Přinášíme závěrečný díl tohoto „parketového“ seriálu, který vás snad bavil a představil i něco jiného, než novinky v podlahách. V 16. století se dřevěné podlahy obvykle používaly v jednoduchých formách, zatímco parkety s geometrickými vzory byly považovány za luxusní a objevovaly se pouze ve výjimečných aristokratických interiérech, zejména ve Francii a Itálii. Architekti a mecenáši umění z tohoto období položili základ pro pozdější zdokonalení a popularizaci parket v 17. a 18. století.
Parketové podlahy se poprvé objevily ve Francii kolem roku 1539, kdy byly položeny v Královském paláci na zámku Fontainebleau. Nahradily kamennou dlažbu, která byla chladná a náročná na údržbu. Mnoho šlechtických paláců si objednávalo složité vzory, které demonstrovaly bohatství a postavení svých majitelů. V 16. století bylo běžné, že šlechtici ukrývali důležité dokumenty a cennosti v tajných stránkách pod podlahou. Šlechtici si tak uvědomili, že parkety jsou nejen estetické, ale také funkční. Každý parketový vzor nesl charakteristický rukopis svého tvůrce, což z něj dělalo unikátní dílo. Z dřevin se nejvíce používal dub, ořech, jasan, třešeň a jiné místní dřeviny. Exotické dřeviny se uplatnily jen v nejluxusnějších interiérech. Parkety se vyráběly ručně za pomoci pil, dlát, hoblíků. V 16. století byl proces výroby parket náročný a drahý, jednalo se exkluzivní prvek stavby. Ale nastartoval se tak jejich masivní rozvoj v následujících století.
Ilustrace a foto: Wikipedia.org, Pixabay
