Rozsáhlou rekonstrukcí prošla v posledních dvou letech zlínská stavba inspirovaná starými anglickými sídly, kterou pro její umístění mezi stromy na velkém pozemku však často neznají ani místní. A kdo byl vlastně její majitel Dominik Čipera?
Kdo byl Dominik Čipera
Dominik Čipera byl nejbližším spolupracovníkem Tomáše Bati. Narodil se roku 1893 v Praze v rodině středoškolského profesora jako nejmladší z pěti dětí (jeho bratr Prokop se stal ředitelem Živnobanky). Po studiích pracoval od roku 1911 v Pražské úvěrní bance a postupně se stal vedoucím účtárny filiálky ve Lvově. Tam se seznámil s Boženou Klausovou, příbuznou Tomáše Bati. Když se šel představit rodině, zaujal svými znalostmi i schopnostmi tak, že mu Tomáš Baťa nabídl práci a on se stal vedoucím finanční účtárny. V roce 1925 byl jmenován prokuristou Tomáše Bati s veškerými právy. Jeho pracovitost a všestranná nápaditost stála za mnohými firemními rozhodnutími nejen ekonomické povahy. Jako mnozí další zaměstnanci firmy odjel i Čipera nasbírat pracovní zkušenosti do USA. Tam pochopil, že spokojený pracovník potřebuje k modernímu vybavení továren i moderní ubytování, a tak začal podporovat výstavbu pro Zlín typických cihlových domů. Čipera Baťovi pomáhal nejen při řízení závodů, ale i při budování Zlína jakožto průmyslového i zahradního města.
Po smrti Tomáše Bati okamžitě začal zajišťovat firmu i Baťovu rodinu. Stal se spolu s Hugem Vavrečkou členem triumvirátu ředitelů a z této pozice korigoval některé kroky Jana Antonína Bati při zachování naprosté loajality k jeho osobě i k firmě. Impulzivní, energický a poněkud velikášský Jan A. Baťa našel ve střízlivě uvažujícím Čiperovi, snad až příliš strohém, jistotu bezpečného zázemí pro sebe i pro firmu.
Smrtí Tomáše Bati se uprázdnilo i místo zlínského starosty. Dominik Čipera byl do funkce starosty zvolen už 5. 8. 1932 a vytrval v ní i v nejhorších dobách až do 12. 5. 1945. Brzy byl zvolen i předsedou starostenského sboru okresu zlínského (3. 9. 1932).
Dominika Čiperu čekala ještě další složitá úloha: 1. 12. 1938 byl jmenován ministrem veřejných prací. Období druhé světové války, kdy se stavěla i jeho vila, bylo pro ředitele Čiperu obdobím mimořádných životních zkoušek. Přes své nesporné zásluhy o rozvoj Zlína i celé země byl po válce komunisty zbaven všech funkcí, obviněn z kolaborace a krátce vězněn a postaven před Národní soud. Obvinění se neprokázala, naopak vyšla najevo jeho skrytá a neokázalá účinná podpora potřebným a svědectví vedla k osvobozujícímu rozsudku. Nezbavila však Čiperovu rodinu komunistické perzekuce. Byl národním správcem donucen z firmy odejít, odstěhoval se do Prahy, v roce 1948 se mu včas podařilo opustit republiku, usadil se v Kanadě a spolupracoval s Tomášem Baťou ml. Zemřel v kanadském exilu 3. září 1963.
Stavba vily
V době rostoucího ohrožení republiky před rokem 1939 se baťovští ředitelé rozhodli investovat své finanční prostředky do stavby vlastních sídel. Zakoupili proto parcely v tehdy ještě okrajových částech Zlína a architektonickými návrhy vil byl pověřen tehdejší firemní architekt Vladimír Karfík. Dominik Čipera si od města zakoupil pozemek na svahu obráceném k západu, v dnešní městské části Burešov. Měl rozlohu přes osm hektarů a zabíral i část lesa. Stavební povolení bylo vydáno v roce 1939. Na plánech Vladimíra Karfíka je uvedena datace prosinec 1940 a hlavní budova byla dokončena až v roce 1942.
