Přinášíme další pokračování seriálu o slavných osobnostech a jejich vlivu na historické parketové podlahy, tentokráte v 17. století. V 17. století se parketové podlahy začaly stávat symbolem luxusu a vytříbeného vkusu, zejména ve Francii. Největší rozmach zažily během vlády Ludvíka XIV., kdy byly součástí honosné výstavby sídel aristokracie a královských paláců včetně Versailles. V tomto seriálu vám představíme některé ebenisty, architekty, dekoratéry i řemeslníky, kteří měli významný vliv na vývoj parketových podlah, nebo související interiérový design.
Nejznámější vzor parket je bezesporu VERSAILLESKÝ vzor. Podle archivů Château de Versailles byl vzor oficiálně použit během přestavby zámku v letech 1678-1684. Versailles je od 17. století synonymem pro přepych a vznešenost. Počátkem 17. století byly Versailles malá vesnice, obklopená močály a lesy plné zvěře, kam Ludvík XIII. chodil na lov. V roce 1624 zde koupil pozemek na kterém dal postavit venkovské sídlo. Poté ho PHILIBERT LE ROY přestavěl na lovecký zámeček(dnes jádro okolo Mramorového nádvoří).
PHILIBERT LE ROY byl francouzský architekt, který byl jmenován královským inženýrem a architektem králem Ludvíkem XIII. Poté co se Ludvík XIV. stal králem nechal celý areál přebudovat, upravit zahrady i okolí tak, aby se tam dali konat různé slavnosti. Na 100 hektarech velkých zahradách je 1400 fontán vyzdobených od barokních mistrů. Roku 1680 se datuje vznik slavného Zrcadlového sálu, jedná se o nejkrásnější a nejhonosnější mistrnost paláce. Sál je dlouhý 76 metrů a geometricky proti oknům je 17 zrcadel. Dnes se sál využívá k uvítání vzácných hostů a delegací.
Od roku 1682 se stává zámek sídlem královského dvora, ještě o 2 roky později zde pracovalo 22 000 dělníků na stavebních pracích, hlavně se prováděli změny zařízení interiérů. V roce 1688 byl zámek hotový, jeho údržba stála asi 25% vládních příjmů Francie. Versailles se stává prototypem pro palácovou architekturu, dokonalost, která je patrná až do posledního detailu v místnosti. Pro konstrukci podlahy hledal král výjimečné řešení, které našel v ušlechtilých kazetových dřevěných parketách, které nechal sestavit do klasických nadčasových vzorů a takto vznikl versailleský vzor.
Podle legendy zadal Ludvík XIV., král Slunce, svému dvornímu truhláři úkol vymyslet nový vzor dřevěné podlahy. Truhlář z časových důvodů použil na vzorovou kazetu odřezky dřeva, které zbyly z vyráběného nábytku. Kazety o velikosti 98 cm skládané z masivních dílků zejména dubu nebo ořechu, představují dokonalý tvar. Vzor se z Francie rozšířil do celé Evropy.
Prvním koho představíme je PIERRE GOLE (1620-1684) – nizozemský ebenista působící ve Francii. Byl dvorním truhlářem Ludvíka XIV a můžeme ho považovat za jednu z klíčových osobností při zavádění parketových podlah ve Francii. Považuje se za průkopníka parquetry tzn. geometrického sesazování dýh a dřev pro podlahy a rozvíjel techniku marketerie (kombinovaná intarzie). Parkety byly často komponovány, jako umělecké dílo, v němž PIERE GOLE použil různé druhy dřeva pro kontrast, geometrii a efektu hloubky, pro tvorbu využíval florálních motivů, symetrie a preciznost.
Zdroj: Renspol, Wikipedie.org, Pixabay
