V minulém čísle časopisu Barvy Profi představil Bc. Josef Čermák stříkací techniku „struktura v mycím klihu“. V tomto díle se ještě vrací k jedné struktuře z mycího klihu a dále popisuje strukturu emulsovou a glutolinovou. Jak říká, jedná se o velice zajímavé techniky, jejichž originální provedení u nás v Čechách již nenašel.
Struktura z mycího klihu – technika tupovací a hřebenová
VZOREK
Na hladkém nátěru je po uschnutí nanesena kontrastní barva, vytupována a pročísnuta hřebeny.
MATERIÁL
Suchý: litopon a suché barvy. Pojidlo: mycí klih.
POMŮCKY
Tupovací kartáč, ocelový hřeben, gumová těrka.
MÍCHÁNÍ
Má-li býti nátěr opravdu mycí, musí se barvy míchati přímo v roztoku mycího klihu v poměru 1 : 2, tj. 1 kg pojidla a 2 litry vody, na třecím stroji dobře utříti, nebo nechati do druhého dne řádně rozležeti. Toto řádné utření, nebo rozležení, je u barvy pro mycí nátěr zvláště důležité, dojde ke spojení všech jemných součástek suchých materiálů. Nespojené součástky barev se při pozdějším mytí vodou rozmočí a vypláchnou, čímž se vzhled i soudržnost nátěrového filmu poruší. K případnému ředění takto namíchaných mycích barev může se použít jedině mycího klihu ředěného vodou v poměru 1 : 2, nikdy ne samotné vody. Ředěním vodou by se zmenšil poměr pojidla a zmenšila by se voděvzdorná schopnost nátěru.
PROVÁDĚNÍ
Připravený, napuštěný suchý podklad natře se řidší barvou a dobře se zahladí. Po uschnutí, lépe však až druhý den, nebo je-li možno ještě později, nanáší se druhá barva v kontrastním tonu, o něco hustější barvy první a tupovacím kartáčem se jemně roztupuje. Pak ještě za mokra pročesává se nátěr ocelovým hřebenem a gumovou těrkou podle pravítka. Pravítko musí býti opatřeno tenkými kovovými hroty, aby se nezalepilo do nátěru. Na pročísnutých místech odkryje se barva prvního nátěru, což se musí barevně vhodně využíti. Aby se zvýšila voděvzdornost nátěru, může se po uschnutí nátěr přestříkat roztokem mycího klihu 1 : 3, nátěr se pojidlem nasytí a je pak odolnější vodě.
Hřebenováním mohou se prováděti nátěry v nejrůznějších variacích tvarových, barevných i materiálových.
Mycí nátěry a malby nejsou omyvatelné ihned po vyschnutí vody, tím není ještě nátěr suchý. Vysýchání emulgovaných pryskyřic a olejů začíná teprve po vyschnutí vody a trvá delší dobu, podle toho, jaké je počasí, a podle toho, jak silná je nátěrová vrstva. Teprve po 10 až 14 dnech je možno nátěr na voděvzdornost zkoušet. V praksi dojde k omývání stejně až po delší době, kdy jsou všechny složky pojiva již dostatečně zatvrdlé.
Struktura emulsová – technika tupovací a stříkací
Barvy emulsové jsou ty, kde pojidlem jsou vedle sebe pojidla vodová a olejová, případně laková, tj. pryskyřičná. Jsou to tedy nestejnorodá pojidla, která se navzájem nespojí. Ve hmotě suchých materiálů se tato různorodá pojidla mícháním rozptýlí a pak současně vedle sebe jednotlivé částečky hmoty pojí, dodávajíce nátěru své charakteristické vlastnosti, v tom poměru, v jakém jsou k celku obsaženy. Pojidla vodová nechávají nátěrový film porovitý, matného vzhledu. Pojidla olejová a laková dávají nátěru lesk a tvoří film bez porů. Z pojidel vodových vyschne voda, které bývá vždy větší množství, a v nátěru zůstane jen nepatrná část původního pojiva, tj. jen jeho pevná hmota. Olejová pojidla naproti tomu zůstávají v nátěru všechna, přijímajíce ze vzduchu kyslík, nutný k oxidaci, a mění se ve hmotu pevnou. Pojidla pryskyřičná zůstávají v nátěru z větší části, prchají jen rozpustidla.
Podle toho, která pojidla v barvě převládají, mění se vzhled nátěru. Obsahují-li jen málo vodových pojidel, zůstávají lesklé, zvyšováním obsahu pojidel vodových stávají se matovější a vodě méně odolné. Převládají-li pak pojidla vodová, mizí voděvzdornost úplně a jsou to jen zlepšené nátěry vodové.
Zmíněný mycí klih je rovněž emulse, kde jsou spojeny lak, olej a vodový kaseinový maz, takže barvy z tohoto pojidla jsou rovněž emulsové. Protože ale jde o jedno pojidlo již upravené, stejnorodé, mycí klih, nemluvíme o barvách z něho jakožto o emulsových, nýbrž dle názvu pojidla, o mycích.
VZOREK
Na hladký podklad jsou emulsní barvy natupovány a smalty pak stříkací pistolí nastříkány.
MATERIÁL
Suchý: litopon a suché barvy. Pojidla: mycí klih, škrobový syrob, fermež a barevné smalty syntetické.