Architekt Karfík nebyl při návrzích ředitelských vil svázaný finančními úsporami jako jindy. Každá je proto svébytná a mísí se v nich vlivy tradiční anglosaské architektury s modernismem Franka Lloyda Wrighta, u kterého Karfík asi rok v USA pracoval. Čiperova vila je z nich největší. Karfík se zde inspiroval anglickými venkovskými sídly. Typické jsou pro ně vysoké komíny a symetrie. S baťovským funkcionalismem má dům společné cihlové fasády. Jsou však zdobnější, světlé cihly se mísí s tmavšími, což tvoří jemný dekor.
Zatímco ze strany od vstupu je fasáda plochá, do zahrady se otvírá obloukovitou terasou se schodištěm, která připomíná barokní saly terreny. K domu ještě přibylo boční křídlo s garážemi a bydlením pro personál. Objekt tak dostal dispozici tvaru písmene L a ze dvou stran uzavřel oválný dvůr s trávníkem uprostřed. Anglický styl se promítl i do interiéru použitím velkého schodiště či dřevěných obkladů.
Roku 1945 se vila stala na dlouho sídlem dětského domova, později přeměněného na zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Prošla menšími stavebními úpravami, které ji však nepoškodily natrvalo. Řada prvků, jako schodiště, dřevěné obklady, parkety či okna, zůstala zachována – zčásti díky zakrytí levnějšími materiály. Původní nábytek se však nezachoval.
Dispozice vily
Vila je obrácena hlavním průčelím k východu. Má přízemí, první patro, podkroví a polootevřený suterén. Z půdorysu vybíhají plasticky členěné části. Je uspořádána kolem ústřední dvoupodlažní schodišťové haly, na kterou v přízemí navazuje trojice reprezentativních místností, propojitelných posuvnými dveřmi. Tento princip se u Karfíkových ředitelských vil s různými obměnami opakuje. Ložnice dětí i rodičů jsou v prvním patře. Hlavní trakt měří bez teras 25 x 13 metrů. K severovýchodnímu nároží byla připojena přízemní hospodářská část, ukončená garážemi.
Ta současně vytváří vstupní nádvoří. Z něj se vchází do vily vstupním portikem s kamennými lavicemi, krytým teráskou. Otevírá se do prostorné dvouetážové vstupní haly s otevřeným schodištěm. Navazuje salon pro přijímání hostů, na jehož jedné straně byla rozlehlá jídelna a na druhé obytný pokoj. Do východního průčelí byla obrácena pracovna a kuchyně s příslušenstvím propojená s přízemním křídlem. První patro vily protínala centrální hala ústící do chodby, z níž se dalo vstoupit do ložnic se šatnami, budoáru, pokoje pro hosty a pracovny. K západu podél celého průčelí se nad přízemními místnostmi rozprostírala terasa. V podkroví pod střechou byly pokoje pro služky a komory. V suterénu architekt navrhl vedle hospodářských místností a kotelny také tělocvičnu s přístupem do zahrady s bazénkem.
Podlahy měly štěstí
Při rekonstrukci vily byly postupně restaurovány nebo repasovány četné interiérové prvky, například dřevěné obložení stěn, obklady topení nebo systém žaluzií. Štěstí měly i dřevěné podlahy, které byly většinou zakryté koberci nebo PVC, a tak bylo možné je repasovat, dochoval se i původní xylolit a teraco.
Co víme z dokumentů
Ze srpna roku 1940 se zachoval přehled financí vydaných na stavbu vily. Je z něj možné vyčíst postup prací i to, jaké materiály byly používány. V případě podlah je to v této fázi především xylolit i materiál vyvinutý přímo ve Zlíně – zlinolit, vyráběný tehdy na bázi přírodního kaučuku.
Další soupis vydání je z poloviny dubna 1942 a sleduje pravděpodobně výdaje za první čtvrtletí roku. Nákupy zahrnují říční písek, alabastrovou sádru, obyčejnou sádru, kotel do prádelny, železo, rabicové pletivo, pozinkovaný plech, kobercové tyče, parketové lišty, různé lustry a žárovky, desetiramenný lustr nebo teplomet. Platilo se usazení a zapojení strojů v prádelně, instalace zvonku u brány, zalití rukolitových dlaždic a provedení xylolitové podlahy v kuchyni.
