkladem architekta, který návrh podlahy chápal jako integrální součást celého projektu.
Giacomo Quarenghi (1744–1817)
Italský neoklasicistní architekt působící pro Kateřinu Velikou. V jeho projektech (např. Alexander Palace v Carském Selu) hrály masivní, geometrické a monumentální parketové podlahy klíčovou roli v definici prostoru. Quarenghi dokládá význam přesných architektonických výkresů, které často zahrnovaly i podrobné návrhy podlahových vzorů.
Michaela Reichlová
parquet-renspol.cz
