Architekti a designéři: od ornamentu k funkci
Jan Kotěra (1871–1923)
Zakladatel moderní české architektury pracoval s podlahou jako s kompozičním nástrojem. Typickým prvkem jeho návrhů je rámování pomocí obvodových pásů z odlišného dřeva, které opticky vymezují prostor a zdůrazňují jeho proporce. Patrné je to například v interiérech Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1931).
Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Praha.
Josef Hoffmann (1870–1956)
V bruselském Paláci Stoclet (1911) vytvořil Hoffmann podlahy z ušlechtilých dřevin do přesně komponovaných geometrických vzorů. Jsou součástí širšího konceptu tzv. gesamtkunstwerku (jednotného uměleckého díla), v němž architektura, interiér i detail tvoří jeden celek.
Palác Stoclet, Brusel.
Umělci a vizionáři
Secesní parkety v Obecním domě (Praha)
V interiérech Obecního domu (1911), zejména v Primátorském sále, jsou parketové podlahy nedílnou součástí celkové výzdoby. Intarzované motivy navazují na ornamentální řešení stěn a stropů a spoluvytvářejí jednotný vizuální celek. Autory architektonického řešení jsou Antonín Balšánek a Osvald Polívka.
Gerrit Rietveld (1888–1964)
V domě Schröder v Utrechtu (1924) využil Rietveld podlahu jako aktivní prvek prostorového členění. Různé směry pokládky a barevné úpravy pomáhají definovat jednotlivé funkční zóny interiéru bez nutnosti pevných příček. Podlaha se tak stává nástrojem architektonického plánování.
Dům Schröder, Utrecht.
Technologové: konec éry sesychání
Gustaf Kähr (1881–1947) a skandinávská revoluce
Švédský podnikatel Gustaf Kähr získal v roce 1941 patent na vícevrstvou dřevěnou podlahu. Konstrukce založená na křížovém lepení vrstev výrazně omezila tvarové změny dřeva způsobené vlhkostí. Tento princip umožnil širší využití dřevěných podlah v moderních stavbách s ústředním vytápěním. V kontextu skandinávského modernismu se zároveň prosazovala světlejší dřeva, která podporovala prosvětlení interiérů.
Technologická vsuvka: éra laků a důraz na hygienu
Meziválečné období kladlo důraz na hygienu bydlení. Dřevěné podlahy byly vnímány jako snadno udržovatelný povrch vhodný pro moderní domácnost. Ve 20. letech se začaly používat průmyslově vyráběné laky, které postupně nahradily tradiční voskování a zjednodušily údržbu. Současně se vyvíjely i speciální úpravy povrchů pro taneční sály, kde bylo třeba dosáhnout optimálních kluzných vlastností.
Závěr
První polovina 20. století proměnila parketové podlahy z dekorativního prvku v nedílnou součást moderní architektury. Od secesní ornamentálnosti přes geometrickou strohost funkcionalismu až po technologické inovace vícevrstvých konstrukcí se podlaha stala aktivním nástrojem prostorové kompozice. Standardizace výroby i nové konstrukční principy umožnily širší využití dřeva v obytné i veřejné architektuře. Přesto klíčovými hodnotami zůstaly kvalita materiálu, přesnost provedení a promyšlený návrh. Principy, které definují kvalitní dřevěné podlahy dodnes.
Michaela Reichlová
parquet-renspol.cz