Další dokument, vypovídající o podlahách, je z roku 2008. Tehdy došlo k úpravě dispozice – vybourání části nenosných stěn mezi jídelnou a hernou, kde byly obnoveny dřevěné podlahy ukryté pod PVC.
Podlahy v Čiperově vile
Interiér stavby se zachoval v podstatě v autentickém stavu. Výraznější dispoziční změny byly provedeny pouze v suterénu, prostoru kuchyně a v podkroví, které bylo v části nad bočními trakty vystavěno dodatečně. Reprezentativní a obytné prostory pater nebyly zásadněji měněny a zachovalo se zde proto množství autentických uměleckořemeslných prvků, detailů vybavení a z části i původní úpravy povrchů. Jde hlavně o vlýskové podlahy v přízemí vily, dřevěný obklad železobetonového hlavního schodiště a lité teraco na schodišti bočním, mramorové obložení zádveří, štukový dekor a fabiony stropů, dřevěné římsy a táflování stěn v přízemí i patře hlavní budovy.
Hlavní vstup z haly vede do salonu, který je od postranních prostor oddělen posuvnými dveřmi. Jídelna i obytná místnost jsou v dispozici rozvinuty na všech stranách prosklenými rizality, střední salon je otevřen trojicí vstupů do prostoru portiku. Místnosti si zachovaly vlýskové podlahy.
Severní prostor jídelny je řešen obdobně jako hala. Vlýskovou podlahu doplňuje plochý dřevěný sokl v bílé barvě.
Z hlavního vstupu je přístupná chodba, ze které vedou dveře do prostoru toalety a komory, kde se zachovala původní teracová podlaha. Z prostoru vede dřevěné schodiště do patra. Západní díl suterénu je přístupný z exteriéru. Ze vstupní chodby vedou dveřní otvory s autentickými výplněmi do prostor. Prostory podkroví domu jsou přístupné z chodby, částečně se zde dochovaly původní teracové podlahy.
Navštivte vilu
Rekonstrukce Čiperovy vily byla zahájena koncem července roku 2024. Předání stavby a kolaudace proběhla 15. 12. 2025. Prošla jí jak obě křídla Čiperovy vily, tak domek zahradníka, stejně jako přilehlý park, zahrada a přístupové cesty.
Zlínský kraj, který je vlastníkem, ji rekonstruoval dle návrhu architekta Pavla Mudříka, za 220 mil. Kč. Vybudoval v ní expozici pro veřejnost a prostory ke společenským, vzdělávacím a sociálním aktivitám. Vilu můžete navštívit od úterý do neděle vždy od 10 do 12.30 a od 13 do 18 hodin na adrese Burešov 3675/4, Zlín.
Historie Čiperovy vily
1939 – Stavební povolení.
1942 – Dokončení stavby.
1948–2024 – Vila se stala na dlouhá desetiletí sídlem dětského domova.
50. léta – K hospodářskému křídlu byla přistavěna otevřená předsíň, později upravená na uzavřený prostor.
80. léta – Část pozemku byla odebrána pro stavbu domova důchodců.
90. léta – Provedeny větší změny – garáž na konci hospodářského traktu byla zrušena a postavena nová, samostatně stojící, a terasa v prvním patře byla zastřešena.
1993–1994 – Byla obnovena řada původních exteriérových a interiérových prvků.
30. 10. 1995 – Vila navržena na zápis do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
26. 3. 2002 – Vila zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
1985–2024 – Vedle dětského domova byla vila sídlem Centra pro postižené a ohrožené děti – dnes dětské centrum Zlín.
2024–2025 – Rekonstrukce a úprava vily pro Kulturní a kreativní centrum Zlínského kraje.
www.ciperovavilazlin.cz
Foto: archiv Kulturního a kreativního centra
Zlínského kraje v Čiperově vile