POMŮCKY
Štětky, štětce, stříkací pistole.
PODKLAD
Není-li omítka rovná a hladká, je nutno jako u všech struktur omítku kletovati. Jen na čisté a rovné omítce vypadne nátěr pěkně. Vykletovaný a vybroušený povrch se napustí roztokem Nepovolu 1 : 30, nebo se může opatřiti každým jiným utvrzovacím nátěrem. Dřevo, plátno i papír se rovněž opatří jakýmkoliv impregnačním nátěrem, nebo zmíněným roztokem glutolinu.
MÍCHÁNÍ
Stejné jako u struktury z mycího klihu.
Na tupování: ve škrobovém roztoku se namíchá na husto litopon nebo jiná běloba s patřičným množstvím barev na zatonování do zvoleného tonu a řádně se utře. Pak se za stálého míchání přidává po troškách asi 10 až 20 % fermeže. Hmota se dobře promíchá, aby se fermež co nejlépe rozptýlila. Může se použíti případně fermež náhradní, lak do tmele nebo lak kopálový. Nato se barva upraví na správnou hustotu, nejvhodnější k nanášení tupováním.
PROVÁDĚNÍ
Připravený suchý podklad nabarví se barvou, namíchanou jak je uvedeno v mycím klihu. Tento nátěr stačí v každém případě jen jeden, protože je příštím tupováním skoro celý zakrytý. Na tento světlý základní nátěr se pak tupováním nanáší hustější barvy emulsové postupně po uschnutí, první je světlejší, druhá tmavší. Při nanášení barvy tupováním se musí udržovati struktura po celé ploše stejnoměrná. První barva se tupuje hustěji, druhá řidčeji. Barevné smalty syntetické stříkají se stříkací pistolí. Vzorek je stříkán tryskou o průměru 2,5 mm a pracovním tlaku 0,5 atm. Smalty jsou terpentýnem málo přiředěny.
Stříká-li se s pistolí s velkou tryskou, za malého pracovního tlaku a hustějším materiálem, nemůže slabší proud vzduchu hustější materiál rozprášiti, smalt z trysky je utrháván v menších nebo větších kusech a nitkách. Je-li tato vlastnost vhodně využita, může se tohoto efektu použíti i na přizdobování modelací, nebo jako techniky samostatné, jak je u příslušného vzorku popsáno. Technicky různě prováděných struktur emulsových může býti mnoho druhů, od zlepšených materiálů klihových až po materiály vodě úplně odolné,
a tudíž velmi hodnotné a trvanlivé.
Struktura glutolinová – technika válečková lakovaná
Glutolin, v němž barvy poměrně velmi pomalu schnou, má tu dobrou vlastnost, že se nemusí čekat na úplné uschnutí a může se natírat, válečkovat, šablonovat a vůbec téměř všechny techniky provádět do vlhkého podkladu. Této vlastnosti se dá dobře využíti pro plastické válečkování.
VZOREK
Dva různobarevné nátěry na sebe za mokra nanesené jsou promáčknuty vzorkovým válečkem. Po uschnutí je nátěr olakován.
MATERIÁL
Suchý: hlinka, plavená křída, suché barvy.
Pojidlo: glutolin, nitrolak.
POMŮCKY
Štětky, vzorkový váleček.
PODKLAD
Stejný jako u předešlých technik.
MÍCHÁNÍ
Stejné jako u struktury z mycího klihu. První barva namíchá se hustější a barva na druhý nátěr o něco řidší.
PROVÁDĚNÍ
První nátěr provede se v silnější vrstvě a jemně se roztupuje, ihned, když se voda z prvního nátěru vsákne do podkladu, avšak ještě pokud je mokrý, následuje nátěr druhý, který se provede odlišnou kontrastní barvou, dobře krycí, ale pokud možno řidší, aby vrstva nátěru byla tenká. Druhý nátěr může se případně nanésti stříkáním, stříkačkou nebo stříkací pistolí. V případě, že by se stříkalo štětcem, mohla by se barva na stříkání přidáním asi 3 až 5 % laku zkrátit a nemusela by se nanést úplně kompaktně, v každém případě by se však stříkalo co nejhustěji.
Do těchto dvou různobarevných vrstev provede se ihned za vlhka válečkování, vzorkovým válečkem bez válečku nasávacího. Kompaktnost vrchní tenké vrstvy se promáčknutím vzoru válečku poruší a částečně se promísí se spodní vrstvou. Podle hustoty a způsobu kresby na válečku projede se jen jednou nebo i vícekráte na jednom a témž místě.
Po uschnutí napustí se nátěr glutolinovým roztokem 1 : 40, aby se docílilo nessavého povrchu nátěru pod lak. Po uschnutí se povrch přestříkne patřičně ředěným nitrolakem. Může se lakovati též štětcem s každým světlým lakem, barvy však mohou značně ztmavět, zvláště nebylo-li by provedeno náležité nasycení povrchu nátěru pojidlem. Pod olejový lak je vhodnější napustiti povrch nátěru roztokem mycího klihu.
Bc. Josef Čermák za použití knihy
Techniky modelovaných maleb a nátěrů
(Josef Čermák, 1946)
Foto: repro z knihy
