Tento příběh vypráví o bezbariérovém vstupu do vestibulu metra linky C stanice Kobylisy v Praze 8 od budovy Zeměměřických a katastrálních úřadů. Stav keramických obkladů byl dlouhá léta v havarijním stavu, kterému napomohlo i nevhodné konstrukční řešení s ukončovacími lištami.
Obr. 2: Práce začaly reprofilací podkladu.
Práce začaly v listopadu 2024, kdy klimatické podmínky již nemusí být příznivé. Ty hlavní probíhaly v prosinci, kdy ranní teploty byly pod bodem mrazu, a obkladači se zahřívali horkou kávou a údajně při ní čekali, jak prohlásili, až se oteplí. Oteplení nepřišlo, zato měli k připomínkám ohledně kvality jejich prací hodně ramenatá prohlášení typu „ať se za nimi přijedu podívat, jak krásně obkládají v Kostarice“.
Obr. 3a: Řádně nepodlepeno.
Obr. 3b: Kam až bylo
možné zastrčit měřítko.
Obr. 3c: Nepodlepení – vzhledem k malé
vrstvě lepidla mohlo dojít k odtržení dlaždice
použitím leveling systému s klínky.
Jenže toho bylo víc. Jako obkladový materiál byly použity glazované dlaždice s deklarovanou nasákavostí do 3 % třídy BIb dle ČSN EN 14111. Je sice deklarován jako mrazuvzdorný, ale praxe je trochu jiná, a není-li zajištěn dokonalý odvod vlhkosti pod dlažbou, dochází k poruchám.
Obr. 4: Mechanismus vzniku poruchy u lisovaných dlaždic.
Obr. 4a: V praxi po čase dojde k poruše povrchu. Tlak vodních par
je tak silný, že je jak Papinův hrnec.
Obr. 4b: Někdy dojde jen k odloupnutí glazury.
Krátce poté bylo celé staveniště zakryto. V lednu 2025 byly práce dokončeny a šlo si dílo prohlédnout. Na první pohled byly patrné změny oproti původnímu řešení. Svislé stěny měly dilatační spáry osazené dilatačními lištami, což lze považovat za úspěch. Bohužel tyto lišty nenavazovaly na další dilatace.
Obr. 5a: Horní ukončovací
lišta nebyla proříznuta, a tak dilatace neprobíhala dál.
Obr. 5b: Chybějící pokračování
dilatace – a je zaděláno na havárii.
Obr. 6a: Pouze v jednom případě
dilatace navazovala i na tu v podlaze.
Obr. 6b: Již v počátku byly zjištěny
trhliny podél dilatačních lišt.
Obr. 7: Skladba obkladu na stěně bezbariérového vstupu byla
značně členitá, s množstvím dořezů ve tvaru klínů.
Při nerespektování průběhu dilatací bylo jen otázkou času, kdy dojde k poruše. Vzhledem k montáži v zimním období se dalo předpokládat, že do léta budou lišty porušeny a deformovány. Deformace ale byla zjištěna ještě dříve, již 11. března 2025. Stačilo jen několik teplých dní za svitu předjarního slunce.
Obr. 8a: Dilatační lišta zde sice byla, její funkci však omezila ukončovací lišta.
Obr. 8b: Neprovázání dilatačních polí a malé oddilatování horní plochy
si k poruše vybralo nejvhodnější místo.
Po odebrání oddělené dlažby je vidět nedokonalé přilepení a zřejmě i vliv chladu.
Obr. 9a: Detail podlepení.
Obr. 9b: Stav podlepení bude stejný i na
dalších místech. Lze předpokládat, že
v krátkém čase dojde i k dalším poruchám.
Závěr
Lze konstatovat, že došlo k několika zásadním vadám:
- venkovní obklady byly prováděny v zimním období;
- navržená skladba s velkým množstvím ukončovacích lišt je příčinou pronikání vlhkosti cementovými spárami do podkladu.
To souvisí s kvalitou projektu a vedením stavby; - nebyla správně navržena dilatační pole;
- použití glazované dlažby s nasákavostí do 3 % je rizikové;
- co do kvalifikace řemeslníků nelze hovořit o tom, že to byli obkladači.
Poslední otázkou je, kdo zaplatí již třetí obložení.
Kdy se investoři probudí a budou dbát na kvalitu, a nejen na nízkou cenu? Vše bude zřejmě předmětem reklamace. Objem finančních prostředků vynakládaných na reklamace je ohromný. Jde o velký společenský problém, který se týká nás všech.
dr. Eduard Justa
Foto: autor, obr. 4: Ströher
